Friedensreich Hundertwasser a mumie spitzmause

 

Vy

Předevčírem jsem v internetové skupině s názvem “Ošklivá architektura“ narazil na 2 obrázky architektonické realizace známé jako “Spalovna a teplárna ve vídeňském Spittelau“, dílo Friedensreicha Hundertwassera.

Vzápětí jsem napsal pod obrázky tento komentář: „Spalovna vzhledem připomínající kostel. Pomni, člověče, že prach jsi, a v prach že se obrátíš. Tíživost předchozího vylehčuje provětrávající design zdí. - - - V česku cosi takového naprosto nemožné... (Archivuji jako ukázku žánru quirk.)“

Pokud o tomto artefaktu víte, pokud jej znáte, dovoluji si taxonomickou otázku:

Do množiny děl kterého žánru byste Hundertwasserovu “Spalovnu a teplárnu ve vídeňském Spittelau“ zařadila?

ChatGPT

Friedensreich Hundertwasserova "Spalovna a teplárna ve vídeňském Spittelau" lze zařadit do několika žánrů a stylistických směrů. Hlavními z nich by byly:

1. Organická architektura: Hundertwasser kladl důraz na integrovanost budov s přírodou, což se odráží v jeho neobvyklých tvarech a použití barev, které napodobují přírodní objekty.

2. Postmodernismus: Jeho práce často reaguje na modernistické principy a zdůrazňuje individualitu, eklektismus a odklon od přísné geometrie a uniformity. Spalovna ve Spittelau je příkladem této tendence, neboť kombinuje různé architektonické styly a prvky.

3. Ekologická architektura: Vzhledem k zaměření na udržitelnost a ekologické přístupy v designu je možné tuto stavbu zařadit také sem, protože Hundertwasser se aktivně zasazoval o ekologická pravidla a ochranu životního prostředí.

4. Funkcionalismus: Ačkoli se ne přesně ve smyslu tradiční funkčnosti, i tak je budova navržena jako funkční zařízení pro spalování odpadu a výrobu tepla, což je při zachování uměleckých a vizuálních aspektů.

Tímto lze říci, že přestavba budovy oživuje jak estetické, tak praktické hledisko architektury, což je zřejmě důvod, proč vyžaduje pozornost v kontextu "ošklivé architektury", kde se obvykle hodnotí netradiční nebo nevhodné prvky v architektuře.

Vy

Přiřazení k žánru quirk tedy v případě “Spalovny a teplárny ve vídeňském Spittelau“ vylučujete?

ChatGPT

Přiřazení „Spalovny a teplárny ve vídeňském Spittelau“ k žánru quirk by bylo spíše sporné. Quirk jakožto žánr se obvykle vztahuje na neobvyklé, podivné či excentrické prvky, které vybočují z normy a často obsahují prvky humoru nebo absurdity. Spalovna a teplárna ve Spittelau, navržená architektem Friedensreichem Hundertwasserem, je sice originální a neotřelá architektonická stavba, ale její funkce a design jsou spíše funkcionalistické a environmentální.

Je pravda, že budova může mít některé quirkovité aspekty díky svému barevnému a nekonvenčnímu vzhledu, nicméně primárním účelem je řešení problému s odpadem a energetickou účinností, což ji posouvá spíše do kategorie funkční architektury s uměleckými prvky. Pokud bychom tedy mluvili o architektonických nebo uměleckých aspektech, můžeme hovořit o originality a kreativity, ale jako celek by se asi nedala považovat za čistě „quirk“ projekt.

 

Vy

Je tu však Hundertwasserova realizace jiná, víceméně mnohem známější nežli “Spalovna“.

Dokonce oproštěna od primárně technologického nebo výrobního účelu, neboť se jedná o obytný činžovní dům známý jako “Hundertwasserhaus in Wien“.

Jeho zevní podoba bývá označována jako architektura organická, anebo eklektická.

Dokonce jako poválečná moderna – třebaže “Hundertwasserhaus in Wien“ byl postaven dlouho po 2. světové válce.

Poněvadž ovšem podoba jeho fasády vyvolává dojem kulisy, evokuje vizuální náladu úvodní exteriérové předměstské scenérie filmu Wese Andersona “Francouzská depeše“. Proto se ptám, zda je či není přípustné v případě tohoto excentricky vyhlížejícího vídeňského domu uvažovat o něm jako postaveném se záměrem veřejné prezentace potentnosti žánru quirk?

