Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sesrpen osumašedesátý
Autor
dadadik
ano
mysleli jsme si
že je to rozhlasová hra
když jsme brzy ráno
skoro ještě ani nesvítalo
nalepeni byli
v pyžamech
na rádiu
nebyla
17 názorů
nechápu proč si Prométheus nedá tuhle řeč jako vlastní dílo a předvádí se tady
Ano, už je další rok pryč, ponimrejme se tradičně ve své národní bolístce, jak nám ty zlé rusácké tanky strašně ublížily... co na tom, že v nedalekém Španělsku řádil klerikální diktátor Franco, který nechal "zmizet" na sto tisíc Španělů - dodnes je jejich příbuzní hledají, aspoň kost nebo hromadný hrob, co na tom, že v Chile vesele vraždil všeho schopný Pinochet, podporovaný cynickými architekty moci z Langley a Pentagonu, co na tom, že ve Vietnamu hořeli lidé popálení napalmem, a dodnes se tam rodí znetvořené děti díky látce Agent Orange...
My, Češi, máme svou tradiční bolístku, kopněme si tedy do mrtvoly komunismu, obnošeného maňáska, kterého už ti všehoschopní mezi námi vyměnili za černé brýle, zlaté řetězy a saka od Armaniho - že, pane Dlouhý, kariéra především.
Alespoň nemusíme zvracet z toho, že současná česká lokajská vláda podporuje zbraněmi, hlasováním v OSN i penězi genocidu Palestinských civilistů, rozšmelcované mrtvoly dětí roztrhané americkými bombami, matky na útěku zastřelené izraelskými vojáky, vše samozřejmě velmi demokratické, civilizované, a západní.
Třeba se nám podaří zapomenout i na to, že kdosi rozbil a rozkradl československý stát...
Byl to pro nás šok, když v rádiu místo časového znamení, že je pět hodin ráno, bylo chvíli ticho a pak se ozvalo praskání (mysleli jsme, že je to porucha v přijímači) a pak následovaly tóny Smetanovy Vltavy a ta zpráva... Mně bylo 22 let, bratr, od devět let starší říkal, že ho celou noc budil divný hukot letadel, který mu připomínal válku.
cez deň som maľovala Oravský hrad a večer navliekala huby na nite - bola nimi potiahnutá celá rozhlasácka chata.
Na huby sa dalo ísť, tanky mali trasu o chlp nižšie. V tomto prípade aspoň keď som do niečoho stúpila, tak to bolo kravské a báječne sa v ňom darilo šampiňónom.
Mně bylo patnáct, prožíval jsem to na plný pecky. Ale pořád ještě trochu převládalo klukovské dobrodružství... Proti našemu internátu byl namířený jejich tank, tak jsme měli o měsíc prodloužené prázdniny. Dozvěděl jsem se to v půl třetí ráno, nemoh jsem si to srovnat v hlavě. Je to hrozné pomyšlení jak nás většinu zpracovali.
Kočko a Benet to mě nějak uteklo, možná jsem něco někdy zaslechla,,, zkusím vyguglit
Nejprve mne napadlo totéž co našeho milého opičáka: Wellsova Válka světů tenkrát lidem hodně pocuchala nervy...
Američané měli 30. října 1938 ve 20 hodin u rádia nakonec více štěstí, to opravdu byla jen rozhlasová hra...
Mně bylo pět. Pamatuju si máminy červené uplakané oči, říkala, že bude válka s Rusama a nemohla tomu uvěřit, protože je vnímala jako přátele, pamatovala si je z dětství jako osvoboditele z pětačtyřicátého... Vybavují se mi výzvy z rádia, uvolněte cestu tankům, zabraňte krveprolití. Tank jsem neviděla ani jediný, malá dědinka na Vysočině... Potom všechno nějak utichlo a byl mnoho let divný klid, který jsme ale jako děti moc nevnímali. Měli jsme důležitější starosti, že jo ;) Teprve kolem dvacítky mi začalo hodně věcí opravdu docházet...
no... hlavně jste přišli o šedesátky, jako takový :)
a ty se opakovat nebudou, asi teda