Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePhantasia XLI
Autor
Benetka
Jdu se vykoupat. Skáču z vysoké skály do jezera. Kolem ramen mám osušku což stěžuje plavání. Nechávám ji ve vodě stejně by mi byla na břehu mokrá k ničemu. Na písčité pláži je řada lehátek. Na prvním z nich sedí Adam a říká mi: Ten skok se ti teda ale vůbec nepovedl. Jsi celý sedřený a červený. To je od sluníčka odpovídám. Vždyť ty taky už jsi spálený. Zase ses nenamazal že? Přikyvuje a já se dívám na jeho zarudlý hrudník. Pokračuji dál a pláž se postupně zvedá až do vysokého kopce. Cestička sice pokračuje dál ale je uzounká asi jen deset centimetrů. Po pravé ruce je hluboký sráz. Tudy neprojdete říká mi někdo. Podívám se do leva a tam jsou sedadla ze kterých lidé sledují na plátně film. Muž mně nejblíž povídá: Pojďte si sednout místo mne. A odchází. Sedám si na jeho flek a snažím se pochopit o co ve filmu jde.
A najednou jsem sám v tom příběhu!
Je nás několik v místnosti a jedna dívka nám ukazuje svůj nový zásnubní prstýnek. Třpitivě se jí leskne na prstě když v tom přibíhá její přítel a křičí na ni: Kde jsi to vzala?! Kdo ti to dal?! Nikdo odpovídá ona. Sama jsem si ho koupila. Lžeš! Huláká na ni on. Ten co jsi mi dal ty se mi nelíbí a ukazuje nám všem tenký kroužek na prstě potažený měděnkou. Vstupuji mezi ně a říkám: Nechci vám do toho kecat ale vy dva se k sobě vůbec nehodíte. Ostatní přikyvují. Protahuji se ke dveřím a na chodbě ještě slyším jak mi on odpovídá: No! Ještě nějakou hlubokou myšlenku nám řekni! Ještě něco filozofického! Otáčím se a vidím že ta dívka jde za mnou.
Je večer - už skoro tma. Dům je samota u lesa a je plný lidí a tak budeme spát na dvoře na velkém betonovém plácku. Roztahujeme spacáky. Lehám si na sám kraj vedle dívky. Mám ji po své levici a až teď ji poznávám. Je to ZLATOHNĚDÁ. Po pravé ruce blízko zdi stodoly mám velkou zubatou pilu. Pro jistotu. V noci jeden nikdy neví. Náhle někdo začne zpívat a já Jí šeptám poslouhej! To je můj text! Na konci zazní potlesk a pak začne zpívat někdo jiný. A opět můj text. Už jsem prostě slavný řikám Jí. Usměje se a lehne si. Lehám si vedle ní a rukou Jí jedu po noze až nakonec držím v dlani prsty. Nevím jak ty ale já jdu spát říká mi. Ještě ne odpovídám! Vracím se k Její hlavě a dívám se na Její tvář. Oči má zavřené. Spí.
4 názory
Já jsem věděl, že dřív nebo později přijde ZLATOHNĚDÁ... na beton... ;-)
No... Ano. Žel je ve mně příliš hluboko. Ani neví... Čas. Chce to čas. Spoustu času... Plus ještě ono známé sejde z očí... Už si hledám jinou práci.