Bylo to

A já toužil po angličákách z Tuzexu, po bobech s páčkama a kole s přehazovačkou. 

No a začít žít už je pomalu načase...

Ráda tě zas vidím, Theuš ;) Jo, nesmrtelnost je na dětství asi to nejlepší.

Krásná báseň! Až mne z ni píchlo uvnitř. Já často vzpomipnám na dobu, kdy jsem byla absolutně nesmrtelná.

Díky :) Kamarádka žije, určitě stále stejně hekticky. Nevídáme se moc často, ale pokud vím, splnila si sen alespoň částečně, byla "hvězdou" amatérského divadelního souboru, napsala několik pohádkových her pro děti... 

Teda taky se mi ulevilo jako Ringovi že to nepíšeš kamarádce do nebe:-) jinak se mi to hezky četlo je to svižný a vůbec z toho jde taková pěkná energie

Zní to lákavě, mít víc životů. Jestlipak bychom stejně opakovali tytéž chyby?

Odfrknul jsem si, že se moje temné tušení nenaplnilo a nešlo o verše posílané Dominice „tam nahoru“. Holt se mnou často šijí (bez vzorů z Burdy) všichni pesimističtí čerti. (takřka andělský smajlík)

Je to tak :)

To je tak krásné, naprosto mě to dostalo. Radost ze života, máš-li ji s kým sdílet, je dvojnásobná. Ono to ale platí stále i dnes, když se nám něco nepovede řeknem si takový je život, a za pár let se ohlédnem a řeknem si, to byl život...

oslovilo, já si stále namlouvám, že žiji nanečisto a to čisto teprve přijde *

Vlastně (tak trochu) žiju "nanečisto" pořád... moc dobře ti rozumím.

To se mi teď stává, že si připomínám chvíle, které jsem kdysi vnímala jako něco "nanečisto"... jako přípravu na cosi... a teď z odstupu teprve vidím, jak to bylo silný... :)

Perfektní, Janino... jako bych viděla dvě kamarádky v oněch dobách!

A občas taky nechápu - tohle už je...?