Historie jedné sebevraždy

BEZMena, jsem rád že zaujalo.

Tohle bylo hodně silné. Líbi se mi tento styl psaní a snad jestě víc ty myšlenky, ktoré jsou tam napsané. 

Prostě wow.

Day... dík. Až budu poblíž tak se ozvu:).

Zee, díky za kresby a citáty. Respektuji tvé rozhodnutí naprosto v pohodě.

((...)) .

Karle, v hlasování v Próze měsíce ( https://www.pismak.cz/ )  jsem dal  tuto povídku do svého výběru - ale, přitom - promiň - nějak se mi příčí dát zde tip... :).

Zeé, jak už jsem ti psal posledně, tak nelze říct co to je za bytosti, ani jaké mají záměry, to že někdo/něco tvrdí, to ještě neznamená pouze na základě toho co pouze ta samá bytost tvrdí (nebo ono, jako neživý program něčeho/někoho, nebo skupiny), že je to pravda, ani jaký je jeho/toho záměr, jelikož lidé, kteří se napojují kamsi do jiných světů mimo své pole působnosti, nemají jak a na základě čeho zjistit, zda je to podložené, anebo jsou za nějakým, jim neznámým účelem obelháváni

(Ostatně - pro ty, kteří to ještě nečetli, vkládám odkaz na to, co o tzv. sebevraždě vypovídají vývojově relativně pokročilé nevtělené bytosti:   Pro publikum zdejší /pár konceptů (obrázků) nejnovějších... ((plus bonus - Nevtělené bytosti vypovídají : ad Omrzelost života. – Sebevražda. 02.díl zde ))   

      https://www.pismak.cz/dilo/549383/

... .

Vzpomínám si na případ nějakého Australana, který ve 104 letech svého věku před několika roky  přiletěl nechat se zabít do Švýcarska, protože prý už hůře slyší, a také že nechodí už tak dobře, jako dřív... (možná ale jen doufal, že po cestě potká někoho, kdo mu dá pár facek, a pozve ho na pivo - podobně jak to v jedné své skvělé písni zpívá Jiří Suchý...?).

((...)).

Nevím, jak přesně to potom dopadlo, ale měl jsem velice silný pocit, že ten člověk - přinejmenším - už tímto svým nápadem dpo značné míry degradoval pozemské dílo svého života...  (podobně, jako se dnes prakticky nemohu dívat na filmy s V. Brodským) .

Děkuji vám všem kteří jste to četli.

Chápu rozporuplné názory. Vlastně to je dobře. Zamýšlel jsem to dvojsmyslně. "Onen" je vlastně jen slovíčkaření. Ve skutečnosti jde o pouhé zájmeno, více-méně obdoba zájmena ten. Cyril ho nezklamal ani tentokrát, takže mu místo koktejlu namíchal uspávací prostředek s jehož pomocí se vrátil. A teprve potom si začal vážit života začal si všímat krásnějších všedních věcí... Asi jsem to přehnal s tím "přesvědčováním" a čtenář tomu uvěřil. Povídku jsem si docela užil, baví mě hrát si se slovy. Hodně mě ovlivnil tenhle zážitek. Kdysi jsem pozoroval na nádraží kočku. Vždy si lehla na kolej po které měl přijet vlak a až těsně před ním uskočila. To se opakovalo několikrát. Jak to s ní dopadlo ale nevím. Dlouho jsem pak o ní přemýšlel. Ctěla se zabít, nebo si jen tak hrála? S námi co jsme čekali na vlak? Lidi vzdychali, jako při filmu, chtěli ji pomoct, ale ona si dál vedla svou... Možná je to psané v tom duchu. O eutanásii jsem často přemýšlel a nejsem si s ní jist. Při tomle psaní jsem na ní ani nepomyslil.

