2o

Právě dnes jsi na tomhle světě dvacet let. 

Roky letí jako tryskáč. 

Připadá mi to jako včera když ti bylo o deset míň. Máma naplánovala celodenní výlet do aquaparku v Pasohlávkách. Zároveň rozhodla že na veškeré atrakce kde je nutná přítomnost dospělého s tebou budu chodit já. Tedy jedinec který prakticky celý svůj život bojuje se strachem z vody a navíc trpící závratěmi. No ale co bych pro tebe neudělal že? Důležité bylo abys byl šťastný a užil si to. No a já když se dneska ohlédnu zpět tak to mám před  očima jako krásnou vzpomínku. Vlastně to asi byly jedny z posledních společně strávených a bezstarostných chvílí. K večeru pak se ještě jelo do Brna aby sis vybral svůj první mobilní telefon. Nevím jestli si to pamatuješ ale byl značky krokodýl. Teda vlastně aligator ale my mu jinak než krokouš neřikali. Moc se ti líbil.

Ke dvacátinám jsem ti koupil hodinový vyhlídkový let balonem nad Pálavou. Myslel jsem si že si spolu užijeme jeden krásný letní den. Že pojedu s tebou a budu ti mávat při odletu a po přistání pak poslouchat první nadšené dojmy. Potom někam na oběd a já nevim co všechno ještě. Jenže... Ležím s nohou v gypsu na posteli a koukám z okna na hnusně šedou oblohu. A poprvé taky po x letech si dnešního dne nepůjdeme sednout do Břeclavi na zahrádku pod platanem. Ty na zmrzku a já na pívo. 

Říkal jsem ti co jsem dělal já když mi bylo 20. Jakožto vojín ČSLA jsem chránil klidný spánek maminky Lenky. Bylo září 1989 a mámě bylo sedum. Beznadějně šedým letům budování socialismu již pomalu zvonil umíráček ačkoli to tenkrát ještě nikdo netušil. A víš co? Maskovací blůzu a kalhoty s tzv. vzorem jehličky v kterých jsem tam tenkrát v lese u obce Čachovice-Vlkava chodil jsem si s sebou vzal do civilu. Ale už jsem je nikdy neoblékl. Celé ty roky (35) jsem je jen přendával ze skříně do skříně. Až teď před měsícem je zabalil a hodil na sběrném dvoře v Hruškách do kontejneru na oblečení pro charitu. Přál bych si abys ty nikdy žádné maskáče nosit nemusel.