Et in Arcadia ego

když průměry se vyvyšují

slabost momentu je dána

slovní kreatury věčně plují

s časem v časovaném drama

proč nejedeš už proti větru?

záblesky duté z diamantů duší

propadly do světelných kilometrů

staletou mlhu průvan nerozruší

vina matení se ostře zakusuje

nerad vynikl bys tomto trapném směru

spoj do pevných konců reality ujel

střelou z rána mineš uzávěru

příteli slov, možná že zatím mladý

šťávy dnů plodí prapodivné tvary

múzy odcházejí s odřenými zády

rybníky divů už kdosi dovypálil