Já - archaik

Propadám jedné ze svých panik
Nejen na jméno, ale i na nick
Už přijít mi nemůže
(Čokoláda pomůže)

Orione,

momentálně píšu hlavně volné verše, ale těší mne, že se tu nezapomnělo ani na mé verše vázané a své čtenáře si najdou třeba i sonety. Pan Básník - archaik je vlastně taková moje literární postava... Dnes by tu asi moc čtenářů neposbíral, protože píše hlavně alexandrínem.  Ale nikdo neví, jací čtenáři tu bodou za rok, za dva. Retro možná přijde znovu do módy.

toot,

asi nejznámějším akademikem, který se reinkarnací zabýval, byl Ian Stevenson. O reinkarnaci napsal řadu knih, z nichž některé byly "trháky". Asi nejznámější je jeho dílo "Existuje reinkarnace"? Mě jeho vědecké důkazy o reinkarnaci přesvědčily, jiné lidi, ať už křesťany nebo neznabohy, ovšem ne. Nikdy jsem neměla tenndenci někoho obracet na svou víru. At´si každý ponechá svou vlastní víru, ve které byl vychován, nebo ke které dospěl sám. Hlavně, že má člověk aspoň nějakou víru a život mu dává nějaký smysl.

Obecné mínění o případné reinkarnaci nebo o posmrtném životě - to je čistě kulturní záležitost. V Indii mohou i u soudu svědčit děti, které si pamatují na svůj poslední minulý život, například zavraždění mohou ukázat na svého vraha. V mnohých afrických zemích zase nikdo nepochybuje, že se duše zlého čaroděje může vtělit do krokodýla nebo do levharta a vyřídit si to se svými nepřáteli ve zvířecí podobě.

Umbratica:
Vázaný verš tu važ dál
I nejeden by o to stál
Mám rád básně, kterým rozumím
Neb s jinými to příliš neumím

A odradit se nedej
Cestu svoji hledej
Pro odreagování z poloviny
Vinen! Píšu pouze voloviny

toot,

i když mohu mít k Písmáku tisíce výhrad, jakožto buddhistka musím uznat, že Písmák je zcela určitě karmická křižovatka. Musím se ptát: proč jsem se na Pí setkala právě s lidmi, se kterými jsem se tu setkala? A není třeba důležitější než samotná literatura spíš to, že jsem tady někomu ublížila, že jsem se s někým pohádala, nebo že jsem někomu napsala neomalenou, hrubou kritiku?  Já se tady zas tak často nevyskytuji, ale u některých písmáckých "našinců" mám pocit, že je pro ně tahle platforma to nejdůležitější v jejich životě.

toot,

dle buddhismu je naše mysl to jediné, co reálně existuje "vnější", tedy materiální svět je jen naše představa, naše projekce.( Žijeme proto, abychom realizovali naši karmu, abychom splnili náš karmický úkol.) Svět je náš vlastní matrix a my jsme matrix boží. Bůh si našim prostřednictvím sám sebe uvědomuje.

Toot,

řídím se stoickou zásadou, že bychom se neměli nechat rozrušovat ničím, co nemůžeme ovlivnit vlastní vůlí. Proto mne nechávjí v klidu jak Saturnův prstenec, tak i regulérnost voleb ve vytopených obcícha rovněž tak  významnost páně Síkelova komisariátu. Jediné, co je skutečně "naše", je totiž naše duše a na tu notoricky zapomínáme. Pana faráře nahradil pan doktor a nebe a peklo prý neexistují.

toot,

u nás je svět, co se povodní týče, celkem OK. Nějaké škody nám místní potok sice způsobil, ale když vidím v TV Jeseník, Luži nebo Plav, raději držím ústa.

Celkově ale svět v pořádku rozhodně není. Lidstvo si odřezává větev, na které sedí a tzv. "pokrok" nás pomalu zabíjí. Je to proces, který se už nedá zastavit.

Rhodesie,

já jsem "pod obojí", z čehož asi vyplývá, že bych měla mít na praporu kalich... Pro abstinentku by to ale byl dost podivný symbol.

