Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDon Koupák, záhada v přítomnosti
Autor
Aru
Následující čtivo neobhajuje, ani neodráží žádný kulturní, sociální, nebo náboženský fenomén, nýbrž jedná se čistě o fikci vmísenou do smyšlenek, které byly vybrány čistě náhodně, byli jste varováni!!!
'Nikdo totiž nedá takovou vzpruhu, chlácholení, povzbuzení i obhajobu jedince jako jedinec sám.'
Aru opět seděl nad svým dávno levitujícím stolíkem a přemýšlel o žrádlu, které by předhodil svým čtenářům.
Všichni jeho přátelé byli mrtví několikrát za několik životů a bohové, jak všichni víme, byli také do jednoho poraženi a dávno mrtví, tudíž nebylo koho mít idolem, natož k uctívání. Ač to nebránilo blouznivcům mít své, či svého vysněného boha, bůžky (nebo se jali uctívat mimozemsko), Aru se vmýšlel do slov, neboť mu zbylo jen nemnoho čtenářů, posledních nejtvrdších a nejodolnějších námořníků, kteří neutekli přes palubu, vratké a zčásti potopené lodi na moři psaní. Namočil brk do kalamáře s inkoustem a vzniklo....
Don Koupák, záhada v přítomnosti
Don Koupák byl vždy čistotný, nadto byl doktorem práv, doktor a psychiatr, to vše stihnul do věku šesti let, neboť byl geniální. Ale jeho největší zálibou byla voda odtékající vanoodtokem, tehdy pociťoval vlnu až extatického oddechu a nic ho nenaplňovalo větším uspokojením než toto.
Záliba Dona Koupáka v čistotě se ovšem poznenáhlu, ale nevratně začala podepisovat na vztahu jeho okolí k němu, neboť nikdo z jeho okolí neměl pochopení ku čistotě, jelikož špína byla národním klenotem, i začalo Donu Koupákovi ubývati na klientele, jelikož lid bývá tvořivý a tak kupříkladu dědic domku po praprapraprapraprarodičích než aby šel vyřídit papíry k Donu Koupákovi dům zapálil a nebylo čehož dědit. Jiný, po té co mu byla diagnostikována rakovina, než aby šel na operaci k Donu Koupákovi skočil z útesu a nebylo čehož operovat. Naproti tomu jiná osoba trpící depresemi, než aby si šla pro pilule k Donu Koupákovi a byla fit a zdravá raději také skočila z útesu za tím s rakovinou.
Svět byl tím opět v dokonalé rovnováze, až na to že Donu Koupákovi začaly docházet peníze z nemalých účtů za vodu. Ještě když byl Don Koupák malý, téměř dostudovaný člověk pěti let museli vodárny přistavět další dvě nádrže na vodu, neboť díky Donu Koupákovi většina města trpěla akutním nedostatkem vody, jak všechna voda tekla dnem i nocí pod kohoutky Dona Koupáka.
I smutný Don Koupák hleděl již prázdným pohledem na účty za vodu, neboť jak byl studovaný, věděl že se blíží okamžik splacení účtů na které neměl dukáta. Jak byl zesmutnělý a byla noc, jen sporadicky prosvětlená lunou a pouličním osvětlením vplížil se Don Koupák do osamělých ulic a za město mezi pole smutně se šinul, když tu pocítil jakýsi tlak, který ho počínal vznášeti k nebesům do jakéhosi tajemnosvětla.
V tom neštěstí naštěstí Don Koupák nevěřil na sporadické bytosti nebes a tak se vůbec nedivil, když ležel svázaný v jakémsi operačním sále na posteli, kde mu strkali podivné trubičky do pr..., no víte kam.
Ráno se Don Koupák ke svému překvapení probudil doma ve své posteli, ale když se pokusil vstát, pocítil ukrutnou bolest v pr..., no však víte. Don Koupák se došoural k mrazáku, odkud vylovil mraženou zeleninu z které si udělal na sedačce následné chladivo, dokud se zelenina nerozmrazila, pak Dona Koupáka začala strašně pálit pr...., no víte.
Jak se opět přibližoval večer Don Koupák počal cítit úzkost, která už nevycházela z dolních partií, ale spíše od hrudi, po dalším zkoumání své osoby neměl toužení, i napadla ho spásná myšlenka, uschovati se pod postel, domov to bubáků. I lehl si Don Koupák tam a jal se čekati příchodu mimozemska.
V noci vskutku se přivznášelo mimozemsko hledati Dona Koupáka za účelem exaktních pokusů na lidech, ale bálo se podívat pod postel, kde jak i mimozemsko ví, bydlí bubáci.
