Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seRozluka
Autor
Umbratica
Zpustlý dům oněměl po našem rozchodu.
Neslyším kroky, jak stoupají do schodů,
kliky se nedotknou prsty, co pohladí...
Mráz kreslí na okno stříbrné kapradí.
Není proč uklízet, utírat poličky.
Prach padá na záda nahých soch, na svíčky.
Není proč zápalkou zahánět přízraky.
Ty se už nezjeví, nevrátí... Proč taky?
Jen trpké vzpomínky, bolavé ozvěny
vryté mám do hlavy jak Ježíš dřevěný
trny své koruny na stěně v předsíni.
Kříž věčně na očích má, kdo se proviní.
Zpustlý dům oněměl po našem rozchodu.
Neslyším kroky, jak stoupají do schodů,
kliky se nedotknou prsty, co pohladí...
Mráz kreslí na okno stříbrné kapradí.
11 názorů
Janino,
snažím se teď zase psát něco jako písňové texty. Tahle básnička do té snahy patří.
Evženie,
určitě to tak může být. Když nám ze života zmizí někdo blízký, "potkáváme ho" potom na každém rohu.
Benetko,
od stolu, lože, společných známých, návštěv kulturních akcí, výletů i plánování budoucnosti...
Kočkodane,
autorsko - čtenářská rozluka je zatím velkou otázkou. Když mě lidi budou chtít, zůstanu tady, když mě chtít nebudou, budu se věnovat něčemu rozumnějšímu, než je psaní básniček.
Je to sice o partnerském vztahu, ale mně to připomnělo odchot táty před 5 lety. Bylo mu skoro 90.
Goro, díky.
Vrátila jsem se k daktylu, který používám jen zřídka. Je pro mne příliš "wolkerovský".