Jakožto vázanému veršovateli mne tvé dílko velmi oslovilo.  Čímž nemyslím, že jsem básníkem...

dadi,

to máš pravdu. Vždycky záleží na tom, co člověk od "hry" očekává. Pokud máme nereálné představy a nesplnitelné požadavky, nezbývá než přesunout se někam jinam. Jenže kam? Probírala jsem se právě amatérskými literárními weby, ale všechny jsou už prakticky mrtvé. Všechny "už byly". A ty nové, například "Klub literátů", jsou graficky načančané, ale jsou tam jen básničky, kritiky a komentáře prakticky žádné. Všude jenom autoři - autoři - autoři, ale prakticky žádní čtenáři a žádné kritiky. Až mi připadá, že jsme národ "básnířek" a "básníků", který poezii nečte. Taky jsem měla a mám "vystavené" různé básničky na všelijakých soukromých webech, ale co z toho, když je to jen "výstava", na které ani není nějaká pamětní kniha?

záleží co kdo od hřišťátka očekává

a tak je to se vším

dadi,

tohle hřišťátko je opravdu specifické. Mnozí z nás tady hrají svou vlastní soukromou hru podle vlastních pravidel. Vítězí ale ti, kteří jsou součástí nějakého týmu, nějakého soudržného kolektivu. Já jakožto zarytá individualistka už nemám šanci. Dříve tu bylo individualistů více, ale byli komunikativní a dávali tipy. Dnes jsou místní individualisté jen němí Robinsoni na pustém ostrově, kteří jen vkládají díla a čekají, až je někdo zachrání. 

Um - ale zas to nepřeháněj :)

je to tu takový hrátkový hřišťátko :)

dadi,

myslím, že někteří lidé tady berou moc vážně především sami sebe. Já k takovým lidem taky patřím, takže se budu muset naučit nebrat tady na novém Písmáku vážně vůbec nic, ani sebe samotnou. Pracuju na tom.

Prosim tě tady! se nedá brát nic vážně, přece :)0

dadi,

proč "kejkle"?   Soutěž, v níž se hodnotí anonymní básně, přece nejsou žádné "kejkle"?

Některé soutěže v interpretaci vážné hudby probíhají tak, že porotci dostanou anonymní nahrávku a někdy ani předem nevědí, kdo se soutěže účastní. Soutěže v architektonických projektech dokonce u nás probíhají tak, že v porotě jsou pouze odborníci z cizích států, aby ani nepoznali "rukopis" toho či onoho našeho architekta.   

Um - dřív sem chodily větší davy...

ale to je fuk, pro srandu by to šlo

ale myslím, že server, majitel těmto kejklům nakloněný není

dadi,

když tady kdysi Gora pořádala soutěže, básničky tam byly zásadně anonymní. Mně se často nepodařilo spolehlivě určit, kdo napsal co. Ne všichni totiž píšou pořád stejně. Někteří dokážou docela překvapit a já bych moc ráda "docela překvapovala". Určitě bych nebyla sama, kdo by se vyžíval v nošení masek.

Musím říct, tady těch pár lidí co sem chodí se zná už jak starý boty a lze poznat koho je text, ať už je anonymní nebo není... :)

Hanko,

já rozhodně nepropaguji anonymitu proto, aby se dalo na někoho beztrestně útočit, nebo aby se dalo skrývat za "pouhou přezdívku". Na litwebu jako je Písmák se za svou přezdívku stejně nikdo neskryje, všichni jsme hodnoceni nejen za svá "díla", ale i za své názory a v průběhu měsíců a let si vytváříme určitou pověst a určité renomé bez ohledu na to, jestli "ukážeme občanský průkaz" a prozradíme své reálné jméno, pohlaví, věk, povolání, nejvyšší dosažené vzdělání atd. 

Pro mě by bylo ideální, kdyby byla předkládána k posouzení jen díla samotná bez informace, kdo co napsal. Vím ale, že něco takového by tady neprošlo. Proto je pro mě stávající systém litwebu přecejen přijatelnější než praxe oficiálních literárních platforem, kde člověk občanku ukázat musí.

Mariane,

máš pravdu, že jsme dospěli k "naprosté názorové svobodě". Povolené jsou všechny názory kromě těch zakázaných. Za jejich šíření může člověk dostat tři až patnáct let vězení. Mohlo by se říct, že je to vlastně stejné jako za minulého režimu, že je to stejné jako za dob studené války na obou stranách zdi. Myslím si ale, že to stejné není. Za bývalého režimu šli lidé za nepatřičné názory natvrdo do kriminálu. A že to byl hodně tvrdý kriminál! Někdo mohl být za své skutečné, nebo jen domnělé názory i popraven.  Dnešní "prudiči" dostanou za nepatřičné názory prakticky vždy jen podmínku, v poslední době snad navíc ještě peněžitý trest. 

