Ticho

Jo, dnes už se tomu směju, když narazím na takovou reakci na poctivě míněný komentář. Ale je to trošku hořký smích. Písmák už není, co býval... Měj se fajn.

Tak tu sa musím zastať tých, ktorí ti radia, nie, aby si "kopli" ale v dobrom poradili, ako by báseň vyzerala či vyznela lepšie...áno, je tu jeden, ktorý ryje, uráža, ponižuje, zhadzuje...ale toho pod tvojim dielom nevidim.  (Zatiaĺ) a k dielu, ak možem - čím som staršia, tým ho mám radšej.  Prv som ráno po prebudení ako prvé pustila rádio, teraz nie.. len keď ma príliš trápia myšlienky, vybehnem do prírody, jej zvuky sú balzamom( šumenie vody, listov, spev vtákov, cvrlikanie cvrčkov) Žiaĺ, svet je taky, ako si ho robíme(kazime) sami...

Díky, aspoň jsem se zasmála. Ať se daří :)

Obsahově je to takové často slýchané "vzdychání nad světem", nenašla jsem nic nového nebo netradičně řečeného. Co se týká formy, nějak mi nesedí to zakončování každého verše tečkou. Někdy jde skutečně o větu, tam to působí přirozeně (Mám ráda samotu.) ale útržky typu "Ho uslyšet." působí opravdu nešikovně. Pokud chceš mít na začátku každého verše velké písmeno, to je v moderní poezii běžné, ale radila bych v tom případě úplně se vyhnout interpunkci.

Pěkně napsané, Tip. Mám ráda ticho, které tichem neni - na mysli mám zpěv ptáků, šumění korun stromů, deště a další zvuky v přírodě. 

Ticho je vzácné a básník Ticho o tom už ví své.  S ním se znám osobně