Základní kameny

Už zase škrábeš se v uchu,

mrskáš sebou, jak ryba na suchu,

jak pár volů, který nemá dosti sil,

snad jenom tu, kterou bys navždy pokořil,

slunce už zas svítí, však brzy bude noc,

já vzít chci čas zpátky, rád bych měl tu moc.

Studený vítr a ptáci, co v něm letí,

není nic moudřejšího, než hrstka malých dětí,

povídáš o snech a hrát chceš na kytaru,

a já zatím zkouším rozjet svět postaru.

Tak pospěš, však čas už se ti chýlí

omámen krátkou a snad i dlouhou chvílí,

jdi ven a zakřič, co je třeba,

já k snídani přichystám ti sůl a krajíc chleba.