Moře bez soli

mé dychtivé srdce jako by rázem sedělo u silnice

čekalo a čekalo a nikdy se nedočkalo

koukalo do dálky a vyhlíželo tebe a to, co si s sebou vzal

kamen na kameni nenechal

vsechno v mojí hlavě rozcuchal

myslenky o tom, jaký by to bylo, kdyby si me už tehdy nechal

sedí dál u silnice krčící se

místo očí linou se potoky

tebe to nezajímá, nemám pro ně dostatečné důvody

slunce svítí a náhle je vidět roh

kde jsem tě naposledy viděla a zrychlila krok

...

musím se naučit žít bez tebe

necítit se chvíli, jako moře bez sole