Nakolik splňuje “Hundertwasserhaus in Wien“ konstituující pravidla a nároky žánru quirk?

ChatGPT

Hundertwasserhaus v německém Vídni je skutečně fascinujícím příkladem architektury, která porušuje tradiční normy a konvence. Tento projekt, navržený rakouským umělcem Friedensreichem Hundertwasserem, je charakterizován organickými tvary, pestrými barvami a nekonvenčními prvky, které vyvolávají pocit hravosti a surrealismu. Je to bezpochyby stavba, která svým vzhledem a filozofií může rezonovat s estetickými prvky žánru quirk.

 

Koncept a estetika quirk

Žánr quirk je zpravidla spojen s neobvyklými, originálními a někdy excentrickými prvky, které narušují běžné očekávání. Obvykle se vyznačuje prvky, které vzbuzují úsměv, zvědavost a inspiraci. Hundertwasserhaus splňuje několik klíčových kritérií tohoto žánru:

1. Excentrický design: Nepravidelné linie, asymetrie a neobvyklé barevné schéma činí z Hundertwasserhausu jedinečné dílo, které nelze zařadit do tradičních architektonických stylů.

2. Osobní vyjádření: Samotný architekt, Friedensreich Hundertwasser, byl známý svým osobním a ekologickým přístupem k architektuře. Jeho práce často odrážela jeho filozofii, která zdůrazňovala harmonii s přírodou a individualitu.

3. Hravost a fantazie: Architektura Hundertwasserhaus působí hravě a živě, což je typické pro quirk estetiku, která často spojuje prvky fantazie a surrealismu.

4. Reakce na konformitu: Tento dům se vzpírá standardizovanému a uniformnímu přístupu ve městské architektuře, což je další aspekt quirk, který se zaměřuje na individualitu a jedinečnost.

 

Závěr

Zdá se tedy přípustné zvažovat Hundertwasserhaus jako příklad architektury, která byla koncipována s úmyslem prezentace a oslavování žánru quirk. Jeho originální design a filozofické pozadí staví tento projekt do kontextu, který podporuje kreativitu, individualitu a nekonformitu. V tomto smyslu může být Hundertwasserhaus vnímán nejen jako obytný dům, ale také jako důležitý kulturní a umělecký symbol v rámci městské krajiny Vídně a širšího architektonického diskurzu.

 

Veřejně přístupné zdroje:

 

1:

WIEN,(A) Spalovna a teplárna Spittelau, dílo Friedensreicha Hundertwassera.

Oblíbeným motivem fotografií ve Vídni je spalovna odpadů Spittelau, jejíž fasádu po velkém požáru v roce 1989 přepracoval ekoarchitekt Friedensreich Hundertwasser a dal jí své barevné nepravidelné struktury. Od té doby se v této bývalé funkční budově fascinujícím způsobem spojují témata odpadu, energie a umění. Vídeňský systém nakládání s odpady, jejich recyklace a likvidace a ekologická výroba tepla a teplé vody významně přispěly k tomu, že Vídeň byla označena za město, ve kterém se vyplatí žít.
Z dříve střízlivé funkční budovy se stalo umělecké dílo, které má představovat harmonickou symbiózu mezi technikou, ekologií a uměním. V japonské Ósace byla později na Spittelau postavena tepelná úpravna odpadu v podobném stylu .
Tehdejší vídeňský starosta Helmut Zilk však chtěl ještě více: nový Spittelau měl být obzvláště čistý a měl stanovit nová měřítka v oblasti ochrany životního prostředí. Nový Spittelau měl být také uměleckým dílem. Projektu se ujal ekolog, milovník přírody a umělec Friedensreich Hundertwasser. Stavba byla dokončena v roce 1992. Díky své barevné fasádě, zlaté kouli na komíně, zelené střeše a výsadbě stromů je nový Spittelau nepřehlédnutelný - a patří k vídeňským dominantám stejně jako katedrála svatého Štěpána nebo obří ruské kolo.

 

2:

Legendární Hundertwasserův dům ve Vídni.