Nevím, čím to je, povídka mě příliš nezaujala. Snad mi vadilo samotné téma. Snad naznačené, ale nedořečené politické souvislosti hrdinova rozhodnutí. Možná mi vadil samotný hrdina, který nikdy o nic neusiloval, a přesto lecčeho dosáhl. Možná to, že povídka postrádá nějaké přímé řeči, dialog, dramatický zvrat, jen si tak nějak plyne. Uznávám, že se asi jedná o filosofický text a tomu je uzpůsoben, ale tentokrát mě přiliš neoslovil a nemám ani velikou chuť jej číst znovu.

Pardon za překlep, pivídka... ;) to by byla asi povídka, ke které si čtenář popíjí něco osvěžujícího.

Tvoje povídky bývají dobře napsané a vždycky řeší nějakou otázku k zamyšlení, tahle není výjimkou. Povedená povídka,, po všech stránkách, ráda přidávám tip.

Problém, který s ní mám, je spíše psychologický. Pro mě je ten text oslavou sobectví. Sama bych hlasovala pro povolení eutanazie, protože jsou lidé, kterým se pro nemoc či postižení stane život jen přežíváním a utrpením. Ale pokud tě jen "přestane bavit"...? Život je dar, nekoupil sis ho v obchodě jako kabát, který vyhodíš, protože už se ti nelíbí. Ten muž ztratil svou manželku, ale měl přece další rodinu, syna, možná vnoučata... Děti se takhle neopouštějí... Taky měl rodiče, pro které byl vším. Možná už nežili, ale to neznamená, že do něj nevložili své nejlepší naděje, svůj čas, zdraví, energii, prostě kus života. Tohle se prostě nezahazuje, myslím si. Dá se žít i pro druhé, když vlastní plány a představy nevycházejí. Pomáhat těm, co to potřebují... To není kritika tvé pivídky, jen chci říct, že s jejím vyzněním nemůžu souhlasit.

dada., tak jsem se konečně zasmál. Tak měla vyznít i ta povídka.

Já nevím, Aru, ty máš třeba u nich o nich informace, já je nemám. Jen si myslím že někdy je lepší zdrženlivost. Možná máš pravdu, těžko říct. Mně se tam nelíbí už způsob voleb. Ale presidenti se mají hodnotit až časem. Možná by bylo lepší vzhledem ke všem válkám dělat víc bubu na diktátory, to chápu, ale je to ohromná zodpovědnost. Putin je schopný všeho, protože je zahnaný do kouta, už nemá co ztratit...

O to horší, Romane.

Aru - kecy v peci

K3 a dadi, to není politický postoj, protože Biden politiku nedělá, ale je dělána za něj, byl to jen příklad toho, kdy jedinec xy žije déle, než je délka jeho svíce a existuje prakticky pouze ve vegetativním stavu a dal jsem ho jako příklad konkrétní osoby s konkrétním chováním, protože je to vidět veřejně, namísto teoretizování, samozřejmě kdo chce vidět v každém mém slovu politiku, ten ji tam uvidí, už mlčím, abych nerušil kruhy :))

Karle, zde rodiče navíc používali svého syna jako nástroj svých tvrdých a dosti nevybíravých bojů... .

To je smutné, když to takhle dopadne. Pro citlivého člověka je rozvod rodičů jako rána kyjem do vazu, podpásovka. Vím jak jsem byl zoufalý když k tomu naši měli namířeno. Myslím že když mě viděli, že byl důvod proč z toho sešlo... Dík Romane za příspěvek.

Synovec v sedmnácti letech (se kterým jsme nebyli v přímém kontaktu, což byla také chyba..?)  - přes mé intervence jeho rodičům (nebyly ale asi  dostatečné...?) v roce 2020 skočil pod vlak (v době tuhých bojů jeho rodičů po rozvodu, které, myslím, k tomuto jeho činu mnoho přispěly... ) (( ...)).

