Pozemský

Lijavec z pětipater

lije se na úhlovou střechu

vysoký z Nízkých Tater

sotva se skryje v mechu

v kterém i axolotl bledne

že z výšky bude spatřen

kdo stál, teď rád si sedne

vždyť s chodidly je sbratřen

bože, sejmi mi otisk tváře

a pověs na nejbližší větev

nemluvím o posmrtné masce

ani o lampiónu štěstí

tou zmítající větví

vítr se stane

a listí, dřív než zetlí

tak svane

však uvést tolik štěstí

kočárek nesvede

ne nepodoben dešti

co padá do nebe   .   .   .