život je jako provazový most

To Oné...jak zní volání?

Toot - např. Rosekruciáni (a alespoň mně se zdá, že ti se moc nepl,etou... :) ) říkají něco v tom smyslu, že až ,,bytosti s lidskou jiskrou" mohou milovat... :)

Předposlední je až roztomilá:).

Metafora života jako provazového mostu je pěkná.

Konec se mi nelíbí, šel by, myslím, vyjádřit lépe.

toot, to jsem netušil, leč definici fraktálu to naplňuje :))

ještě jsem o tom chvíli přemýšlel a dospěl k tomu, že hranice mentálních schopností mozku jsou zkrátka krajně omezené, tím jak si systém, který jsme si sami na sebe ušili vynucuje omezenost na svých členech, protože část indiánů třeba úplně běžně používá telepatii, ale my potřebujeme mobily, protože nevěříme, že to jde jinak, zkrátka limity a omezení kam se podíváš, což pak omezuje samotného pozorovatele ve schopnosti pozorovat a vyhodnocovat u některých až tak dalece, že nevěří ani sobě samým

teda půlku vnoučete ... jakoby

Heleď aru, s těma dětma je ještě jedna legrace - teda u holčiček ... ony se totiž už rodí s vajíčkama, která se s nich vyvinou ještě před narozením ... tzn., že každá žena v sobě pár dní nosí svoje potenciální vnouče ...

jinak vědomí je všechno, i atom má vědomí... atomu, samo vědomí pak tvoří ve svých vrstvách kopie vědomí na fraktálovém mechanizmu a tím je nikdy nekončící (i rození dětí je fraktálová mechanika - dítě má v dospělosti dítě, které má v dospělosti dítě....), proto je ve výsledku vše možné, jakmile daný segment vědomí dojde k poznání, že je to možné, tím naplňuje algoritmy fraktálu v neustálé změně :))

jak říkaj taoisti, jakmile vyjádříš Tao, už to není Tao, prostě na některý tajemství mozek nemá kapacitu, alespoň ne v současnosti, respektive všechno se točí okolo mentálních schopností danýho jedince a to čemu věnuje pozornost ho nakonec definuje v životě

Klišé jsou prostě jenom slova. Příliš obecná a proto nic nového neříkající. Láska, svoboda... znamenají pro každého z nás něco jiného - něco zcela konkrétního, prožitého, osobitého, osobního. A právě proto stojí za to zkoušet je "pojmenovat" po svém, jinak, těmi miliony metafor... Asi to nikdy nebude dokonalé, ale ta snaha se přiblížit láká. A nebo taky můžeme mlčet.

Souhlasím a není to pro mě klišé.

jen mne napadá ... ten, který nezažil vědomí - může být vůbec zmiňován? Může být pojmenován? Má kámen vědomí? Ten pojmenovat mohu, je svobodný ... ? Může kámen milovat? Na atomové úrovni? Vazby vytváří ... hmm ... moc otázek ... moc.