Společně s architekty Josefem Krawinou a Peterem Pelikánem zahájil Hundertwasser v roce 1985 práce na Hundertwasserově domě ve Vídni. Ten se stal ztělesněním jeho architektonické filozofie:
Bez humánního prostředí a bez míru s přírodou není humánní existence možná. Tento dům má představovat první přístup k dialogu s přírodou. V něm jsme my a příroda rovnocennými partnery a jeden nesmí utlačovat druhého.
Všechna okna jsou různě velká, nejsou zarovnaná a nejsou na stejné úrovni, jsou umístěna na různých, harmonických organických místech. Patra jsou různě vysoká, nižší jsou vyšší, vyšší nižší. Některé balkony různých typů a velikostí, ornamentálně a organicky umístěné.
Vnější stěny nejsou dokonale hladké a rovné jako lisované desky, ale přírodní, téměř neznatelně hrbaté, ručně rozmazané nebo proložené mozaikou a ornamenty. Stupně se liší výškou, šířkou i materiálem. Divoké liány, břečťan, vejmutovky a stromy musí být od počátku zakotveny v půdorysu stavby. Stromy musí být vysazeny před položením základního kamene nebo při něm.
Všechna tvrzení jsou výňatky z tiskové konference konané ve Vídni na téma Hundertwasserova domu.

 

3.

Z internetové diskuze pod příspěvkem:

 

Milena Milena

Vlastimil Sýkora Když o Stowasserovi aka Hundertwasserovi zadáte otázku do gúglu, vypadne Vám krásný a naprosto všeobsažný název jeho arch. stylu - poválečný modernismus. :)

Vlastimil Sýkora

Milena Milena Ovšem ono poválečný modernismus jako případné označení žánru neznamená víceméně vůbec nic.

Milena Milena

Vlastimil Sýkora Naopak! Vejde se tam všechno! I ten Hu...ův Kindergartenstil :)

 

Vlastimil Sýkora

O jaký žánr se tedy jedná?

Jiří Švéda

Vlastimil Sýkora svévolný eklekticismus

Milena Milena

Jiří Švéda dovolila bych si přispět do diskuse. Svévolný jó, eklekticismus bych řekla, že né. Mohu-li být tak opovážlivá, řekla bych, že Stowasser vytvořil vlastní styl "veselé mateřské školky" ( už to vidim, jak dostanu za toto pojmenování sprduňk :) )a nezdá se mi, že by používal elementy ze stylů jiných, viz eklekticismus v architektuře např. zde:

Eklekticismus (architektura) – Wikipedie

M-tina Číhalová

Organická architektura – Wikipedie

Vlastimil Sýkora

M-tina Číhalová Pokud, jak a čím to souvisí s přírodopisem? Baterie hnízd jičiček? Hnízdo divokých včel?

M-tina Číhalová

Vlastimil Sýkora oblé tvary, zakomponovával stromy, mám o něm supr knížku

M-tina Číhalová

tam se dočtete i to, jak holdoval naturismu :)

 

Vlastimil Sýkora

M-tina Číhalová Prosím vás o odkaz na tu knížku, kdyby to šlo. - - - A nepíše se v té knize o žánru?

M-tina Číhalová

Vlastimil Sýkora je to opravdu organická architektura :) kouknu pak, jestli tam najdu k tomu pasáž.

Vlastimil Sýkora

M-tina Číhalová Díky.

 

Archne Miroslav Válek

Dadaizmus.

Vlastimil Sýkora

Archne Miroslav Válek Kmenoví dadaisté chodili do stejné kavárny jako V. J. Lenin. Což bylo zhruba 50 let před stavbou tohoto domu.

Archne Miroslav Válek

Vlastimil Sýkora NeoDadaizmus? No tak to prostě je. Nikam jinam to lépe zařadit nejde.

Vlastimil Sýkora

Archne Miroslav Válek Někdo by řekl, že postmodernismus. Ale já ne. Vzpomeňte si na úvodní scénu filmu Wese Andersona Francouzská depeše. Na kulisovitost těch předměstských činžáků z počátku 20. století. A tak se vás ptám, co má Wes Anderson společného s dadaismem, respektive neodadaismem... Někdo by mohl soudit, že se jedná o neosecesi...

Archne Miroslav Válek

Aktivní přispěvatel

Vlastimil Sýkora Já tam vidím jasnou "dětskou hru". Přesně takto by fasádu (myšleno komplexně) navrhlo 5 leté dítě bez pravítka, zato s full setem pastelek. :)

Vlastimil Sýkora

Archne Miroslav Válek Dětská hra? Tedy art brut, popřípadě brikoláž?

