Cit

Jen jsem tam tak stála a dívala se do zrcadla. Bylo to zvláštní pozorovat se a přitom nic necítit. Jak umíme být slepí! Nemohla jsem se ani hnout, jako bych obyčejným pohybem mohla rozervat nevyslovenou pochybnost o mé existenci. Začalo mě pálit v oku a pak jsem ji uviděla. Kulatou neosobní kapku slané tekutiny. Patřila mi a přitom patřila té v tom zrcadle. Zvláštní jak jednoduše si dokážeme ublížit. Zvláštní jak se samy k sobě nehlásíme. Bylo mi smutno. Natáhla jsem se k naleštěnému sklu a prstem pomalinku utírala slzu na tváři. Ale ona… Ona tam byla stále.