V některých státech USA je možno šířit jakékoli názory. Názor tam ještě není trestný čin.  Žije se tam ale kvůli takovéto vyšší míře svobody lépe? Rasistům možná ano. Černochům určitě ne.

Som uz starší človek, internet beriem ako skvelu vec,  nastroj, čo mnohé uĺahčuje...ale  neviem(nechcem) si zvykať na rozne nicky, prezývky, za ktoré sa mnohí skrývajú a pod ruškom anonymity ponižujú, urážaju, ubližujú, širia klamstvá...zneužívajú internet  na nejakú pomstu.. a hodnotenie literatúry, filmov, hudby je aj u odborníkov aspoň sčasti subjektívne...koĺko je takých, čo dokážu oceniť kvalitu bez ohladu na to, či sa to aj im osobne páči...či aspoň trošku nezatnú drápkom?

toot,

v NČB 11 se řešil problém, zda zveřejňovat v ročence NČB básně bez uvedení autora (ten se dal v r. 10 dohledat až v obsahu na konci knihy), nebo, zda je před autorovo dílo naprosto nezbytné uvést jeho jméno. Názor Petra Krále, který výběr "nejlepších" básní v r. 11 má na svědomí, byl takovýto:

"Snaha dát básním samostatné, na jménech autorů nezávislé vyznění je sice pochopitelná, ale nereálná, báseň je na svém autorovi nezávislá jen relativně, v poslední instanci dostává plný smysl až v kontextu autorova díla a na pozadí celé jeho cesty (včetně jeho veřejných postojů a "morálního profilu"), autorovo jméno hledá za básní už arbitr, jenž čte anonymní text...

...Hra na anonymitu nahrává znevažujícím postojům k básním ( a k tvorbě vůbec ), které redukují je samy na nezávaznou show a rozptylující "číslo"."

I na amatérském litwebu jde časem hlavně o to, kdo je autorem básně. Už tady bývá pověst a renomé autora mnohem důležitější než kvalita konkrétního výtvoru.  Řešením by byla platforma bez profilů autorů, kde by se hodnotily jednotlivě jen a pouze konkrétní básně. Ale stál by vůbec někdo o něco takového?  Lidem jde asi vždy především o sociální síť, o sociálně provázanou komunitu, ne o literaturu jako takovou.

rozmohl se nám tu takový nešvar...mnozí si nedostatek umu a fantazie nahrazují politickou korektností. Bohužel řada z nich je pak navíc v postavení, kdy svou dočasnou moc může zneužít k prosazení svého názoru, případně názorů, shodných s ideologickým mainstreamem...ofiko publikace v nakladatelství, zejména angažovaném, je nepřípustná pro lidi s kádrovým škraloupem, volnomyšlenkáře a chronické neohýbače zad a neprolézače bruselí

toot,

to raději ne. Musela bych ledacos prozradit o časopisu Tvar, o Adamu Borzičovi a o naší vzájemné mailové korespondenci. To už by ale bylo příliš osobní. 

Smířila jsem se s tím, že básnické ghetto je básnické ghetto a komunikovat s ním nelze. Ignorace je jednou z forem agresivity a já jsem smířená s tím, že lidé jako pan A.B. budou ignorotat někoho, kdo je pouze a výhradně internetový nick, až do nejdelší smrti.

Emmete,

já rozhodně nekopu za žádný tým v tom smyslu, že bych tady něco usilovně obhajovala a přesvědčovala čtenáře, aby četli ty "správné", tedy například vázané verše. Pokud chci psát pro lidi, musím se přizpůsobovat tomu, co lidé chtějí číst. Žijeme v naprosto brutálním a zcela bezohledném kapitalismu. Nikdo už nikomu nemůže vnucovat nějaké pochybné "ismy", každý "zákazník" si tak jako tak najde to své zboží.  Nás, konzervativců, ale ubývá a pokud nás budou nadále "reprezentovat" takové osobnosti jako je Donald Trump, vymřeme nejspíš úplně a liberálové zničí tuto planetu. Je to dost pravděpodobné. Progresivisté se pokoušeli zničit "klasickou poezii" už od počátku dvacátého století. Zatím se jim to sice nepodařilo, ale mají k tomu dobře našlápnuto.