Ráno Don Koupák nemaje peněz přepadl trafiku a zmizel prvním vlakem do Itálie, kde se na jedné pláži stal obdivovaným playboyem žen, kvůli...., kvůli svému pozadí.
11 názorů
jo Bene, nedávno jsem to na YouTubu aktualizoval, aby to tak nějak sedělo (a byl to zase porod si vzpomenout na to jak se do toho leze).
mám už v šuplíku naprosto šílenou a ztřeštěnou povídku, jen se to tak nějak nehodí, ale je připravena :)
scéna je z filmu: Načeradec král kibiců; ale nevím jestli televize nemá nějakou zkrácenou verzi, vysílanou bez této scénky
Aru - vyser se na depky.
Ta scénka s HH mě pobavila. Nevím jen z jakého byla filmu a jestli jsem to někdy viděl celé. Nevzpomínám si...
Jinak jsem se koukl a zjistil že máš taky rád grupu Hrdza! ;)
Při čtení tvého půvabného příběhu jsem si vzpomněla, že jsem kdysi napsala pro vnoučata pohádku o Výlevníkovi. Kde bydlel, to asi víme všichni :-)))
mě zase vraždila ta horka. jo jo, ono to tak je, že ta pověstná myšlenka na druhý pak toho dotyčného udrží. musíme se tou katastrofou, někdo tomu říká život prodírat dál a dál, ale stejně mám pocit, že se po každé krizi vždycky jaksi kus z té osobnosti utrhne někam do propasti...... :)
už teď mohu přislíbit, že příští dílo bude po delší době opět ta nejstrašnější hrůza v tom nejlepším smyslu :D
O uzkostiach by sme si mohli vymieňať romany na pokračovanie, výrazne mi ich pomohol rozvinúť ten moj Koupák, už je preč cez 20 rokov, uzkosti, depky, neistota, strach zostali a este k tomu meteosenzitivita...strašná kombinácia...včera a dnes príšerné počasie, k tomu nepríjemné správy a...spomenula som si, koĺko raz som už nevedela ako dalej, raz som stála na balkóne a hovorila si, ze ani skočit nemozem, jednak by som to technicky nezvladla a z prvého poschodia by som sa nanajvýš dolámala...ale chvíĺami je ten život celkom fajn a baví ma...aj tvoje diela
však já neskáču OsmiHanko, pouze jsem efektivně mrtvý muž :D
úzkosti už mám od školy a víc, nebo míň se to vrací, roste, nebo ubývá, takže nakonec prostě po těch letech se z toho stane zvyk a všedno, člověk si pak může vybrat se stát stoikem, šílencem, nebo něco mezi tím :))
ale chápu lidi co odešli svým rozhodnutím, prostě ono nejde vždycky ustát všechno a vidět pokaždý novou možnost jaksi za rohem.
humor je můj, poslední dobou bývá černější, dříve v příbězích nikdo neumíral.
díky OsmiHanko :)
a ešte niečo - Dona Koupáka som mala roky doma, nebol génius, náklady za enormné množstvo vody(a nielen za vodu) som platila ja...tak mi sprotivil umývanie, bol stále aspoň s rukami pod vodou, že som sa takmer prestala umývať:)))))
chlapci, chlapci...sú také nanič dni ale pominú a prídu pekné...aj tie pominú...
už to vidím, ako by Ben skočil a zlomil si aj druhú...však viete čo...
a Aru? Nech zdvihne ruku, kto má každý deň ohromnú chuť žiť...paradoxne to bývajú tí, ktorým určia vážnu diagnózu(nepíšem smrteľnú, tú máme koniec koncov všetci, na konci čaká smrť)
a k dielu, ktoré pobavilo ako vlastne vždy niečo aruovské - neskáčem cez palubu, neviem plávať, neskáčem z útesov, bojím sa výšok a nechápem načo sa trepať do kopca a potom skočiť...nemáme ani jednu posteľ s priestorom pod ňou, všetky sú až po zem, takže bubáci musia hľadať úkryt inde...ale tie má obsadené naša mačka...
čo som ešte zabudla? Aha, pozadie na mužoch ma nikdy nejako nepriťahovalo...ani to telesné, ani...temné či iné...prečo ja nič neviem vyjadriť jednou vetou?
no tak jsou dny, kdy nemám chuť k žití, ale i tak tady dál pořád oxiduju.
díky ;)
Přijde mi že asi bychom všichni nejlíp udělali... No prostě skočit z útesu že? Jako ten s tim rakem a ten s depkou a... Já s tou haxnou a houserem. :D