Aru sem rád tahá politické postoje...

což je mimo

Bidena nechci kritizovat. Když bych ho měl hodnotit tak podle práce kterou zastává a ne podle vizáže. Nakonec se nabízí srovnání s našim bývalým. A kdo by vyšel vítězně? V dnešní křehké době je možná lepší, když tam je někdo moudřejší než nějaký mladý zbrklík. Ale to je otázka názoru. Jinak s tebou naprosto souhlasím. 

"nemohla vidět" - oprava

to je opravdu zajímavé a souhlasím, okolí dotyčného v tom hraje zásadní roli jak do plusu, tak do mínusu. já jsem tu paní až do jejího skoku vůbec neznal a ona mě taky nemohla nevidět do posledního okamžiku, byla to dokonalá shoda okolností a v okolí nebyl jinak vůbec nikdo, o několik let později, když jsem si na to už vzpoměl jsem ji tak trochu podezříval, že úplně neopustila tento svět, míval jsem kolikrát chvilkový dojem, že nejsem v pokoji sám, jeden čas se to opakovalo, nikdo jiný mi na mysl nepřišel :D

některé prameny uvádějí, že dotyčný si musí "do-odžít" určitý trest v "mezisvětí" za ztracené roky života, které mu byli vyměřeny, dříve toho byla symbolem hořící svíčka, kterou měl každý jinak dlouho a ono to dává smysl, nejsem zastáncem nekonečného prodlužování života, vždycky je to navíc na úkor něčeho, nebo někoho ve stylu kdo dává druhému život, tomu prvnímu je vzat, myslím že Jung to popisuje, že se mu to stalo.

on je velký rozdíl v tom co je tzv. osudová schůzka, kdy doslova takoví dva jedinci jsou domluveni (předem), že se to stane, a kdy se jedinec doslova protiví osudu, ať už krácením, nebo prodlužováním nad míru svého vyměřeného času, takoví lidé pak třeba vypadají jako např. prezidenz Biden, to je chodící mrtvola, jemu prodlužují život, tak minimálně třikrát denně, aby to dal :D

Aru, máš pravdu, je to opravdu brutální téma. Naštěstí má jejich počet dlouhodobě sestupnou tendenci. I když v minulém roce zase vzrostl na 1302. Převládají muži. Pohled na statistiky je možná ještě absurdnější než tenhle můj text. Způsob provedení, pohlaví, věk.., Všechno mají pečlivě sečtené a roztříděné... Až mě z toho zamrazilo. Já jsem si tím naštěstí neprošel. Nevím co by se muselo stát abych to udělal. Občas se mi stává že jsem na tom psychicky hůř, třeba když se pohádáme s manželkou. Vždycky se z toho ale do rána vyspíme... popř. nastane den tiché domácnosti. V příbuzenstvu se to však stalo. Na vlastní oči jsem to ale neviděl.Jen se zmíním o jednom případě jehož aktérem jsem byl. Stalo se to někde na zábavě. To mi bylo asi 20let. Někdo přišel s tím, že se chce jeden kluk zabít kvůli holce. Zajímalo mě to tak, že jsem si ho nechal ukázat. Věřil jsem že mu to rozmluvím. Stačilo pár vět a o sto procent se změnil. Když zábava skončila, přišel mi poděkovat že jsem mu zachránil život. 

Ještě jednou jsem tomu byl jednou nablízku a ten dobrý konec se mi nepodařil. Byl to bývalý vědec, který k nám do sadů nastoupil z výzkumného ústavu a u nás dostal na starost chemickou ochranu proti škůdcům. Byl to již starší jemný člověk který nebyl zvyklý pracovat v terénu mezi obyčejnými zaměstnanci. Měl navíc nějaký problém i se ženou. Často se mu kvůli jeho způsobu práce a odlišnému chování pochechtávali i když o tom věděli. Kolikrát jsem jim říkal že to může špatně skončit, ale nedali mu pokoj. Pak se doma oběsil. Mě to tak naštvalo, že jsem šel a přímo jsem je obvinil že to je jejich vina. A opravdu byla. Samozřejmě si to nepřipustili. Kolikrát stačí málo... Podle mě rozhoduje nejbližší okolí, které má, nějakým způsobem oslabeného člověka, do jisté míry svým způsobem chování v hrsti. 

