Z 2D do 3D - pude to, nebo nepude...? ; a Veliké úkoly života ((Jihomoravský comics)) (02. verze)

Andrieno,

znovu opakuji: pokud ještě člověk od osudu nějaké nabídky dostává, není to s ním tak zlé. Ale ani ten, kdo už od osudu žádné nabídky nedostává, nemusí být docela ztracen. Je to jako v pohádkách: může se kát a může začít dělat dobré skutky. Kolik ale musí udělat dobra, aby to vyvážilo zlo, které má za sebou, to je ovšem otázka. A většinou nejsou kolem něj nějací andílci, kteří by mu radili jako Sarka Farkovi z Jana Drdy.

Tím také chci říci, že třeba nevím, co (třeba) mně by mi kdo musel nabízet za to, abych se byť jen jednorázově ponořil do hloubky větší než deset metrů (natož mezi živé žraloky... :) ). - I kdyby se to snad pro jednou stalo, stejně se raději rychle vrátím zpět do role geodeta... (etc.)!! :):)

... :):).

-Asi by se to hodně lidem líbilo, Andreino, svádět své ,,ztřeštěnosti" na osud :);  -A ohledně těch tzv. osudových tubusů (dle třeba Jos. Zezulky): máme sice na křižovatkách možnost dělat veliká rozhodnutí, ale jsme přitom pořád jakoby v předurčeném směru :); - připomíná mi to sociálistický seriál o kuchaři Sváťovi Karáskovi (Jos. Dvořák); tehdy diváci -asi po telefonu - rozhodovali, jak se má  v některých situacích zachovat - ale *obě verze se zase po nějakém ději sepnuly v jednom bodě natočeného příběhu...:):)

*(někteří lidé nevěřili, že mají dvě verze, a tak některé ty nepoužité potom na důkaz pouštěli, po celém tom seriálu nakonec, myslím... :) )

Tak projev osobnosti, to Ti Romane děkuji. Vždycky jsem si myslela, že se nakonec jako ztřeštěnost projeví to, co jsem od samého začátku považovala za dobrý nápad. A on to je projev osobnosti. Tak to mě čekají v životě ještě asi pěkné věci. 

Andreo, ne tak úplně... :). - V minulé diskuzi třeba Toot docela výstižně, myslím :), napsala, že ,,osud je koncept" :). - Takže si dovoluji odhadnout, že v Tvém osudovém tubusu bylo pravděpodobně naplánováno, že se dostaneš k oceánu a k nabídce té práce, kterou děláš - ale zda tu nabídku přijmeš, už bylo Tvé rozhodnutí... :). - A to samé ty ,,ztřeštěnosti", co píšeš; ty v osudu plánované asi nebyly, ty prostě po cestě děláš jako projev své osobnosti... :):).

Hm, tak v takovém případě bych asi měla být zvědavá, co mi ten osud ještě naplánoval, protože každou myslitelnou ztřeštěnost jsem už snad vyvedla.

Abych tedy ještě poznamenal k tomuto mému (pseudo)comicsu: každý,. v rámci svého života, máme nějaké - pro nás - tzv. veliké úkoly života; a tyto jsou předem součástí našich osudů, našich tzv. osudových tubusů (na tvorbě těchto jsme se přitom velmi pravděpodobně sami (předem) podíleli... :) ); ovšem jak se s těmito  - do jisté míry předem naplánovanými - úkoly vypořádáme, závisí jen a pouze na nás - na naší snaze, ..., na našem rozvinutí schopností, ..., na naší energii, kterou si dokážeme zajistit, ..., na *volitelném okolí, které si vypěstujeme (zasloužíme), ..., atd., apod.  ... :):).

*(ovšem to může být už poměrně tvrdou, tzv. předem danou záležitostí - v každé době či části světa prostě bude jiné...)

Andreino, ano - je to (jako ovšem častá záležitost) do značné míry o pojmech :); a možná také o tom, že máme silnou nechuť k něčemu, co nám bylo nějak předurčeno  :)...

((...)).

Především bychom neměli ale ze zřetele ztrácet - myslím - nejpodstatnější smysl našeho pozemského života - a tím je zdokonalení sama sebe (většinou to, samozřejmě, snad souvisí s tím, že se snažíme dělat i nějaké dobré věci :) pro celou lidskou společnost :), ..., pro svět :), pro celek... :) ).

Umbratico, napsala jsi, že člověk dostává od osudu navídku na nápravu, a tady je to, co mám na mysli zase já. Právo volby, rozhodnutí člověka, jakou cestou půjde. Takže člověk, nikoliv osud rozhodne o cestě.