toot,

tady na amatérském litwebu opravdu mnohým nevadí, kým jsi "ve skutečnosti". (Ale i zde po tom někteří usilovně pátrají.) Naopak v básnickém ghettu po tobě okamžitě chtějí občanku a když ji nepředložíš, nemáš sebemenší šanci cokoli publikovat. V tomhle světě platí zásada: řekni mi, kdo jsi a já ti prozradím, jestli vůbec můžeš psát dobře.  ...Bylo opravdu hnusné, když Petr Král nevybral do ročenky Nejlepší české básně, jistou básnířku, která prý sice píše dobře, ale nemá ty správné politické názory. Ptala jsem se v duchu: vracíme se zpátky do padesátých let? Bude zas nejdůležitější i u "nejlepšího českého básníka" jeho kádrový profil?  

toot,

jestli máš na mysli onoho valašského vojvodu, který mne ihned napadl, tak ten žil až v patnáctém století (1431 - 1476). Vyhnálov je už téměř na Valašsku, takže bych teoreticky mohla mít blízko i k tomuhle zlému pánovi.

Mnozí spisovatelé se ztotožní v vlastní literární postavou natolik, že tou postavou téměř stanou. Tak třeba Agatha Christie byla ke konci života vlastně Hercule Poirot. A když ho nechala onemocnět a umřít, umřela sama.   Já bych byla ráda Bukowským, ale to by mne - Bukowského musel někdo číst. Možná, že kdyby mne jakožto Bukowského v roce 2020 čtenáři hltali, stala bych se jím nadobro.

toot,

tak to jsem ráda, že jsem se nespletla. 

Já jsem se tady na Písmáku kdysi starým Bukowským docela zabývala. Moc toho tady nezůstalo, ale něco přece. Třeba Stařec Bukowski z 15.9. 2020. Nechala jsem to tu, ačkoli to má jen třináct tipů, protože to má výběr od vk, který do 15.9. 20 nejspíš ani nezaregistroval mou existenci.

Mně by se líbilo být literárním chameleonem... Jak ale vůbec může někdo vědět, že jsem část života neprožila podobně jako Ch.B.? Jak si může být někdo jistý, že v masce Chinaskiho nepíšu vlastně za sebe samu?

Danny,

to já ne. To Pan Básník - archaik...

Nesdílím současné přesvědčení, že básník musí egocentricky mluvit pouze sám za sebe, respektive pouze vyjadřovat své autentické emoce. (Jak nám může básník dokázat, že nelže? Zpravidla nejpřesvědčivější přece bývají dokonalí lháři.)

Kdysi jsem chtěla psát jako starý Bukowski, protože sbírky starého B. se mi moc líbí na rozdíl od sbírek mladého B.. Čtenáři proto ale neměli pochopení. Psali mi: ale to přece nejsi ty, místo aby mi zatleskali jako herci, který zahraje i roli, která je protikladem jeho reálné osobnosti. (Jsou ale i herci, kteří jen střídají nejrůznější role a "sami sebou" vlastně nejsou nikdy.)

OK, s těmi americkými reáliemi a kvalitou to chápu.

ale vždyť Ty v mužském rodě píšeš taky, třeba zrovna tuto báseň u které diskutujeme.

Danny,

pokud by něco takového dokázala toot sama napsat (v mužském rodě a s americkými reáliemi), tak co by dělala tady na Písmáku? Ve Tvaru by si ji hýčkali jako hvězdu ghetta! Je ale možné, že tu americkou básničku toot třeba přeložila. I v tom případě: klobouk dolů.

umbratica: odhaduju, že autorem je ona sama, ale můžu se mýlit

toot,

ještě jsi mi neodpověděla na otázku, kdo je autorem básně, kterou jsi vepsala do kritik pod básničku Best wishes. Congratulation.  Je autorem textu Bukowski?

Emmette,

haiku je v Japonsku nepochybně psáno ve volném verši. Není v něm původně kladen důraz ani na rytmus, ani na případné rýmy, nýbrž jen a pouze na aliterace. To teprve mnozí čeští "haikuisté" udělali z haiku rýmovaný útvar psaný dokonce například (rádoby) jambem.

