Hradby nedobytné

a těžká obloha jak hradby nedobytné

a život lehounký stoupá výš jako dým

že mnohé chybí mi bolestně dobře vím

postrádám nejvíce poklady jež jsou zbytné

i křešu křemenem a z jiskry plamen chytne

sám chudý na zemi v oblacích město zřím

kéž bych to bohatství mohl nazývat svým

hamižnost v srdci mém cosi mi důrazně vytkne

snílku ty nikdy přec neodhodláš se k činu

jen činem odčiníš životní svoji vinu

ty snílku bláhový s hlavičkou v oblacích

marně se otáčíš v životních rotacích

jen plané šťastné sny toť je tvůj život celý

lehoučký jako dým a cosi k činu velí