Výlet

Jedeme na výlet. Já řídím, žena sedí vedle mne. Na sedačce vzadu sedí desetiletá Alenka a v dětské sedačce pak malinká Olinka. Je krásné slunečné počasí, a tak jedeme do malého městečka nedaleko Beskyd, na návštěvu. Jedu si to předpisově po hlavní cestě, z rádia hraje super muzika a žena, která sedí vedle si dělá srandu z dětí, které se hlasitě smějí. Už nějakou dobu se mě snaží vy blikat řidič za mnou, nechápe, že je tu 90 km rychlost a že já se svoji rodinou nebudu závodit. Naštěstí se udělá vedle v pruhu volno a on, s velkým zrychlením a prostředníčkem nahoru ujíždí do dálky.
“Však si jeď já nikam nespěchám.”
Usmívám se na ženu, krásnou pihovatou, hnědovlásku a hladím ji po noze, těšíme se na tu lahvinku bílého až děti usnou na terase jejich domu.
Z vedlejší silnice se blíží kamion docela rychle.
Mizí mi úsměv ze rtů a pak už jen zvětšující se znak na přední části kabiny.
Náraz…
Rotace…
Tma…
slyším pípat kardiogram

—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’

Otevírám oči, před sebou mám hasiče, kteří stříhají moje auto na kusy, koukám do zrcátka, zadní část auta je skoro pryč. Necítím bolest, ale od pasu dolů jsem bez nohou a mám palubní desku v břiše.
Děti! Žena!
“Neotáčejte se prosím”

—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’

Dívám se do prava. Vedle mě sedí zdravotník a právě se chystá nabrat do injekce nějakou tekutinu z ampulky.
“Můžete prosím s tím lékem počkat? Děkuju.”
Podívá se na mě tázavě.
“Rád bych vám něco řekl, jen minutku”

—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’

Ruce mu klesnou.
“Víte, můj život je super. mám krásnou rodinu, hezký dřevěný dům.

—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’

Rodiče už nemám, ale měl jsem je moc rád.

—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’

Můj život byl jedno velké dobrodružství, vždycky jsem se snažil lidem pomáhat a nic za to nechtěl.

—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’

Hlavní bylo za každou cenu mluvit pravdu, protože lež se vždycky ukáže, i když si dá občas na čas, je to tak?”

—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’

Podíval se na mne a pokýval hlavou.

—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’

“Víte je zajímavé, že pokud jde o to zkusit oslovit cizího
člověka v klubu spousta lidí do toho jde bezhlavě, ale požádat třeba o peníze na akci, to je problem. Odvaha je zvláštní.

—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’

Já riskoval často ve všem, protože poslání do prdele je zadarmo. A ten risk nevyšel vždycky, ale občas perfektně. Viz moje rodina.”

—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’

“Těžko se mi dýchá”

—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’

“Nuže příteli, poté co jsem vám teď řekl. Mám pro vás ještě jednu informaci. Mám dobrej pozorovací talent.

—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’

Jsem fotograf, víte.

—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’

“A budu moc rád, když řeknete teď pravdu, protože pravda je důležitá, je to tak?”

—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’

“Ano”

—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’

“Nuže v zrcátku, které je v nestandardním úhlu, je za autem trojice černých plachet. Je to moje rodina prosím?”

—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’

Hasiči přestali pracovat a koukají na zdravotníka a jeho reakci.

—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’

Ten se podívá okolo sebe, pak na podlahu auta.

—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’

“ano je”

—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’

Volnou ruku celou od krve, pomalu sunu kdysi oknem ven. Podávám ji hasičům, kteří mi sní potřásají rozpačitě.

—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’

Pak ji podám zdravotníkovi. Přijímá rovněž.

—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’

“Děkuju za skvělou práci”

—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’

“Víte nikoho už nemám.”

—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’

“A můj život je krásný, víc než bych si přál.”

—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’

“Myslím, že rodina je důležitá.”

—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’

“Mějte hezký den…”

—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’

“Nespěchejte.”

—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’

Pokládám zdravotníkovi ruku na jeho.

—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’

“Ušetří drahý lék příteli.”

—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’

“Rodina.”

—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’

“Je vše.”

—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’—’

“Jdu za nimi…”

————————————————————————————————————————————————————————————————————————————————————————————————————————————————

---