Žena, moře a Mary - Palau III.

Velké přípravy na velkou válku.

Palau

(duben 2007)

III.

 

Proběhl centrální chodbou na můstek, kde vybafl na Zrzouna: „Co se dělo k ránu u útesu?“

„Kolem třetí připluly tři rychlý čluny. Posádky začaly lovit asi dva kilometry jižně. Skončily před svítáním. Jeden člun zamířil k velký lodi a dva k průplavu, kterým si se dostal do laguny. Táhly těžkou síť a otočily se šestkrát.“

„Máme je na záznamu?“

Ve čtyřiadvacetihodinových smyčkách se nepřetržitě ukládalo na lodní server vše, co proběhlo obrazovkou radaru i sonaru. Šlo o bezpečnostní opatření pro případ nehody.

„Jo, celou akci,“ ujistil Zrzoun kapitána.

„Zruš posádce snídani! Plešoun s Pumpičkou na můstek, Ichtyl s Čočkou do overalů! Dopravíš je za průliv. Natočej všechno na sever podél útesu, Ichtyl pozná, co a jak! Po návratu sraz v jídelně!“

Zrzoun sice nechápal, co se děje, ale díky vojenské minulosti nad rozkazy nepřemýšlel, a za okamžik hřímal v jídelně z interkomu příval informací. Šéf zkontroloval záznam z radaru. Část obsahující dobu od příjezdu rybářů až po odplutí uložil do zvláštní knihovny.

Potom se otočil a vyjel na potápěče: „Co tu ještě děláš?“

„Předávám Plešounovi službu,“ bránil se obr.

„Přestaň se flákat, už ať jste na cestě!“

Když kormidelník zaslechl, jak kapitán na Zrzouna vyjel, neodpustil si tichý povzdech: „To zas bude den.“

Šéf však slyšel dobře. Sjel ho pohledem, což přivodilo zajímavý úkaz v podobě Plešounovy snahy splynout s okolím jako chobotnice. Bylo zle, a to je lepší být neviditelný. Technik, který dorazil na můstek s kormidelníkem, se již o něco podobného pokoušel. Marně.

„Pumpičko, máš ještě ve skladě magnetku? Budem ji potřebovat,“ ukázal na velkou rybářskou loď, jejíž silueta se rýsovala na obzoru.

Magnetkou nazývali magnetickou minu na potápění vraků, která prorazí až pěticentimetrový plášť trupu. Pro snadnější manipulaci je doplněna vakem a bombičkou se stlačeným vzduchem. Podle naplnění lze upravit hloubku, kde bude instalována. Kdysi jich pár zapomněli vrátit nizozemskému námořnictvu, když pomáhali s hledáním vraku.

„Chceš je potopit?“ vyhrkl šokovaný technik.

„Třeba dojde i na to!“ odsekl kapitán. „Máš nebo ne?“

„Dvě ještě zbyly,“ vysoukal ze sebe Pumpička.

„Stačí jedna, ale potřebuju taky tu krabičku na dálkový odpálení.“

„Mám i ty, jen musím prověřit, jestli po létech budou fungovat.“

„Taky chci vědět, kam magnetku umístit, aby ta loď šla ke dnu.“

Pumpička zíral nedůvěřivě na nadřízeného. K něčemu došlo a podle šéfovy naštvanosti, pokud lze tímto mírným výrazem jeho stav nazvat, s důvodem se nehodlal svěřovat. Se smíšenými pocity popadl technik obří dalekohled a zaostřil na vzdálené plavidlo.

 

Většina sériově vyráběných dalekohledů končí na parametru 10/50. První číslo značí zvětšení, nesprávně nazývané přiblížení. V praxi to znamená, že objekt přibližuje desetkrát. To platí pro pevné zvětšení. Pokud je vybaven zoomem, označuje se rozsahem např. 5-10/50.

Druhé numero označuje průměr neboli velikost přední čočky. Ta je nesmírně důležitá pro kvalitu obrazu. S její velikostí stoupá světelnost, kvalita barev a kontrast obrazu. Pro dobré pozorování je nesmírně důležitý i druh použitého skla s antireflexní vrstvou. Ta by měla být nejen na „velké“ čočce, ale i na ostatních členech optické soustavy.

Na moři se nejvíc osvědčily Vortexy o parametrech 20/50 nebo 60. Ani ty však nedosahují kvalit šestikilového monstra 20-30/150, které nyní poskytovalo zkušenému oku lodního inženýra základní informace o rybářské lodi.

 

„Bulker třídy handysize o výtlaku deset tisíc přestavěnej na logger,“ hlásil Pumpička, „rychlost odhaduju do patnácti uzlů, takže máme k dobru celejch deset. Zadní nákladovej prostor bejvá upravenej na mrazák. Ve středním je výrobna ledu. Jeden pomaloběžnej motor. Strojovnu maj tyhle vykopávky pod obytnou nástavbou s dlouhým hlavním hřídelem a jedním šroubem…“ (bulker – nákladní loď s oddělenými nákladovými prostory převážně na sypký náklad, logger – rybářská loď používající zátahové sítě nebo nevod)

„Mně je jedno, jestli jde o logger nebo atomovou ponorku. Chci vědět, kam dát magnetku,“ zarazil další popis šéf.

„Pod můstek na čáru ponoru. O co tu jde?“ osmělil se technik.

„Starej se, o co máš,“ vybouchl kapitán a technik rychle opustil můstek, aby připravil minu.