občas je větší odvaha vydržet ještě den, hodinu, než odejít, ale to jak si to každý rozhodne, je nakonec jenom a pouze jeho vlastní věc, ale s tím, že všechny důsledky co k tomu patří také nese jen on sám, mimimálně takový jedinec by to měl zcela důkladně promyslet a být především upřímný sám k somě. občas stačí docela málo a všechno je úplně jinak.

dokonanou sebevraždu jsem zažil osobně a byl to takový šok, že jsem to vytěsnil až do dospělosti. souhlasím že smrt je přirozenou součástí a záleží na náboženském pojetí toho kdo to pozoruje, zda to bere jako jeden konečný osud bez pokračování, nebo jenom jako změnu formy, pak podle toho má, nebo nemá větší, nebo menší smutek.

někdy je prostě lepší žertovat i o vážných věcech, pokud ta věc je tak těžká, že jinak by byla nesnesitelná, to já chápu, občas je také těžké rozklíčovat za jakým účelem se kdo usmívá, doslova to může být obrana. nemusí to být zdaleka z pocitu radosti, anebo jenom jako pokus o útěchu druhého.

je to opravdu brutální téma a pomocníkem je spisovateli, pokud si tím sám prošel, nebo to zažil u druhého na vlastní oči.

Aru, dík za obsáhlý náhled. Vážím si ho. Chtěl jsem napsat něco absurdního, nad čím by se ale dalo i zastavit a popřemýšlet. Zároveň to mělo být i zábavné a jakýsi výsměch tomu všemu kolem. Proč bývá po každém pohřbu hostina kde lidé kolikrát už žertují a nenuceně se baví..? Není už tohle absurdní? Vzpomínám si na to když mi zemřela babička. Strejda, její syn, se na mě na malého kluka při pohřbu usmál. Nechtěl abych byl smutný. Já jsem mu to ale zazlíval, jak se může smát když to byla jeho máma? Dodnes na to vzpomínám. Dítě to chápe možná líp než dospělý a má právo být veselé ale i smutné. Touhle povídkou jsem se určitě nechtěl nikoho dotknout, vím moc dobře jaké je to citlivé a bolestné téma. Na druhou stranu je smrt součást života a neměly by se před ní zavírat oči. Nad eutanásií jsem taky kolikrát přemýšlel. V určitém stavu to člověk už sám udělat nemůže i když by chtěl, co mu pak zbývá? V takové situaci se už přece nedá mluvit o zbabělosti. Ještě jednou dík za názor.

je to těžké, kdo to nezažil, těžko může jiného soudit, nebo mu radit to ne/udělat, tím absurdnější je povolená eutánázie v rukou jedinců, kteří o to nezavadili ani myšlenkou do té doby, než začali vykonávat takovou praxi travičů. za mě je nejhorší veřejný odchod, který dokáže šokovat kolemjdoucí, i když při dnešní morálce, kdy když se něco děje, tak si to lidé spíš natočí to asi už nikomu nevadí.

dnešní doba je vskutku parodická a vysmívající se nejenom pilířům lidskosti, kdy například lékaři dodržují stěží polovinu hippokratovy přísahy, ale ještě bez uzardění vraždí lidi, ačkoli Hippokrates to napsal zcela jasně: "Nepodám nikomu smrtící prostředek, ani kdyby mne o to kdokoli požádal, a nikomu také nebudu radit (jak zemřít)." lékař který vykonává eutánazii se jen stěží může ještě nazývat lékařem, ale je to praschprostý travič. stejně jako lékař řezající těla není lékařem, ale felčarem, podle dalšího bodu z hippokratovy přísahy.

