Navěky

Umbratica

Nádherně básniš. Vážím si toho, že právě mnè jsi poslala svoji báseň.

Děkuju ti.

Ať se ti daří.

Možná je opravdu lepší, nechat se rozprášit, nebo se nechat vysypat do řeky nebo do moře...

Taky jsem nedávno spáchala tak trochu podobnou básničku o smrti. Nevím, jestli ji dám do hlavního seznamu (jsem grafomanka a tak toho mám ke zveřejnění až moc), tak ji posílám tobě:

Perspektiva

Slunečný podzim barví stromy

jak na maškarní bál...

Po šedi mlh se zastesklo mi.

Bláznivý říjne, barvy sbal,

nakresli uhlem do skicáře

jen ojíněný kmen,

pár černých větví v bílé páře,

břečťan na hrobech beze jmen,

za křížem kříž a řady svící,

stařeny u hrobů

plačtivě mrtvým žalující

na samotu a starobu.

A já už myslela, že jsem tu jedna jediná dekadentka!  Tip.