Memento mori

Nalezněme v sobě duši, která přetrvává tisíciletí a nemění svůj tvar podle nositele, nýbrž zůstává bez tvaru hluboko v nás. Dostaňme se alespoň na chvíli na ten vrcholový okamžik, kdy myšlení není nezbytně nutné a život je věčný právě ve svém okamžiku přítomnosti. Ať už bůh, nebo kosmické ego, nechme okolí přetvářet se samo za účelem silnější populace, vyjma několika jedinců, kteří dokáží pokušení existence vzdorovat. Až pochopí i ten poslední z nás, že není důležitější záležitost, než spravovat svou i cizí existenci, není třeba honba za důkazy postavení a prestiže, dostaneme se do stavu, kdy bytosti splývají v existenčním vakuu dokonale přizpůsobeny samy sobě. A nejen to, vhodnou komunikací a spoluprací můžeme dokázat, že jsme všichni příroda, proměnliví a vyvíjející se, možná ne tak dramaticky, jak by si mnozí vůdcové představovali, přesto na směru kupředu neshledávám nic špatného a obraz každého z nás na klidné vodní hladině jen řečí to, čím jsme doopravdy: Inteligentní lidské bytosti.