Vázanost nebo nevázanost je dnes čistě osobní preferencí každého čtenáře. Faktem je, že minimálně od starověku byla v Evropě  poezie vázaná a to proto, aby se dobře pamatovala, aby ji mohli recitovat vypravěči - bardové za doprovodu lyry. Ilias a Odyssea byly takto šířeny celá staletí a Evropané mají nepochybně tuto tradici svým způsobem v krvi. Evropané mají vázaný verš " v genech" a jak se říká: geny nevyčuráš.

Danny,

máš pravdu, že vázané verše zhušťují sdělení a třeba pro politickou satiru se hodí daleko líp než verše volné. Začal to už Karel Havlíček a dnes v tom úspěšně pokračuje třeba Jaromír Nohavica. 

Radovane,

ještě tak před třemi lety se na Písmáku vyskytovalo daleko víc milovníků vázaného verše než dnes. Většina z nich odešla na sociální sítě, nebo je třeba už poezie přestala bavit. Teď se pokouším o návrat k volnému verši ne proto, že by mě víc bavil, ale proto, že chci psát pro maximální počet čtenářů.

jo, rozumím

obecně nepatřím do žádného klanu, báseň je od výborné po blbou. Bez ohledu na cokoliv.

A ty snad taky chápeš můj komentář, který se právě na sporech svezl.

emme - proč je to blbost?  Kolik básniček ve volném tě tak oslovilo, že ti utkvěly v paměti? Kolik jich tě přimělo se je naučit? Zavzpomínej a napiš mi počet. 

a zaslouží to Tip:
this I will not skip

já volné verše
ani tak neberu
jako klasické "básně"
ale Dannyho slovní laboratoř
kde je možno
ve zhuštěné formě
vyjádřit toho hodně

aniž by člověk musel nutně prozaičit
a větami dlouhými jádro díla ničit

Že nelíbí se veršování?

to jen proto, že není k mání

Kolik volných básní podobných próze 

někdo naučil se zpaměti?

Nikdo, nebo mi vymizeli z pamětí

dadi,

o některé lidi je zájem jak za života, tak i po smrti. Třeba o různé boháče je největší zájem teprve až po jejich smrti. Kdo by se ale zajímal o nějakého chudého sebevraha z Vyhnálova? Novináři lační po zprávách, které jim zvýší sledovanost a tak běžní, řadoví sebevrazi jsou stejně neznámí po smrti, jako byli zaživa.

tady bych jen podotkla - nejen známí lidé a herci koncují sami se životem..

akorát o těch známých to dostáváme na talíři ze všech stran

Abakusko,

na vázané verše by byli experti i někteří ptáci - snovači. Například snovač žluví zvládne ne jeden, ale až dvanáct druhů uzlů. Myslím, že by ho mezi sebe vzali nejen archaičtí básníci, ale i skauti nebo námořníci. A jihoameričtí Indiáni by ho zase mohli zaměstnat jako písaře uzlovým písmem. 

Hanko,

dřív tady bylo milovníků vázaného verše mnohem víc. Shlukovali jsme se kolem Muamarka, který nakonec záhadně zmizel a je dlouhodobě nezvěstný. Teď na Písmáku mírně převládají modernisté. Zkouším s nimi momentálně tak nějak nacházet společnou řeč. Konec konců jsem vlastně taky bývalá modernistka.

Jamardi,

ještě před sto lety by musel být pan Heřmánek pohřbený u zdi hřbitova zvenčí...

Já zkraty nemívám, protože mám dost dlouhé vedení a trvá většinou dlouho, než mi to docvakne. Už několik let mobil nepoužívám, hodila jsem ho do popelnice a na střelnici taky nechodím, takže se do podobné situace jako K.H. těžko dostanu.   ...Co se pana Heřmánka týče, myslím si, že mnozí staří herci neunesou své stáří. Dlouho byli idolem žen a najednou jsou z nich trosky. Dobrovolně odešlo z tohoto světa víc herců. Napadají mě třeba Vlastimil Brodský a Jan Tříska. Brodský se zabil v soukromí, ale Tříska teatrálně. Asi potřeboval být středem pozornosti až do konce.

dadi,

a co kdyby se tady přecejen objevili mí někdejší příznivci? Jak bych je mohla zklamat a nebýt tady? Nechci zklamat ani své současné příznivce. Moc jich už sice není, ale poctivě pro ně chystám každý měsíc aspoň nástěnku.

