Příběhy Oďivlína 1

Oďivlín bydlel a žil v přední zátoce Zadního Zaďilína a jak už to tak bývá, pánbů mu nadělil k té zátoce i moře, které si Oďivlín přál ke třetím narozeninám. Ono všehovšudy v tom moři zase tak moc lidí nebejvalo a ti co byli zaplaveni se aspoň naučili plavat a žít pod vodou, kde provozovali svůj podvodní byznys. 
 
Oďivlín si spokojeně žil, rybařil, spal, taky jedl, pak rybařil, jedl, spal, natáhl kukačky, spal a u toho rybařil a taky jedl na dluh, ještě před tím než si narybařil, takže chodil na ryby strašlivě sytý.
To trvalo 99 let Oďivlínova života, jednoho dne se procházel mezi spaním, jeděním rybařením a natahováním kukaček po břehu nudapláže za mrznoucího deště v mlze, aby ho nikdo z nudistů neviděl, že je oblečený. Tam také mezi rozvalujícími se nudisty našel zprvu jen škeblu z moře. Už už do ní chtěl z nudy kopnout, když škebla k němu sladce škeblovitým hláskem promluvila:
"Uvnitř je perla." Zakončila smajlíkem na své škeblí tváři.
 
Sebral ji tedy domů, nejdříve jen tak klidně čekal a u toho nervózně poposedával, ale škebla nic! Tak vzal kladivo, že škeblu rozmlátí i s barákem a přední zátokou Zadního Zaďilína, ale škebla se prachsprostě otevřela sama. Perla sice uvnitř nebyla, ale za to tam byl lísteček zalisovaný do fólie s popisem, kde je nejlepší podmořská rybí restaurace z celýho mořskýho dna.
 
V podmořském světě žil vodní lid v čele s monarchou jeho Zvrhlostí Jímkou III. s manželkou Výjimkou Zvrhlou zvanou Ohyzdnou, jelikož to byla vlastně jeho sestřenice a až na to, že ji chyběl ženský půvab a byla mdlého rozumu, jiných vad, kromě dřevěných nohou neměla.
Jímka ale měl charakter a o Výjimku se staral, tak jak bylo u monarchů zvykem. Každé ráno podmořský lid, než se vydal na pracovní pozice, poklonil se vždy uctivě Výjimce Zvrhlé, zvané Ohyzdné a po té si šel raději po svých.
 
Oďivlín vstoje vzhlížel u břehu do hlubin s lístečkem od restaurace, ale podvodního taxi nikde nebylo, i padl Oďivlínův zrak na starce Čeka, sedícího v rybářské židličce, pod kterou spokojeně ležela Zapumčinka, smělý to výtvor evoluční. Kdysi ještě jako kluk stařec Ček chytil v mladické nerozvážnosti holýma rukama divokou pumu a nesouc si ji spokojeně přes rameno domů, zhlédl pod domovními schody Chřestýše, zvaného Královského. A tehdy dostal onen evoluční nápad a po vzoru Darwinových opic zkřížit pumu a chřestýše. I stále kluk stařec Ček hodil milenecký pár do svého dětského pokojíku, který zamknul. Nejdříve se nic nedělo, ale poté byly slyšet milenecké námluvy, spolu s praskajícím nábytkem.
 
Na otázku rodičů, co že se v dětském pokojíku starce Čeka děje, odpověděl že věda a s tím rodiče spokojeně odešli, cítíc se plni nových vědeckých informací. Ráno stařec Ček našel uprostřed zdemolovaného pokoje ležet pumu s oteklým břichem, zatímco novomanžel chřestýš po královsky se vypařil rozbitým oknem. Za nějaký čas už krotká a napůl rezignovaná puma snesla jedno jediné vajíčko z kterého se vyklubala ona Zapumčinka. Kromě typicky pumího vzhledu měla nápadná dvě křídla a dva ocasy po vzoru českého lva, ovšem korunku nenosila.
 
To byl opravdu průlom! Neboť stařec Ček vědeckými postupy prokázal, že hadi jsou příbuzní draků,... nebo čehokoli co má křídla. Díky Zapumčince se stal stařec Ček místní hvězdou, jak Zadního, tak i Předního Zaďilína a měl štěstí na několik nemanželských dětí a ke stáru byl studnicí rozumu. Autobusy davechtivých turistů za ním jezdili a mimoto Zapumčinka po dosažení dospělosti nejevila takřka známky stárnutí.
 
Na to vše si Oďivlín vzpomněl s pohledem na místní celebritu - Zapumčinku.
Ale na další úžasná vypravování si však počkáme do druhého dílu s toot ;)