Žena, moře a Mary - Rarotonga VII.

Rarotonga

 (květen - červen 2007)

VII.

Znalosti Nan o velrybách byly ohromné, ale jednostranně zaměřené. U Prcka to bylo jiné. Měla praktické zkušenosti s mnoha mořskými tvory, sesbírané během práce na Mary, ale nešly příliš do hloubky. Pokud šlo o jiné obyvatele moře než velryby, ochotně se snažila studentům předat vše, co by jim mohlo být užitečné. Pouze však v teoretické rovině, protože ostrovu Rarotonga chyběl pořádný útes.

To bylo vše. Pokud diskuze sklouzla na soukromí, uzavřela se. Také nemluvila o Mary, posádce nebo důvodu pobytu na ostrově. Když u ní studenti neuspěli s otázkami mimo pracovní oblast, pokusili vytáhnout informace z bioložky. Byla si tím jistá a zaslechla Hugha, jak na Nan vyzvídá. Netušila, co mu odpověděla, a bylo jí to jedno. 

Počasí jim přálo a na moře vyplouvali každé druhé ráno. Mnohdy stihli do poledního označkovat i dvě rodiny keporkaků. Po návratu následoval oběd s přípravou na příští den. Jakmile skončili, ošetřila potápěčskou výstroj, i když Nan nabízela, že to udělají studenti. Kromě Pumpičky a sebe nevěřila v tomto směru nikomu.

Potom vyrážela za Buckova doprovodu do města. Vypadal, že si vycházky užívá. Vyšlapoval vedle lidské přítelkyně a zřejmě mu dělalo radost, kolik prostoru kolem sebe vytváří. Zbytek dne trávili na skrytém místě na pobřeží. Ona v bolavých vzpomínkách na minulost, on v pohotovosti zasáhnout, kdyby někdo chtěl narušit jejich soukromí. Domů se vracela, když měla jistotu, že všichni spí. Nestála o otázky na důvod očí červených od pláče.

S blížícím se koncem května Nan sledovala narůstající Prckovu zamlklost. Často nepromluvila po celou dobu plánování práce a občas nereagovala ani na dotazy studentů. Bioložka tušila, čím se trápí. Neuváženě zahodila pět let života a nevěděla, jak dál. Uvažovala, zda jí nabídnout místo asistentky, aby sledovala migraci kytovců. Získala by kvalitní pomocnici, ale myšlenku nakonec zavrhla. K velrybám měla blízko, jako ostatně ke všem mořským tvorům, jenomže kolem ostrova jich zas tolik nebylo a žraloci sem zabloudili sporadicky. Nan usoudila, že musí vymyslet něco, co Prcka opět nakopne do života.

Myšlenka na paryby jí vnukla dílčí nápad. Na začátku posledního květnového týdne oznámila, že studenti musí získat praktické zkušenosti na útesu. Bude se dvěma pokračovat ve značkování a Prcek s dalšími vyrazí na Manuae. Další den si to stážisté vymění.

Šlo o atol na vrcholu podmořské sopky trčící čtyři kilometry nad mořské dno, složený ze dvou ostrovů oddělených velkou lagunou. Vše obepínal útes s absencí průlivu, což bránilo lodím, s výjimkou malých člunů, vplout dovnitř. Severní ostrov je nazýván Te Au O Tu a jižní Manuae, od něhož se odvíjí název celého atolu.

Oba pokrývá hustá vegetace, kde hnízdí kolonie mořských ptáků a další používají na odpočinek při cestách přes oceán. Mělká laguna je rájem všemožné mořské havěti, na níž připlouvají hodovat podmořskými puklinami v útesu větší predátoři. Na přilehlých plážích kladou vejce želvy z celého středního Tichomoří. Díky tomu byl atol vyhlášen mořským parkem a pár desítek let již není obydlen.

Cookovy ostrovy jsou jen drobné tečky na mapě oceánu, které narostly z těl korálů na vrcholcích mořského horského masivu. Díky tomu není všude zrovna blízko. Z Rarotonga na Manuae je to sto pětadvacet námořních mil, což rychlý člun zvládne na klidné vodě asi za čtyři a půl hodiny.

Vyrazili ráno před pátou. Pokud počasí zrovna neukazuje horší tvář, bývá hladina oceánu relativně klidná. Táhlé vlny s velkou vzdáleností mezi hřebeny. Dokud se úplně nerozednilo, zůstala u kormidla, než ho předala Tomovi, ať si trochu užije.

U atolu našli místo, které Nan označila jako nejvhodnější vstup do laguny. Zde se opět chopila kormidla a několikrát překřižovala vodní plochu placatou jako rybník. Přitom sledovala dění pod hladinou, než usoudila, že bude jedno, kde zakotví. Bohatost života se příliš nelišila, a kotviště vybrala u severního ostrůvku.