Jamardi, je to tak...človeku automaticky naskakujú verše navazujúce na dané slovo, či udalosť.. ak som škole za niečo vďačná, tak za množstvo básní, ktoré mi utkveli v pamati...aj Kryl bol skvelý básnik, z množstva jeho piesní som vedela  Andéla ako prvého, to som netušila, že sa raz tak budem volať.. básnici odchádzajú, no krása a sila ich veršov zostáva.  

8hanko, mně se také Vodník líbí. A je pravda, že někomu ty verše automaticky naskakují, třeba když se řekne, že zítra je pátek a příjde odmlka a ten někdo jen tak pro srandu zarecituje, že si šije kabátek a botičky. Často se to četlo a to potom utkví.

Síce som neviazaná povaha, neriadená strela, zásadne nejdem nikdy s  davom, ale proti viazaným veršom nemám nič. Akurát to neviem správne naviazať, vždy som bola prízemne prozaická.  

Pre mňa budú mať vždy svoje čaro, dnes - dnes je čtvrtek, zejtra pátek, šiju šiju si kabátek, šiju šiju si botičky do sucha i do vodičky.. 

Pěkně jsi to napsala. Mně se vázaný verš líbí.

Víš na co myslím, když jsi napsala .....chaos nerozumě a mé svědomí by volnost nesneslo? Na Karla Heřmánka. Jiří Krampol na streamu řekl, že se díval do mobilu a hned nato obrátil zbraň proti sobě. Že to vypadá na zkrat. A současně s tím se mi vybavuje, jak si moje spolužačka, která chodila do střeleckého kroužku stěžovala. že dostala pohlavek kvůli tomu, že nechala zbraň ležet mírně zešikma a ne rovně, bylo to v úhlu, kde to nemohlo nikoho zranit. Nakonec tam chodila nejméně čtyři roky.  Tak si říkám jak měla paní trenérka pravdu, jak jsou reflexy důležité a jak je to někdy rychlé. Třeba by to panu Heřmánkovi nepomohlo, ale třeba ano.

tak na ten blbej písmák nechoď a máš klid

proč si dělat násilí?

:)

Mariane,

moc děkuji za básničku. Vážím si toho, že Panu Básníkovi tady přecejen nějací příznivci zbyli a tak od září třeba přecejen vložím občas nějaké vázané verše aspoň do dílny.

toot,

můj moravský Pan Básník se spíše podobá jednorukému Josefu Sudkovi, který se toulal beskydským pralesem Mionší s archaickým fotoaparátem na skleněné desky z devatenáctého století. Nezajímají ho žádné tetované Moravanky a Slezanky, natožpak Francouzky. Zajímá ho, stejně jako pana Sudka, pouze to, jestli "hudba hraje".  Pro ctitele vážné hudby Sudka "hudba hrála", když bylo dobré světlo, pro Pana Básníka "hudba hraje" tehdy, když verše začnou "zpívat" a do té doby pouhý veršotepec se promění v "pěvce".

Pana Básníka ale ponechme v jeho pralese... Já venkovanka s rozvázanýma rukama i nohama, volná a svobodná, se budu muset vrátit do velkého města.

kdo slova v umné verše splétat zná

a rytmem rýmu umí zpestřit den

ten básník je, toť pravda jediná

ostatní závidět mu talent mohou jen

však mezi všemi nemnoho je těch

kdo smysl slovům s jasnou vizí umí dát

jeden se snaží, ale zůstal na schodech

jiný jak plamen jasný nocí bude plát

a jedno je, zda v trochej nebo jamb

slova svá splétá, jak by věnce vil

jasněji září nežli miliony lamp

vždyť verš je smysl toho, proč zde žil

toot,

cožpak o to - zajímavý zvrat v divadelní hře přijde. Od září tady budu zveřejňovat pouze volné verše. Neznamená to ale, že bych se chtěla stát moderní básnířkou. Chci si jen ověřit, zda by nebylo možné volnými verši na civilní náměty oslovit víc čtenářů, když můj neosymbolismus a moje neodekadence na neoPísmáku tak tragicky selhávají.