Příběh o Hňusce

Bylo nebylo jedno české pekařství ve kterém se prodávalo české pečivo, občas se dokonce dalo i jíst a proto se v pekařství udržovala grošová měna. Kdo neměl, mohl platit i denáry, ale na ty se nevracelo.
Místní pekař Bimbác Vozembouch vysoký 16 loktů měl ruce jako dvě vánočky, ale ne jako ty z Lídlu, který se strachem scvrkávaly před vočima, ale pořádný máslový. Když byl Bimbác při pečivování v ráži se vzniklou vánočkou nešlo projít ani dveřma!
Bimbác jak jinak pečivoval i jiné pečivo, chleby velký jako kola od vozu, rohlíky velký jako francouzský bagety a bagety jako tyče od lešení.

V takovém pečivovém mumraji kousek za rohlíkama se krčila i Hňuska, už byla stará jako Metuzalém a nikdo ji nechtěl, ale pořád v sobě chovala drobnou, úplně scvrklou a seschlou naději, že si ji jednoho dne vezme, ne zrovna pečivový princ, ale aspoň třeba nějaký vyhladovělý jogín a náhodou mu po tomto husarském kousku nezůstanou všechny zuby v Hňusce.
Ovšem za zády měla Hňuska výkladní okno a tak světu mohla hrdě vystavovat na odiv svou již zánovní... prdýlku!

Hňuska to měla opravdu těžké, všichni se ji obloukem vyhýbali, jak jen pečivové regály v úzkých uličkách dovolovaly.
Nakonec po čase srdce Hňusky úplně zatvrdlo, že by ho ani ten Jogín s vlastními zuby kladivem nerozmlátil.
Jednoho rána, když se kolem pekařství prohnalo kolařské trio Trigodlavovi rodinky se Hňuska rozhodla, že ji v regálu u okna štěstí nepotká, shodila ze sebe pavučiny, poprášila se moukou, zabalila si pár bovidlových buchet a vyrazila.

Hňuska se tak poprvé objevila v široširém, obrovském světě, jak si to na krátkých nožkách šinula podél zdi pekařství a nestačila se divit, jak je svět rozdílný pod výkladním oknem, než za ním. Vysílená dobrodružným pobytem venku si přihačla a vytáhla z ranečku pár bovidlových buchet, které za velikého křiku snědla. Vydatně posílená usnula a zdál se ji sen, že si ji vyhlédnul magor do housek a odnesl v košíku až ke kase, kde si ji za groš koupil. Bohužel zde sen skončil, neboť Hňuska se probudila celá rozmáčená nastalým deštěm, jehož vzniklým proudem byla zvolna unášena do kanálu, což je známý hřbitov nepotřebných, který spravují krysy.

Poučením na konec je, že je lepší být natvrdlým, než v kanálu plném krys.