Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seBýt nemocný je normální
Autor
Aru
Henryk Kalafuna byl průměrný padesátiletý muž s průměrně prošedivělým vlasem. V průměrnou ranní hodinu 4:56 nastupoval do průměrného ranního vlaku, který průměrně odvážel cestující na průměrnou denní šichtu, jenž průměrně začínala v 6:00.
Henryk sice nebyl šťastný, ale to ničemu nevadilo, protože na štěstí nezáleželo, bylo zvykem vydělat si peníze a ty nepadaly z nebe, ale přicházely prací, pokud dotyčný splnil určitou normu vymezenou časem, rychlostí pracovníka a počtem odvedené práce, pak dostal určitý obnos peněz, které byly měřítkem štěstí, podle toho co za ně bylo možno si koupit.
Henryk sice byl ženatý, ale žil sám, když mu manželka na dovolené utekla s tanečníkem hispánského původu. Děti neměli, neboť jak Henryk říkával, děti jsou v takové době přílišný luxus, nejprve bylo nutno si vydělat dost peněz na slušný život.
I bez manželky se Henryk nevzdával (této takříkajíc peněžní ideje, kterážto nezahrnovala ostatní, ale pouze Henryka) na slušný život. Ovšem manželka, tajná nymfomanka shledala mylně, že štěstí leží s oním hispáncem, dokonce zcela ve svém omylu zkrásněla a omládla o 30 let.
Jedno ráno bylo ovšem jiné, než ostatní průměrná rána, Henryk průměrně čekal na vlak před nádražím, které průměrně mělo zrušeno jak prodávání lístku, tak čekárnu ve které bylo od té doby průměrně zbytečné čekat a tak si Henryk spolu s ostatními mohl průměrně užívat svěže ledového větru, který průměrně hučel na nádraží.
Ovšem! Toto ráno přijel vlak až v 4:57 a to už mělo býti Henrykovi Kalafunovi velkým znamením, ale Henryk ve své naivnosti přesto nastoupil.
Nyní řítíc se vstříc svému osudu tímto neprůměrným vlakem usedl ve své naivitě v obvyklou průměrnost k jakési (náruživé) cyklo-rodince, jenž seděla v sedadlech zapletena do svých kol a patrně, jak usoudil Henryk znechuceným pohledem nešla pracovat, nýbrž jela spíše domů.
Vystoupivší z vlaku Henryk spěchal na pravidelný lodní trajekt, který odvážel lidi na vzdálený ostrov Továrnland, kde se pracovalo, jenže Henryk jak spěchal díky fatálnímu zpoždění vlaku, které ovšem nepovažoval ještě za fatální si nevšiml zmrzlé louže po které se sklouzl a upadl až na zem. Nyní šlo Henrykovi o všechno, neboť lodní trajekt jezdil načas, neboť i Továrnland se také otvíral přesně načas, zpoždění bylo nepřípustné.
Henryk i přes bolest v noze a na boku se s vypětím všech sil zvednul a pokusil se co nejrychleji odbelhat k molu, leč Henrykovo zpoždění každým krokem neodpustitelně pouze narůstalo. Z hrůzou zpozoroval jak se trajekt dal do pohybu bez něj. Henryk stál na molu, až si z toho upšíknul, naštěstí rukáv jeho vlněného kabátu nebyl daleko.
I vydal se vraceti se smutkem v srdci Henryk domů, práce byla ta tam a nebylo se na co vymluvit, neboť zpoždění vlaku o jedné minutě se v práci nebralo jako fatální důvod nenastoupit pracovní den a jinéhož trajektu na Továrnland neplulo.
Henryk nyní pomyslel na sebevraždu, neboť jiný smysl než práce člověku dán nebyl, ale v tom okamžiku ho navštívil sám bůh myšlenkou, že sebevražda je špatná a to Henryka přimělo natolik k zamyšlení, že sebevražda je špatná! A odjel zpátečním vlakem domů.
Nakonec Henryk všechno prodal a šel hledat svou manželku, přece jenom ji bylo 20 let, byť v omylu.
