Moje milá Evelýna (Sochařská hymna)

Moje milá Evelýna 

krásná je jak plastelína,

políbím ji v cuku letu

a už ji svou rukou hnětu.

S Evelýnou dobře je mi,

mám rád ty hmatové vjemy,

když se do měkkého bořím,

zdá se mi, že láskou shořím.

Nehnětu-li ji den rukou,

moje srdce trpí mukou,

večer při červáncích ranních

cítím prázdno ve svých dlaních.

Kdybych neměl Evelínu,

místo ní bych koupil hlínu,

pak bych se stal mužem činu,

vyučiv se sochařinu.

Modeloval bych si z hlíny

dívku krásy Evelíny,

nemusím spát a jísti

jenom, kdybych mohl hnísti.

Moje milá Evelýna

krásná je jak plastelína,

obejmu ji, poceluji,

a hned si zas modeluji.

Nazpívaná zhudebněná verze: https://www.youtube.com/watch?v=TNolcQqs8MY