Nad okny na zadní stěně můstku visely v pouzdrech pušky, kterými kdysi vybavila loď firma po útoku senegalských pirátů. Od té doby je použili třikrát. Naposled před třemi roky, kdy na ně útočili velrybáři, kterým znemožnili ulovit vorvaně. Dvě na uspávací střely, jedna brokovnice a útočná puška M16 verze A4 ráže 5,56 mm s upravenou optikou pro noční i denní použití s účinným dostřelem kolem 650 m.

Po posledně jmenované šéf sáhl. O údržbu se staral Pumpička. Pravidelně každých čtrnáct dnů všechny čistil a znovu konzervoval. Kapitán smyl vrstvu vosku, aby zkontroloval funkci pohyblivých částí. Nakonec otevřel lodní kasu a naplnil zásobník třiceti náboji.

Plešoun stále dělal neviditelného v kormidelnickém křesle, ale po očku s obavou sledoval nadřízeného. Šéfa viděl jen párkrát tak rozzuřeného a vždy to pro někoho skončilo pořádným malérem. Pryč byla rozvážnost, kterou by člověk očekával od pětačtyřicetiletého mořského veterána, jenž prošel snad vším, co lze na lodi zažít. Na kormidelníkově lysé hlavě se zaperlily kapičky potu. Nakrčené čelo svědčilo o vážných obavách z příštích hodin. 

 

Pumpička dorazil na můstek za hodinu od chvíle, kdy dostal příkaz k přípravě munice. Šéf stál u bočního okna. Dalekohledem sledoval plavidlo, které mělo být terčem útoku. Plešoun pokrčil rameny a kývl k řídícímu pultu, kde ležela puška. Potom si zaťukal prstem na čelo.

„To si pro změnu budem hrát na piráty, nebo chceš vyvolat v Tichomoří novou válku? Už je tu dlouho klid,“ zamračil se technik.

Kapitán narážku na rozpoutání ozbrojeného konfliktu s rybářskou lobby ignoroval a vyštěkl: „Hotovo?“

„Jo, mám to připravený, co dál?“

„Mrkni do kajuty na Prcka, ráno se sesypala a pro jistotu ji zamkni.“

V kajutě našel Pumpička kolegyni, jak sedí na posteli a zírá do blba. Bílá v obličeji, kolem očí tmavé kruhy a tvář naběhlou od pláče.

„Prcku, co se děje?“ musel s ní pořádně zatřást, aby začala vnímat.

„Dovezeš mě na člunu k rybářům?“ vypravila ze sebe.

„Proč?“

„Uřežu jim ruce a nohy, aby poznali, co dělaj žralokům,“ řekla s takovou nenávistí, až technika polil studený pot.

Chvíli na ženu vyděšeně koukal, a potom odcouval z místnosti. Otočit zády si netroufl. Několikrát již viděl, jak se drobné stvoření během okamžiku změnilo na rozzuřenou tygřici. Rychle sebral z věšáku klíč, zabouchl za sebou dveře a zamkl.

Když cestou na můstek procházel kolem jídelny, zahlédl otevřenými dveřmi Ichtyla, Čočku a Zrzouna, kteří se již vrátili z natáčení, jak cosi sledují na notebooku.

„Nevíte, co se děje?“ zavolal od dveří. „Šéf se připravuje na válku a Prcek chce sama přepadnou logger.“

Místo vysvětlení pozval Ichtyl technika ke stolu a ukázal na monitor. Podobné obrázky již viděl na internetu, v televizi nebo odborných časopisech. Jen nikdy v takovém množství. Jedno sto dvacet dva žraloků s uřezanými ploutvemi. Zmrzačená těla se bezcílně potácela mělčinou. Pomalu umírali neschopni udržet směr a rovnováhu. Mrtvé posouval proud po dně podél útesu. Záznam podal Pumpičkovi lepší vysvětlení chování šéfa a Prcka než tisíc slov.

„Vyklopili je u úžiny, odkud proud zanesl těla do laguny. Když je Prcek objevila, museli bejt ještě v jednom chumlu,“ komentoval záběry Ichtyl a přidal otázku na technikovu adresu, „jak je na tom Prcek? Musel to pro ni bejt šok.“

„Sesypala se a šéf mně nařídil zamknout ji v kajutě.“

„Doufám, že si to udělal,“ ozval se za Pumpičkou kapitán, který zřejmě slyšel hovor otevřenými dveřmi z můstku a sešel do chodby, „nechci, aby vyvedla nějakou pitomost. Jestli jste neuklidili člun do skladu, tak sebou hoďte. Prcka zamčený dveře dlouho nezadržej.“

Pumpička se Zrzounem odběhli splnit příkaz a kapitán pokračoval k Ichtylovi s Čočkou: „Sesynchronizujte, co jste natočili. Žádný střihání, ale jeden nepřerušovanej záběr. Při přehrání musí běžet záznam obou kamer souběžně na rozpůlený obrazovce. Taky upravte radarový snímky z dnešního rána do filmovýho formátu a přidejte na disk. Celou akci jsem vystřih a uložil na server.“

„Můžeš mi vysvětlit, co chystáš?“ zajímal se Ichtyl. „Pumpička naznačil něco v tom smyslu, že ti asi hráblo.“

„Za hodinu na můstku, pak vyrážíme,“ bylo vše, co se dozvěděl.

 

- pokračování -

---