Byt

Hledáš byt strašně dlouho.

Protože podnájem už není pro tebe.

Chceš něco svého a dům je zatím v plánech.

Našel jsi inzerát.

2+1 velikosti 130 m2 za 2 000 000 v centru města. Nutná rekonstrukce, byt nebyl vyklizen. prosím ne RK.

Cena tě trochu zarazí, ale když si spočítáš, že je to dobrá investice proč ne.

Koneckonců počítal jsi tak s 8 milióny a tím pádem ti na rekonstrukci zůstane opravdu hodně peněz.

Po opravě můžeš byt prodat a pořídit klidně dvě garsonky na pronájem.

Stejně chceš bydlet v lese v krásném domě s tvoji holkou. Děti neplánujete a tak krásná dřevostavba a stodola vedle je sen, na který se oba těšíte. Pozemek už koneckonců máte a tebe baví práce se dřevem.

Příroda je pro vás všechno. Navíc tvoje firma vaří hlavně ze zeleniny a tak se zahrada a stodola kde budeš fermentovat věci
a ona sušit bylinky vždycky hodí.

Zavoláš na telefonní číslo. „Dobrý den.“

Ozve se z druhá strany telefonu. Podle hlasu je to starší muž. říkáš mu o jeho inzerátu. On reaguje slovy, že jsem první a rád se se mnou potká.
Jedeš na druhou stranu města. On bydlí v 6 patře bez výtahu. Otevírá ti dveře a je to schrbená postava na vozíku. Věk se těžko odhaduje. Pozve tě dál a poprosí o uvaření čaje. V bytě to divně páchne. Říká, že pečovatelka chodí jen jednou za den a on je na konci života. Je mu 70 a má rakovinu. Už tu dlouho nebude a rád by peníze z bytu, kde bydlela jeho maminka daroval někomu na dobrou věc. Ale tak aby to měl bez práce. Soused je právník a jestli prý chci riskovat, rád byt rovnou vyřešíme.
Zavolá na jiné telefonní číslo a za chvilku zvoní zvonek. Pán podobného věku v saku. Pozdravení starého známého. Sedíme v kuchyni a řešíme přepis. Není to tak jednoduché jak si pán představuje, ale dokumenty jsou připravené tak, že jen podepisujeme, já ukazuji stav účtu a protože je vše v pořádku, je obchod uzavřen. Pán je rád. Maminka prý hodně cestovala a to se jí i stalo osudným. Prý se z jedné cesty nevrátila. Byla prohlášena za mrtvou a on ze stesku nikdy do jejího bytu nevešel a všem vstup i zakázal. Teď když už odchází i on rád ho přenechá.

Je unavený. Loučíme se a já tuším, že už se nepotkáme. Další prý mám řešit s právníkem, který mi podává vizitku. Přeje mi hodně štěstí a pevné svaly při úklidu. Však víte byt cestovatele.

Po 14 dnech jdu do toho bytu. Dostal jsem klíče po převodu peněz a jdu omrknout co mě všechno čeká v místě, kam lidská noha nevstoupila několik let. Dům je zvláštní neuklizený průchod zaskládaný harampádím dává tušit, že tohle místo půjde pronajmout tak leda studentům. Potkávám v přízemí starou paní. prý se celý dům postupně prodává a ona má byt také na dožití. Dostane ho dcera a prý má podobné plány jako já.

To dává naději, že nebude tak zle!