27 názorů
OsmiHanko, české železnice nejsou na tom o moc líp, zpoždění se může pohybovat od deseti minut do xy hodin, pak se z rychlíku stává osobák jedoucí o hodinu, dvě později, to jsem zažil a podobně. hlavně nesmí foukat vítr, to pak jak teď dělají ty plastový vlaky už to nejezdí vůbec, protože by takový vlak odletěl a stalo by se z něj letadlo, taky velký nepřítel vlaků jsou lesní větvičky, to se pak vyřadí vlaky v celé republice, než někdo to klestí sebere z koleje, hlavní je ale mít tu ČD mobilní aplikaci, pak se dozvíš že přímo před tebou přejel vlak (fantóm), aniž by k něcemu takovému došlo :D
:D
Henrykovo země je napůl vymyšlená, zavřená nádraží a zrušené prodeje lístků tamtéž je sice tvrdá realita z českých vlakových světů, to ostatní je vymyšlené, navíc v povídce je naznačeno, že samotná země se nachází u moře, kam se za prací jezdí trajektem na jakýsi "ostrov práce", mimo vlastní stát, kde se na zdravotní volno nehraje
Ako vždy u teba nadpriemerné dielo. Naše železniice by bledli závisťou, ony majú onakvejšie meškania, minútku si ani nevšimneš. A jedna praktická otázka prienerného človeka - prečo nešiel po páde k kekárovi? Mal by PN a neprišiel by o prácu...
Cestou do práce jsem si také přála, aby mi cokoliv ujelo, ale vždy jsem to měla jen kousek pěšky.
Aru, vystihl jsi nadprůměrně dobře průměrný život průměrného človíčka.
I bez manželky se Henryk nevzdával na slušný život - nevzdával naděje na ...
Vzdávat se má vazbu s 2. pádem, vzdávat se čeho. Ne vzdávat se na něco. Ta věta, o které psal Zajíc, je opravdu blbě. Taky mi připadne, že tam chybí nějaké slovo, nebo to mělo být "nevzdával se slušného života"?
Zajíc Březňák
před měsícemAru, tomu rozumím, přesto mi ta inkriminovaná věta - tak, jak je napsána - nedává moc smysl. Třeba to ale nikomu jinému nevadí.
Fajn, pobavilo. Dávam tip. Ocenil by som ešte drsnejší humor, ktorý je menej sarkastický, ale to je osobná preference.
díky geminy ;)
Zajíci, slušným životem je myšleno ono vydělávání peněz, nikoli žití po boku druhého, proto tam naděje nepřišla. erotické téma samozřejmě není mysleno vážně, pro mě je málo témat, pak i téma se stává komediálním prvkem k povídce, díky ;)
Zajíc Březňák
před měsícemMožná jsem divný, ale příliš erotické mi to nepřipadalo, snad až na zmínku o nymfomanii Kalafunovy manželky.
"I bez manželky se Henryk nevzdával na slušný život." - tady tu větu bych přeformuloval, zřejmě tam chybí nějaké slovo (vyhlídky, naděje...).
Jamardi, viděl jsem průměrné dílo a bylo to umrtvující v tom jak to nebylo ani dobré, ani zlé.
a v tom myslím je podstata skutečné průměrnosti - nic neříct, pozoruju jak někteří umělci se v tom vyžívají, i na architektuře to je vidět, jak se v tichosti bourají domy s vlastní tváří
Kočkodane, no Tyl by se divil a dneska by složil písničku o dálnicích, Kauflandech, továrnách, parkovištích a všudypřítomných autech.... :D
Lidem lze otravovat život tak, že se jim řekne, že žijí příliš průměrný život nebo tak, že vedou příliš divný život. Tedy všem.
Příběh o Henryku Kalafunovi je něco mezi Ibsenem a Tylem. Což neber jako výtku. ;-)
To by skoro mohlo být i o mně. Třebaže kalafunu používám jen při pájení. A při napájení se zase zpravidla pívo 11. Zaumíjavé je že pokud bych zaspal - někdy - třeba - tak by mě budík zbudíkoval v 5:43. A to nemůže být náhoda!!! :D
ahoj Jani, díky ;)
nejmenovaná cyklo-rodinka je jinak ta z předminulé povídky
Je to taková průměrná aruovština, bavila jsem se a zanechávám průměrný tip.