Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sea šáteček
Autor
Claw
Jak ti říct sbohem
Tomu ránu, kdy mi vaříš kávu
Odejít, hlavně se už neotáčet
Chtěla bych ti toho tolik říct
A najednou jsou slova zbytečná a slabá
Jak sama sobě si to vysvětlit
To už se tak prostě někdy stává
Odejít a hlavně se už neotáčet
6 názorů
Já su fakt ujetý. Bezmála téměř u každé bázně mi naskočí nějaká písnička...
Chtěl jsem to ráno kdy naposled snídal jsem s Tebou
Říct Ti že už Ti nezavolám...
Celkem známé pocity (asi jsme všichni zažili něco podobného), ale přesto se mi na mysl vkradla otázka - když ti toho chci hodně říct, proč bych měla mít zároveň pocit, že slova jsou zbytečná? To si přece odporuje. Pokud zoufale toužím něco sdělit, jsou přece slova tím hlavním, co k tomu potřebuju. Pro mě zbytečná nejsou. Jen se to tak prostě říká.
Ale proč v básni opakovat, "co se říká", a nepřemýšlet nad tím?
Každý rozchod bolí. A tím víc čím déle vztah trval. Nakonec jsou opravdu všechna slova zbytečná...