Během hodiny probrouzdali rozsáhlou mělkou část. Našli hodně útesové drobotiny, s kterou byla legrace, ale jinak nic moc. Zpestření přinesla jen skupina mant plachtících od jednoho ostrova k druhému. Před obědem rozhodla o přemístění k severozápadní části jižního ostrova, kde byla větší hloubka a šance na setkání s většími obyvateli.

Tam našla, co celou dobu podvědomě hledala. Úplnou přehlídku žraloků, kteří tunelem v útesu proplouvali do laguny a zpět na oceán. Černoploutvý, modrý, spanilý, šedý útesový, Cookův, dlouhoploutvý a další plavali vedle sebe, aniž by si vzájemně upírali právo na prostor.

Přes bok člunu sledovali v křišťálově čisté vodě hemžení o několik metrů níž. Luz i Tom většinu žraloků identifikovali a od Prcka dostávali výklad. Popisovala zvyky, chování, vlastnosti, ale i stupeň nebezpečnosti. Nakonec se rozhodla pro názornou ukázku pobytu mezi žraloky. Dřív, než k nim studenty vezme, chtěla také zjistit, v jakém je najdou rozpoložení.

Rozhodla se pro free, aby nerušila vypouštěnými bublinami. Pouze přidala závaží na opasek, které urychlí cestu ke dnu. Luz nařídila zůstat zatím v člunu. Nebyla si zcela jistá, zda skutečně poslechne, dozorem proto zaúkolovala Toma.

Během klesání ke dnu napočítala čtrnáct žraloků, kroužících kolem imaginární osy, jako by na něco čekali. Byli slušně vychovaní a při cestě ke dnu jí uhýbali. Když se usadila na písku, zahlédla jižně na hranici viditelnosti skrumáž nehybných těl. Studentům v člunu posunkem ukázala, kam zamíří, aby ji mohli sledovat.

Našla skupinu žraloků a jednu mantu, jak minimálními pohyby udržují pozici proti ústí tunelu. Podle proudění vedl na vnější stranu útesu. To vysvětlovalo relativní nehybnost paryb, kterým voda omývala žábry a usnadňovala dýchání.

Přetočila se na záda a pomalu proplouvala těsně pod těly predátorů. Břicho je nejzranitelnějším místem, ale nevěnovali jí pozornost, ani když se jich dotkla. Také zjistila, že mezi žraloky jsou menší ryby.

Narazila na podmořskou čistící stanici. Demilitarizované pásmo, kde si v naprostém bezpečí dopřává údržbu povrchu těla kořist hned vedle predátora. Drobné rybky zastoupených především Pyskounem rozpůleným (Labroides dimidiatus) nebo garnáti Kreveta drsná (Stenopus hispidus), likvidovali zbytky odumřelé kůže a parazity.

Na okamžik zastavila na konci čistící linky a hned měla na neoprenu několik garnátů. Vzápětí připluli i pyskouni v marné snaze alespoň něco sezobnout. Také jí došlo, proč o kousek dál krouží žraloci. Oproti menším zástupcům podmořské říše, rekrutovaných především z ryb, dobře vychované paryby čekaly, až na ně přijde řada.

Usoudila, že viděla dost a přišel čas ukázat studentům, jak to pod hladinou chodí. Při návratu k člunu zkusila poškádlit jednoho z čekatelů na očistu, ale ten jen mrskl ocasem, aby přidal na rychlosti. Třeba neměl náladu na hru, nebo se bál o místo ve frontě.

 „Dětičky, flašky na záda, představím vás drobkům dole,“ vyhrkla, když se zavěsila za lano na boku člunu.

„Připravená,“ hlásila Luz, které stačilo stáhnout masku na obličej.

Tom se teprve soukal do postroje a příliš nespěchal. Ani výraz obličeje nesvědčil o velkém nadšení.

„Pohni!“ popoháněla ho dívka.

Prckovi se však jeho výraz nezdál: „Počkej, jestli máš problém jít mezi žraloky, nemusíš. Nechci dole nikoho, kdo má strach, protože ten vyhodnocují jako označení kořisti. Tihle jsou sice v klidu, ale to se může kdykoliv změnit. Ohrozíš sebe i nás.“

Tom trochu zrudnul: „Já nemám strach.“

„Promiň,“ omluvila se, „ale nevypadáš zrovna jistě. Jestli nechceš, nic se neděje. Tohle není pro každého.“

Luz překvapila, když přispěchala na pomoc: „Myslím, že by měl zůstat nahoře jako hladinový zabezpečení.“

Tom na dívku vděčně pohlédl. Při předchozím potápění nebudil dojem, že má z mořských tvorů obavy, až na jednu výjimku. Potkali bláznivou murénu, která z neznámého důvodu opustila během dne úkryt v útesu a špacírovala si to přes mělčinu k druhému ostrovu. Prcek si teprve nyní uvědomila, s jakou rychlostí uhnul z cesty. Nan ho zřejmě odhadla dobře. Léta bude trpělivě zkoumat v laboratoři nějakého mořského tvora, ale pro terénní práci se nehodí.

- pokračování -