Thalassophobia

Zírám též

Aha, korálový útes, tak to je určitě něco jiného než moje oblíbené pozvolné řecké břehy. Ale zato těch druhů rybiček tam musíš mít, závidím ;) Užívej si to, čas strašně chvátá, když se děje něco pěkného. 

Janina6, šnorchlování mi zachránilo rozum. Ale udělali jsme tu chybu, že jsme nevzali ploutve a tím jsem přišla o nějaký pocit jistoty, že udělám dvě tempa a jsem o pět metrů dál.

Dokud se mi dařilo na to nemyslet, tak to bylo včera úžasný, jak plavat v akváriu. Fakt desítky nádherných barevných ryb. Ale abys tomu rozuměla- já ani neplavu do velké hloubky, jsme na kraji útesu s hromadou korálů a stejně mě svírá strach z toho co vidím vedle sebe a to je to hloubka třeba jen sedm metrů.

A umíš koukat pod hladinu (třeba s brýlemi a šnorchlem)? Pak totiž vidíš, co je pod tebou, aspoň do určité hloubky, a třeba rybičky se tak pozorují úžasně... Co jsem zaćala šnorchlovat, mnohem víc mě plavání v moři baví. A do velké hloubky tě přece nic nenutí... často se s mužem plácáme pár metrů od břehu, protože právě tam je rybích hejn nejvíc, říkáme tomu rybí polívka... ;)  Ale chápu, že je to asi věc nátury. Já ani nevím proč, moři odjakživa důvěřuju, miluju ho. Pokud udělám velkou kravinu, jako třeba že přecením své síly, tak mi může ublížit, ale jinak ho beru za přítele... Dík za hezkou báseň.

Gora, bohužel v tomto případě píšu ze života. Zrovna jsme s rodinou u moře a večer jsem napsala tohle, abych to ze sebe trochu dostala.

Plavat umím dobře, ale bojím se té hlubiny, toho, jak tam nevidím. Dělá se mi fyzicky špatně, když jen pomyslím na tu masu vody.

Jan Sova, díky.

Dávám typ, ale nevím, jak se mi tam dostalo těch 66943 měsíců. Zdravím. 

Barevné rybky se zvědavě blíží, působivá báseň. 

Specifická fobie, zajímavá báseň.

Jako malá jsem se topila, ale obavu z vody nemám, naopak.

tip "vitráž je rozbitá iluze vzduchu"