Závist.

Stařena, s kapucí do krhavých očí,
shrbena pod tíhou cizího štěstí.
Když může, jedovou slinou zaútočí
a raduje se a plesá nad bolestí.

Dokáže za úsměvy ukrývat se
a slídit a tajit své neblahé záměry.
Ze všeho nejvíce škodí kráse,
je přítelkyní moru a cholery.

Kde radost a štěstí kvete - strádá,
a láska ji do prachu zašlapává.
Do duší trpících se tiše vkrádá,
do duší, jimž lásky se nedostává.

Světem kráčí stará shrbená žena,
s kapucí do očí, má slídivý zrak.
Když potká štěstí, bolestně sténá,
pak v úkrytu sedí a čeká na soumrak.