Podzimní Sapfó

 

Sapfó, miluji tě,

řekla mi vladařka Kypru,

a všude, kde skvoucí slunce vychází,

ty budeš slavná

i posléze v chmurných

sídlištích Acherónu.

 

Sapfó z Lesbu, 6. stol. př. n. l.

 

 

 

Podzimní Sapfó

 

Krok za krokem se mlha zvolna vkrádá

do spících zahrad, polí do lesů...

Zas pozdní podzim, který nemám ráda!

Ten temný podzim, který nesnesu.

 

Let havranů nad zoranými lány,

dým z komínů nad ztichlým údolím.

Stý první pokus, zmatený a planý,

se vzepřít času, napsat cokoli,

 

co prozáří tmu nekonečných nocí

víc, nežli smutné svíce hřbitovů...

Svá chromá slůvka roztančit tak moci,

ne připomínat ženu Lotovu,

 

jež ohlédla se, proto zkameněla,

ač všechno chtěla poezii dát.

Z mých prázdných básní hudba nezazněla...

Co jiného mi zbývá, než se vzdát?

 

Ten krutý podzim, který nenávidím:

třpyt jinovatky zdobí všesvatky,

já píšu verše, za které se stydím,

z mé poezie jsou jen ostatky.

 

říjen 2011 / říjen 2024

 

 

 

---