Má nejmilejší kniha

Haré had obrací stránky

čteš

a vyčítáš mu jed

přitom tě škrtí

příběhy

potetovaných lidí

osud bolí podle místa

které právě značí

ale naučí tě píseň

ve smyčkách popadat dech

kolikrát za minutu udržet i život

chceš víc – hada do obou uší

namaluješ si na břicho

co zbylo z vyprávění

jehly najdeš v té knize

leháš si na zem

jako tatér

kterému dozněly prsty

..

zpíváš 

když vystupuješ

z mé kůže

mám mám mám  

až z tebe tep

nemáš Haré

jako všichni lidi a

hadi se nikdy nemají