Dozlatova husa bez Platóna

V jedné nejmenované jihočeské vesničce Yamanakako na kraji Plzně za sedmero tramtáriemi a pěti uvízlými autobusy v pangejtu žil byl pod horou Fudži, tam kde vychází slunce líný Honza. Ze všeho nejméně, krom chození do školy řešil hádanky.
Vždycky za zatáčkou, když Honzík s aktovkou narvanou desetikilovým učivem se vláčel do školy stál hádankář v mnišské kutně jako vyšitý ze hry Kingdom Come: Deliverance, ke které má vyjít už brzo druhý díl.

Honzík jen co ho zahlíd už měl po náladě, že mu přestala chutnat i zmrzlinka, kterou mu jeho starostlivá maminka Honza vždy chystala na snídani, aby neumřel ultimátně hlady, než dojde do školy, kde si muže už dát školní svačinu.
"Honzíku a nezapomeň si vzít sebou zmrzlinku, dneska jsem ti připravila malinovou, je moc dobrá."
Takto, nebo podobně maminka Honza vyprovázela Honzíka od domovského práhu mávajíc za ním šátkem s červenými puntíky, dokud nezašel za horu Fudži.

Jakmile byl Honzík dostatečně blízko hádankáři, skočil mu do cesty a aniž by si rozepínal mnišskou kutnu, nebo nabízel bonbóny, nabízel něco mnohem, mnohem horšího - hádanky.
"Mohu ti položit hádanku Honzíku?"
"Jen to ne?"
"Jsem rád, že souhlasíš."
"Proboha..."
"Jedna babka měla tři pomeranče a jeden dědek měl čtyři hrušky, kolik platili měsíčně za plyn?"
"32!"
"To je špatná odpověď Honzíku, ale mé hádanky vyřeší málokdo..."
"Panebože!"
Odpověděl slušně vychovaný Honzík, neboť věděl, že z osob vyčkávajících v různých zatáčkách různě oděných se různě mohou stát docela jiné osoby (například dealeři omamných látek, nebo dívky v krátkých - pokud vůbec - šatičkách nabízejících své služby), což se ale u hádankáře nikdy nestalo.

Honzík už to nevydržel a popoběhl do školy, tak že jedním krokem uběhl 14 kilometrů, tím byl asi za 10 minut ve škole. Naštěstí škola měla pro děti pochopení jak tvrdý život mají, nemnohým školním dítkám již táhlo na 70. rok života a vyžadovali před vyučováním školní svačinku. Honzík tedy zastoupil do fronty u okýnka, pak si nabral na talířek husu, kterou následně u stolu celou sežral, potom byl jakž takž připraven na školní učivo.

Jejich paní třídní učitelka měla naprostou náhodou úplně stejně vypadající vousy jako hádankář a dokonce naprosto stejně neuvěřitelně náhodou ji nikdo neviděl jinak než v mnišské kutně, přestože to byly dvě naprosto jiné osoby, krom toho že vypadaly naprosto totožně a měli i stejný hlas nikdo by nikdy neřekl, že hádankář je paní třídní Honzíkova učitelka. Přesto byl Honzík z jejích hodin naprosto nepochopitelně otrávený a o přestávkách si chodívával přidávat pečené husy pro klid na žaludku.

Už se blížila 22. hodina večerní kdy ve školách je pomalu čas na poslední vyučovací hodinu, když tu se otevřeným oknem ve 33. patře Honzíkovy třídy objevila všemi milovaná Momiji Hayabusa, legendární strážkyně dračí svatyně klanu Hayabusa, kde nahradila svou sestru.
„Doufám, že ti nevadí, že použiji malý trik, který mám v rukávu!“
Promluvila Momiji a skopla paní Honzíkovu učitelku mimo děj příběhu, kamsi... A tím zachránila nejenom Honzíka, celou školu, ale i tento příběh a Honzík se mohl vrátit ke své mamince Honze a do smrti pojídat zmrzlinku, dokud ho neskolila cukrovka a ve stáří 13. let nezemřel s váhou 210 kilo a to je konec všech konců.