Anděl

Anděl

Vjel na náměstí. Uprostřed tvořila zaparkovaná auta dokonale vybarvený zentangle obrazec. Projížděl parkovištěm a doufal, že najde volné místo. Konečně jedno zahlédl a spokojeně se usmál. Zaparkoval přímo pod okny restaurace, ve které už na něho čekala jeho žena. Její prsty vyťukávaly netrpělivé staccato. Dnes mají výročí a on jako obvykle nepřišel včas. Muž by měl čekat na ženu a ne naopak, běželo jí hlavou. Zatáhl ruční brzdu a vystoupil z auta. Z kufru vytáhl nádhernou draze vypadající kytici. Spokojeně ji pohladil. Zdržel se, když vybíral ženiny oblíbené květiny a věděl, že se jí budou líbit.

V hlavě uslyšel tichý hlas: „Neparkuješ dobře, couvni kousek.“ Ohlédl se. Opravdu stojí trošku natěsno. Řidič auta před ním by mohl mít při vyjíždění problém. Vzadu ještě bylo dost místa. Chvilku přemýšlel, jestli nenastoupí zpátky. Znamenalo by to dalších pár minut zpoždění. Žena čeká a její prstové staccato se zrychluje.

Políbil ji a omluvně podal kytici. Vtom se ozvala rána. Jeho auto políbilo zadek auta před ním.

Vracela se domů. Propojila přes bluetooth mobil a těšila se na svoji oblíbenou píseň. Uslyšela první známé takty. Cesta se pomalu klikatila lesem. Na chvilku měla pocit, že k ní někdo mluví tichým hlasem: „Dávej pozor, soustřeď se na cestu, raději na chvíli zastav.“

Hlas přehlušily tóny z mobilu …ako malé dievča, už je to za nami.

Zesílila zvuk a začala zpívat…po stromoch som liezla s našimi chlapcami.

„Zastav!“ křičel hlas v její hlavě, ale ona vnímala jen svůj vlastní zpěv a nevědomky přidávala plyn. Řítila se lesem. Najednou začal motor vydávat bublavé zvuky, trošku jako škytání a kašlání. Zdálo se jí, že auto ztrácí dech a nepravidelně zpomaluje. Raději zastavila a na palubní desce uviděla zářivou kontrolku, která upozorňovala na nedostatek benzínu. Překvapilo jí to, byla si jistá, že má plnou nádrž.  Až teď si všimla malé srnečky, která se chystala přeběhnout přes cestu. Pozdravily se očima, zvíře se před autem otočilo a odběhlo zpátky do lesa.

--------------------------------------------------------------------------------------------------

Sedím v konferenčním sále, který je zaplněn do posledního místa. Křídla všech přítomných jsou úhledně uložena v šatně a svatozáře zdobí háčky na okrajích stolů. Prezenční listiny na oknech byly podepsány blýskajícím zlatě stříbrným perem. Sál rozeznělo jemné zářivé zvonění, které všechny přeneslo do pocitu radostného očekávání.

Požádal jsem o úvodní slovo.

„Vážení přátelé,

 je potřeba se zamyslet nad změnou našeho programu. Bohužel díky mé evidenci jsem zjistil, že  metoda vnitřního hlasu nefunguje.“

31.10.2024