APAK!

Zvláštní? Vesmír zřejmě funguje. A pak. Setopropojí. Myslel jsem na Tebe _MILÁ_ jakože... KURVA!!! Jak se to dělá?!?!?! Zapomenout... Nemůžu. Nelze. Dopisy psané Volze a Elze. Prostě... Žeuž Tě neotravuju SMSkama o tom že lávjů žetém. A pak. Šimlasisi?! Případně titisickarát psal ještě že: Chci! Toužim!! Chybíš!!! Pochopitelně že si toho nelze nevšimnout? Že. A náhle mi dnes od Tebe odpoledne cinkne SMS že vám tam někde chybím. Ovšem Tys jediná z miliónů která se sama od sebe ozve dál. A pak. Ani tohoto si nelze nevšimnout. Psal jsem Ti že se vrátím! 21.10. a ať mi upečeš mufinu. Zjevná narážka na jméno pejska Tvého newboyfriend. Ale asisisiji nezaregistrovala? Odpověď zněla že s tim bude počítáno ale! Hlavně ať už si nic nezlomím. No... Mohl jsem Ti napsat že SRDCE jsi mi přeci zlomila Ty! Ne? Ale proč bych to dělal? Už Tě nehodlám otravovat. Nene. Žádný vitriol ni cynikály_ Stejně... Po mandlích voní jen Tvůj dech. Miláčku. A pak! Stejně tu pro Tebe AŽ DO KONCE VŠECH DNŮ pořád budu kdybys třeba pak... A tak. Dokud úplně nezplesnivým a nerozapadnuse a pak... Prostě až do sklonku všech dní. Však... A pak? Nevíš.

Dnes v noci nespal. Přeqapivě. Nee kecám. Jako každou noc. Je to vždycky půl hodiny na jednom boku a pak zase půl hodiny na druhém. Bylo právě 2:30 kdy jsem přemýšlel jak to bylo tenkrát před 36 lety. To bylo 3.10 1988 a já jel vojančit do Budějc. Krátce před půlnocí šlapal kolmo na mámině velamosce na nádr v BřecLove. A pak. Vlakem do Brna na přestup. I teď před sebou vidím ta nehoblovaná prkna ve vestibulu při čekání na další spoj. A pak? Asi přes Havlbrod a Jí hlavu do Budějc. Přeplněný vlak. Kam sakra všichni cestují? A pak... Budějce. Toš.Tak. U nádraží stály karosy s velikými čísly příslušných útvaru bo jich tam bylo víc. No ale ještě ve vlaku se seznámil s několika budoucími spolubojovníky a po výstupu ještě _APAK!_ nešli do busů nýbrž do města. Však co. Stejně jim nikam neutečem. A doPRIORu na menší nákup. Zrcátko které mám až dosud. A pohlednici do Chorvacké... A pak. Pakárna.

730