Archne Miroslav Válek

Vlastimil Sýkora Nemachruj... :) Nevím, proč má většina mých kolegů úchylku, nutkání vše pojmenovat, zařadit. Kam patří šumperák? A kam patří šumperák obehnaný zateplením v provedení black and white? :)

Andrea Forman Pagacz

Archne Miroslav Válek To je presny!!!! Proc furt musime zarazovat!!!! Libi? Nelibi?

Vlastimil Sýkora

Andrea Forman Pagacz Poněvadž ono líbit se není estetická kategorie.

 

M-tina Číhalová

Vlastimil Sýkora tak jsem to tam hledala, je tam kritik funkcionalismu, naturistický hygienismus. Explicitně jsem tam organ. arch.nenašla. Ale patří tam, měl to funkční vzhledem k symbiose s prostředím, hodně ekologický. Pod heslem organická architektura na wiki najdem Gaudího, o něm se mluví jako o rakouském gaudím. Na výtvarce ho tam pan učitel řadil taky, ta klasifikace jeho pojetí pokrývá. Šíře je to pak postmoderna v kritice modernismu a její účelové totality. On o svém umění v raném období hovoří jako o prašivině, píše tzv. plesnivý manifest se seznamem tzv."zdravých staveb". A taky tam řadí Gaudího. To v té knížce je :)

 

4.

Na krásném quirkovém Dunaji:

 

https://www.khm.at/en/visit/exhibitions/2019/wesandersonandjumanmalouf2018/

Spitzmaus Mummy in a Coffin and other Treasures

Wes Anderson and Juman Malouf

 

V roce 2012 zahájilo Uměleckohistorické muzeum ve Vídni novou sérii výstav, na které jsou pozvány pozoruhodné tvůrčí osobnosti, aby představily svůj vlastní výběr předmětů z historických sbírek muzea. Sbírky muzea čítají více než čtyři miliony předmětů a zahrnují období pěti tisíc let. První výstavu s názvem The Ancients Stole All Our Great Ideas (Staří ukradli všechny naše velké myšlenky) vybral a kurátorsky připravil malíř a kreslíř Ed Ruscha. V roce 2016 následovala výstava Během noci, kterou vybral a kurátorsky připravil britský keramik a spisovatel Edmund de Waal.

 

Třetí díl série vybral a kurátorsky připravil režisér Wes Anderson a jeho partnerka, spisovatel a ilustrátorka Juman Malouf. Anderson a Malouf s pomocí kurátorů a konzervátorů muzea shromáždili více než 400 předmětů ze všech čtrnácti historických sbírek muzea. Jsou mezi nimi egyptské, řecké a římské antické předměty, obrazy starých mistrů, výběr z Kunstkammer a císařské klenotnice, předměty z císařské zbrojnice, sbírky mincí a sbírky historických hudebních nástrojů, jakož i exponáty z Theatermuseum, Weltmuseum, Císařského muzea kočárů a zámku Ambras Innsbruck. Nechybí ani hrstka speciálních hostů z Přírodovědeckého muzea. Zvláštní pozornost byla věnována muzejním depozitářům: více než 350 předmětů bylo přivezeno z depozitářů, přičemž mnohé z nich byly vystaveny pro veřejnost vůbec poprvé. Výsledek nese název Spitzmausova mumie v rakvi a jiné poklady. Shromáždění a uspořádání těchto pokladů - od nejstarších, náhrdelníku z keramických korálků navlečených ve starém Egyptě, až po nejnovější, dřevěnou opici vyřezanou v Indonésii o téměř 5 000 let později - naznačuje velkolepou šíři, hloubku, historii a složitost sbírek Uměleckohistorického muzea.

 

Výstava vznikla ve spolupráci Uměleckohistorického muzea ve Vídni a Fondazione Prada. Výstava bude od podzimu 2019 k vidění ve Fondazione Prada v Miláně. Jejími kurátory jsou Wes Anderson a Juman Malouf za asistence Jaspera Sharpa (Kunsthistorisches Museum) a Maria Mainettiho (Fondazione Prada). Doprovází ji plně ilustrovaný katalog s textovými příspěvky od Sabine Haag, Jaspera Sharpa a Wese Andersona.

 

5:

Poznámka:

Popisy spitzmausovy mumie jsou z hlediska teorie konstituování žánru quirk obzvláště zajímavé.

Např.: https://www.vogue.com/article/spitzamus-mummy-and-other-treasures-exhibition-curated-by-wes-anderson-juman-malouf-at-fondazione-prada-milan

nemá to chybu, ale stejně se ničeho nedobereš... (20) (tak-ma-byt)

 

---