Romane, máme podle všeho na mysli totéž, jen každý z nás používá jiné formulace. Píšeš - "vysokou pravděpodobností se na tvorbě svého osudu (alespoň tedy my zde zatím, zrozenci ve středu Evropy...:)  významně podílíme  sami...". Takže my rozhodujeme o svých krocích. S tím já přece souhlasím. 

Andreino, kopíruji sem z minulé diskuze: vysokou pravděpodobností se na tvorbě svého osudu (alespoň tedy my zde zatím, zrozenci ve středu Evropy...:)  významně podílíme  sami... (a cesta v tom tzv. osudovém tubusu bývá široká tak nějak přiměřeně; jednotlivé zkoušky v něm si (právě dost často už předem sami) volíme podle klíče - čím větší bude zkouška (kterou ovšem nějak ucházejícně zvládnu), tím větší z ní budu potom mít užitek ve svém bytostném rozvoji... :)  )

((...)).

Ad také velice plasticky   popsáno, např.,  v publikaci Bytí od jihomoravského  přinašeče Josefa Zezulky .(1912 -1992) ((byl, mimochodem,  narozen v Brně jako já...:) )).

Vyšlo to hned nedlouho po převratu (četl jsem to snad v roce 1991...?); zkusím dohledat pdf na netu...!

Andrieno,

všechno ale není naše rozhodnutí. Na našem rozhodnutí záleží pouze tehdy, když naše karma ještě není tak špatná, když se ještě můžeme napravit. Pokud ale všechny nabídky osudu na nápravu odmítneme, nebo je ignorujeme, zbývá už nám jen trpět a nějak se protrpět k smrti. Naše další inkarnace pak rozhodně nebude nic veselého.

Nemůžeš si představovat karmu jako liberál. Karma se s nikým nemazlí. Je spravedlivá.

Romane, na odkaz a diskuzi jsem mrkla. S tím osudem je to hodně problametické, podle mého nic takového neexistuje. Samozřejmě na něj lze svést všechny nezdary (protože zdary jsou jen naše zásuha), ale to je možné svádět i na Boha, Allaha, Manitua, Ďábla, šamanské, kahunské a čarodějnické čáry,... Tak, co je osud? Nic, všechno je naše rozhodnutí a jestli jde o veliký nebo malý úkol, velikou blbost nebo ojedinělý záchvat inteligence není nikým dáno ani předurčeno. I kdyby nějaká výše uvedená entita totiž řídila a předurčovala, co se má stát musela by být nepředstavitelně inteligentní. V takovém případě by podle výsledků dávno sama sebe musela dát do svěrací kazajky a zalít se do kvádru několika kubíků betonu. 

To však nic nemění na tom, že komiks se Ti vydařil, protože tak to často chodí a nemusí  být nutně v rozporu s mým původním komentářem.

Podle teorie strun má náš vesmír 11 rozměrů (dimenzí). Mne nové astrofyzikální teorie velmi zajímají, ale neumím počítat. Nezvládnu si překontrolovat z matematického hlediska všechny ty nové výklady světa a tak jsem, bohužel, nucená kvůli nízkému IQ věřit všemu, co nám vědci nabulikají... 

Ä ohledně interpretace 2D a 3D světa nechávám každému pole otevřené... :):)

Andreo - k prvé části Tvého komentáře: ale ( - třeba i dle diskuze u Karla 3, v době, kdy jsi tady asi nebyla... :) zde - ,,Co je osud" -https://www.pismak.cz/dilo/550991/     )   každý dostáváme do svého života (do svého tzv. osudového tubusu :) ) takové své tzv. veliké úkoly :):), které máme možnost zvládnout...: ):) (a které jsme si navíc mnohdy i sami předem (apolu)vybrali... :):) )        

Ke komiksu bych měla jednu připomínku - na to, aby byl člověk blbej, nemusí být vůbec mladej ani starej - je to pravda, stačí se rozhlédnout.

Myslím, že s tím může souviset i druhý obrázek. Je bezpodmínečně nutné, aby ti v placatém, tedy dvourozměrném světě byli nutně o něco ošizeni a nešťastnější? Uvedu malý příklad, i když s placatostí nemá nic společného. Myslí si někdo, že třeba indiánům v zapomenuté vesnici uprostřed pralesa někde v Amazónii, přinesl náš svět se všemi vymoženostmi pochybné civilizace, který považujeme za ten "opravdovější" opravdu štěstí?

:))