konec povídky je naprosto neuvěřitelný, pokud se mu podařilo přejít Charónovu řeku, tak jeho problémy se rozhodně nevypařili, ale chodí to tak, že oni jdou za tím jedincem dál, neboť nic nevyřešil, pouze utekl, tak jak to známe i my, pokud někdo utíká, i kdyby utekl na druhý konec světa, před sebou nikdo neuteče.

pokud jde o způsob, měl by si to každý rozhodnout sám a pokud už k tomu takový jedinec došel, měl by mít jednak opravdu na to pevný postoj se všemi důsledky co to obnáší pro něj a jeho okolí s kterým měl vztahy a najít odvahu k provedení, eutánazie sama je pro zbabělce, kteří nejenom že nemají odvahu žít, ale dokonce nemají odvahu ani zemřít vlastní rukou, protože zabít se je ta poslední možnost a poslední věc co dotyčný udělá na tomto světě

Irčo, chápu, nechtěl jsem se dotknout. Třeba manželky bratranec, nebylo mu snad ani třicet... Byl svobodný a všichni do něho pořád ryli; ohleduplnost druhých je hrozně důležitá, protože ne každý se se vším dokáže vypořádat.

Karle, v naší rodině...

Jinak dík za vaše názory.

Irčo, o rodině tam není zmínka, krom manželky která ale zemřela. Jde spíš o únik z nějakého absurdního světa, nikoliv z našeho současného, ten mám rád. Asi tomu úmyslu chtělo dát větší důraz.

Neberu to taky vážně níjak.. spíš takovou, možná skoro kafkovskou úvahu o úniku, či co 

:)

Tematicky tohle není můj šálek, i když jsi vzal /jistě existující/ problém dobrovolného odchodu ze světa s nadhledem... Víc se asi, Karle, nevyjádřím, hlavně kvůli "dokonanému" činu v blízké rodině.

Na eutanasii z důvodu nemoci? Tak jsem to nemyslel. Je to spíš jakési podobenství /alegorie/útěku z bláznivého světa... to mám rád. Takže by to nakonec vlastně taky eutanásií dalo nazvat:).

Anebo je to jen takovej šaškovskej útěk z reality...

Přemku, jsem rád že ses stavil. Pokusím se vysvětlit. Zárodek toho je už ze 77 roku. Pořád jsem nevěděl co s tím. Nakonec jsem všechno změnil a z původního se stalo tohle. Dá se to vyložit třemi možnostmi. 1. - opravdový přítel lékárník místo smrtícího koktejlu namíchá silně uspávací. Po probuzení na "onom" - míněno tím dnešním světě, si "pacient" začne vážit života. To se stává u sebevrahů. 2. - mohlo by se brát jako takový skok z totality do současnosti. A nebo také jako alegorie odchodu do emigrace. Navíc jsem předtím také četl Proces od Kavky, což se v té bizarnosti možná taky trochu odrazilo. To všechno se mi honilo hlavou když jsem to přepisoval a vznikla tahle verze - možná naprostá pitomost. Budu rád co mi k tomu řekneš a nemusíš mě šetřit.

Zdánlivě bizarní námět je ve světle poznání eutanazie zcela pochopitelný. Myšlenka skončit pro nevyléčitelnost a progresí zdravotního stavu vedle myšlenky - nechci skončit v LDN na vozíku, je zde podána specifickým způsobem. Rozhodnutí je zde podmíněno nejen fyzicky, ale zejména psychicky, že vše je poznáno, splněno, dokončeno, nic dalšího se nežádá a nečeká. Velmi jsem se nad touto myšlenkou pozastavil. Co když je to cesta k plné spokojenosti a radosti nad prožitým životem. Brouk v hlavě šrotuje, byl to tvůj záměr?   

Asi jako tobě:). Dík.

Kolik mu bylo, chlapovi?

:)