Nelechtej mne !

I Zikmund Freud zkoumal, zda nám lechtání přináší potěšení či vzrušení. A skutečně tomu tak je. Buď to nás rozesměje anebo vzrušuje. Obojí je příjemné.
Když se dva lidé milují, určitě si občas okoření život milostnými hrátkami. Lechtání patří k nim.

V Austrálii jsme chodili spát dlouho až po půlnoci, v těch vedrech se nedá usnout, až když přijde chladná noc.

Ráno bylo krásně prosluněné, a když jsem otvírala oči, pravila jsem : "...nelechtej mne". Bylo mi řečeno: "...ale já tě nelechtám, mám u tebe jen ruku." A znovu se opakovalo. Mezi mým poprsím se pohyboval cockroach nebo-li blackbeetle. Česky šváb. Mají rádi vlhko a teplo. Jenomže šváb australský dorůstá i 8cm a já vidíc jak po mne leze, jsem ječela jak Viktorka u splavu. Ten můj, milující zvířata všeho druhu zpozorněl a zařval : "nezabíjet, drahoušku, chytím ho". Ach Bože pomyslela jsem si. Tak se stalo. Bylo po lechtání a já jsem odkráčela se osvěžit sprchou. Spustila jsem sprchu , zavřené oči a voda stékala po mém těle, bylo to tolik příjemné. Když jsem sprchu vypnula, hledím a kolik cockroachů mne svléká svými pohledy. Opět tam byli. Vlhko a teplo.

I žít s cockroachi si zvyknete, nic nedělají. Když na ně někdo šlápne, tak to křupne hrozně. Ale divili by jste se, kolik lidí v restauracích na terasách si je nechá lézt po nohách. Cockroach patří též k Austrálii. A naučíte se s nimi žít.

A tak mějme rádi zvířátka, jsou to milí tvorové a patří mezi nás.