tvořivo dnes

žije

Ani nevím, jestli ještě žije. Psával občas pronikavě dobře.

jinak a líp

všecko by se dalo říct a líp

jakobychom to neveděli že

Hmm, slova. Jsou důležitý? Asi, jo, jinak bychom tady nebyli, ale nedalo se to všechno říct nějak jinak a líp? A neobsahuje mlčení vlastně všechny důležitý slova? Vždyť každým svým slovem uhryznu z tvýho koláče. Snad je teda lepší opatrně zašeptat, tak aby to jinej neslyšel a bejt zase zticha? Myslím. 

tak dík :)

Je to tu jako doma - třeba jako čtvrť, kde se narodíš a jsi. Pak odejdeš, jsi nějakou dobu pryč ... a vrátíš se. Domy jsou stejné, někteří obchodníci ještě nezavřeli krám, hodně nového, jiné cedule, jiný kavárny ... jiný lidi na ulici a sem tam nějaká známá tvář.

Hm ...  Já jsem dostala do první třídy aktovku s Barbínkou ... chodila jsem domů a do školy "na kraba" kolem zdí - zády ... aby nikdo tu mou Barbie neviděl. Asi se nebylo za co stydět, asi by se i třeba někomu mohla líbit. Ale já jsem se prostě tak styděla, že jsem nedokázala chodit přímo. Takhle nějak to mám i se svýma textama, se svýma slovama ... Mlčet zlato, mlčet je nejlepší ... omezit se - třeba jen na jednoslovný odpovědi, na hvězdičku nebo jen na tip ... ale pak se to zas obrátí a tak ... říkáš, no. Písmák to snad snese, jako to snesla reflexe ve výloze fotolabu. Teda nerada bych tomu modrýmu domovu nějak ubližovala ... 

nepřekvapilas :)

a pro tebe?

mmm, to moje hlava (nedostatečnost moje) - tady to tak nějak neni definitivní (všecko zůstává, co vložíš - i když smažeš), ve hmotnym světě by to bylo už jaksi úplně na furt ... význam? pro písmák? těžko říct (vnímáš li jej jako celek nebo jako skupinu)

a proč ty pořád mazeš, či nějak fikaně schováváš? 
má to nějaký význam pro písmáka?

tu miluju a pak baťůžkářku