Dialog (dramatická báseň, postavy: Víla a Temný anděl)

Dialog 

 

VÍLA (stojí vpravo ve světle, oděna v bílém)

TEMNÝ ANDĚL (stojí vlevo ve stínu, oděn v černém)

***

VÍLA: Vítej u mne, děkuji za nečekanou návštěvu. Však ty jsi hlavně v minulosti a budoucnosti.

TEMNÝ ANDĚL: Ale tvořím přítomnost.

VÍLA: Ano, vědomě, jen... trochu nejsi. Měl bys být duší stromu a jsi jen prázdnými skořápkami, které nemají obsah.

TEMNÝ ANDĚL: Jsem, čím jsem. Přes mystérium času se spolu bavíme, ač jsme každý jinde.

VÍLA: Souhlasím.

TEMNÝ ANDĚL: Jsi, já nejsem. Nejsi, jsem já. Jsme tak spojitými nádobami a jsme rozdílní. Ty jsi střed a já jdu od něj.

VÍLA: Ale budoucnost a minulost nejsou. Jen byly a budou. A vlastně nebyly a nebudou.

TEMNÝ ANDĚL: A jest přítomnost? Sama se křehce ztrácí z okamžiku na okamžik. Stále umírá.

VÍLA: A stále se rodí.

TEMNÝ ANDĚL: Bez paměti, vývoje, smyslu a cíle. Bez vůle a individuality.

VÍLA: K čemu individualita? K čemu vývoj a smysl? Ze dne na den krása – z nanosekundy na nanosekundu...

TEMNÝ ANDĚL: Přítomnost je smrt.

VÍLA: Ne, ona je životem a jsem jí já.

TEMNÝ ANDĚL: Odkdy máš „já“?

VÍLA: Jsem, která jsem.

TEMNÝ ANDĚL: A přesto ve své jsoucnosti nejsi.

VÍLA: Možná stejně jako ty.

TEMNÝ ANDĚL: Nicoto, mám pro tebe slabost.

VÍLA: Ty a slabost? Ty a cit? Mluvení a konání je tvoje silná stránka.

TEMNÝ ANDĚL: Tvá je zase vizualizace, myslíš a mluvíš ke mně v obrazech. Rád ti vrátím kompliment.

VÍLA: Kdysi jsem tě milovala.

TEMNÝ ANDĚL: Ano, i cítit emoce umíš. To je tvá výhoda.

VÍLA: Nebo také prokletí?

TEMNÝ ANDĚL: Ale naštěstí je ten cit pryč a jsi v klidu.

VÍLA: Jistě, že ano. To je přece logické...

TEMNÝ ANDĚL: Ty a logika?

VÍLA: Logikou nevládnu. Jen srdcem.

TEMNÝ ANDĚL: A frivolností.

VÍLA: Vzbudil jsi mě z mé přítomnosti, z mého života, z mého věčného transu.

TEMNÝ ANDĚL: Občas osvěcuji.

VÍLA: Jak můžeš osvítit již věčně osvícenou?     

TEMNÝ ANDĚL: Vše poznáš, až přijde čas.

VÍLA: ... který neexistuje.

TEMNÝ ANDĚL: Včera je tedy zítra?

VÍLA: Kam až ty dojdeš se svými hračkami, slovy, prostorem, časem... Individualitou, mnohostí, planetami...

TEMNÝ ANDĚL: Jsi strnulá a nehybná, jako dryáda.

VÍLA: Jsem, která jsem. Jsem jen v tento okamžik.

TEMNÝ ANDĚL: A nenudíš se?

VÍLA: A netrápíš se, chaose a náhodo?

TEMNÝ ANDĚL: Ne, Vaše Věčnosti.

VÍLA: To jsem tedy ráda.

TEMNÝ ANDĚL: Ty jsi Pravá a já Levá. Oba jsme mrtví a vzájemnou oscilací se oživujeme.

VÍLA: Snad. Ty a tvá slova. Termíny. Necítíš věci.

TEMNÝ ANDĚL: Bez mých slov bys upadla zpět do své rakve, královno.

VÍLA: Bez mé energie bys neměl života, můj drahý.

TEMNÝ ANDĚL: Děkuju ti, že jsi.

VÍLA: Děkuji ti, že jsi. Nezabiju tě, tady ve svém království, protože sama bych zmizela. A mám tě ráda. HADE.

 

(Temný anděl a Víla k sobě přistoupí a vezmou se za ruce. Pohlédnou na sebe a odejdou. Víla vlevo; Temný anděl vpravo.)

---