V druhém patře nikdo nebydlí. dveře zamčené na rezavý zámek, odřený lak a sem tam grafity. Zatuchlina je cítit až na chodbu. Zaprášené schody vedou nahoru, kam nikdo nechodí. Tady je i můj byt. Zámek je trochu zarezlí, ale s tím jsem počítal a v batohu mám kamaráda WD40. Prostříkávám zámek a otáčím klíčem. Beru za kliku. Dveře nejdou úplně dobře otevřít a tak musím zabrat.
Za dveřmi vysypaný květináč. Za ty roky na něm vyrostla docela velká kytka, která brala vodu zřejmě z okna pootevřeného na ventilační když hodně zapršelo. Okno je zaprášené a v místnosti je fakt velké šero. elektřina nejde, protože dodavatel odpojil a odnesl elektroměr, když se zrušila přípojka. Na věšáku visí stará bunda a tak ji beru do ruky a utírám jí aspoň lehce okno od prachu. V chodbě se udělá světlo a já se můžu rozhlédnout.
V rohu místnosti je vyschlá mrtvola kočky. Má vylámané drápy. Už ani nesmrdí a dveře jsou zevnitř pokryté rýhami. Uf to muselo být strašné. Takhle bez pomoci tu zůstat. Nikoho to proboha nenapadlo, že tu budou zvířata? Paní hodně cestovala tak asi když se dozvěděla o její smrti předpokládala, že se asi někdo postará.
Postupuji chodbou dál. Dveře do koupelny. Zteřelé ručníky na věšáku, v koši na prádlo oblečení, které čekalo na vyprání. Suchá kostka mýdla položená na rohu vany a rezavá čára od kapající vody na její stěně. Kartáček na zuby pokrývají pavučiny. Stěny jsou porostlé plísní a místnost má i odér plesnivého sýra.
Vedle je záchod. Minimalistická místnost. Stěny pokryté mapami světa, články o přírodě a fotkami zvířat. Toaletní papír stále na svém místě i když už trochu zteřelí a v míse není voda.
Smrad už dávno vyvanul.
Naproti je kuchyň. Lednice prázdná, jen ve spíži konzervy a jídlo na dlouhé zásoby. Těstoviny, rýže, a další se prostě nezkazí. Nádobí na policích a ve skleničkách různé bylinky a koření. Sbírka starých kuchařek klasické kuchyně, ale i z dálek. To je poznat i na tom koření. Paní měla ráda exotiku a ostré papriky. Na jedné sklenici s červeným práškem je i lebka.
Vedle je ložnice. Ustlaná postel, přehoz který někdo ručně vyšil. Obrovská šatní skříň, ve které je hodně oblečení. Ženy jsou parádnice a tahle si vozila šaty opravdu z celého světa. Smrdí zatuchle, ale věřím, že se podaří prodat některé kusy. Je tu japonské kimono i sarong. Na stěnách je spousta obrazů a na policích i okně květináče uschlých kytek. V nočním stolku nějaké prášky a časopis o cestovaní. Pod postelí starý kufr. Vytahuju ho ven. Je plný fotek a vzpomínek na cesty. Je v něm i krabička z černého dřeva. V ní neplatné bankovky za pár tisíc korun. Škoda mohlo být na ojeté auto.
Poslední dveře jsou prosklené, lehce pootevřené. Bude to největší pokoj asi obývák. Otevíráš je a koukáš kolik mrtvých květináčů je na policích okolo. Na zdech obrazů a držáků na kytky, které visí seschlé na všech rozích pokoje. Na nočním stolku u obrovského gauče leží dopis a peníze. Přijdeš blíž a koukáš na to. Paní asi měla někoho kdo se o byt staral. Dopis je psaný polsky. Moc tu řeč neumím, ale je podobná naší. Paní v něm děkuje slečně za pomoc a přeje jí k narozeninám. Některá slova překládám v Google. Slečna tu pracuje na černo, protože má doma problémy. Paní jí píše, že chápe protože i ona za komunistů neměla lehký život, ale že doufá v lepší zítřky a peníze jí nechává aby si něco hezkého koupila. Pak jen instrukce kdy se paní vrátí a o co se má slečna postarat. To už se bohužel nestalo. Za gaučem je knihovna, ale opravdu velká. Obcházím gauč za kterým čouhá židle se zlomenou nohou. Při pohledu pod knihovnu se pozvracím. Na zemi leží vysušené tělo v kaluži krve.

Dolní roh knihovny je celý od krve a je na něm vytržený chuchvalec vlasů.

V těle osoby na zemi vidím velkou díru vykousaného masa.

Hladová kočka.