Pracovní cesta

Povídka ze světa Nočních Hlídek

 

Brno. Tajemné město uprostřed Evropy. Během posledních desítek let se tu odehrálo tolik událostí a nebezpečenství, že Světlí s Temnými vychází… většinou dobře.

Šéf Noční hlídky města Brna, Blahoslav Grunda se podíval ze své židle na Notora, jednoho ze svých operativců. Ten se na něj ušklíbnul a očividně si z Blahošova přísného pohledu vůbec nic nedělal... jako obvykle.

„Zopakuj mi prosím své instrukce,“ požádal Notora klidným hlasem. 

„Letět do Melbourne,“ začal vyjmenovávat Notor. Celý štáb Hlídky byl zticha a poslouchal... protože se těšil co za blbosti jejich kolega zase vyplodí. „Potom si dám v bezcelní zóně pár piv,“ pokračoval Notor. „Pak se vohlásím na místní Hlídce, dám si s nima pár piv a vyrazím do Broken Hill. Tam převezmu kreténa a přes Melbourne se vrátim do štatlu. A dovezu pár bas australskýho.“

„Nepamatuju si, že by v instrukcích bylo něco o pivu Notore,“ ozval se Světlý mág Petr Kopecký.

„Já to tam slyšela,“ zastala se kolegy Alice, mladá punkerka.

„Takže můžu jít šéfe?“

„Běž,“ rezignovaně jej propustil Blahoslav a. Notor se vydal ven z místnosti. „Vlezdoprdelko,“ procedil Notor když šel kolem svého kurátora.

„Blahoši, myslíš, že je dobrej nápad tam poslat Notora samotnýho?“ zeptal se Hans Richter od svého stolu.

„Kdybys jel s ním tak se mě tam akorát ožerete,“ opáčil Blahoš.

„Takhle se ale ožere sám,“ zamumlal Hans. „A ten jeho doprovod....“

 

„Zopakuj mi prosím své instrukce,“ řekl Komárský své zástupkyni Elizabeth Horákové. Ta se na něj usmála. „Dát pozor, aby ten magor nespáchal nějaký mezinárodní incident,“ řekla.

„Přesně tak,“ přisvědčil Emanuel Komárský, toho času šéf Denní Hlídky města Brna.

 

Tuřanské letiště v Brně nebylo nijak velké. Na jedné ranveji stál soukromý tryskáč a pod ním u aut stála parta Jiných. Světlí i Temní kteří přišli doprovodit dva ze svého středu alespoň kousíček cesty. Byl tu Pavel Hasmand zvaný Prášil, bratr Notora a v této době právník na volné noze za Světlé. Z Temných sem přišel vysoký Ciril, dobře čtyři staletí starý vědmák a Irina, velitelka operativy Denní hlídky. 

„Takže na sebe dej pozor brácha,“ řekl Prášil Notorovi.

„Neměj péči, bacha si dám, šecko přežiju a tak podobně. Zařídils co sem chtěl?“

Prášil se ohlédl po Cyrilovi a ten malinko kývnul. „Jo zařídil.“ Řekl Prášil.

„Ohlídej to tady Irino,“ loučila se i Horáková. 

„V pohodě, za chvilku jste beztak zpátky,“ kývla šéfka operativy.

 

„To je fofr,“ uznal Notor když letadlo konečně přestalo zrychlovat a nabralo cestovní rychlost. Hověl si v luxusním křesle a hodnotil interiér a letušku. Rozhodně lepší než vojenská letadla kterými létal dříve.

Elizabet Horákovou hodnotit nemusel, tu znal už dlouho a viděl ji hodněkrát. Poměrně vysoká žena, která měla krásné černé vlasy a více než slušnou postavu. Byla to kariéristka a dost bezohledná žena. 

„To ano,“ kývla Elizabeth. „Hele Notore, že se budeš chovat slušně?“

„Jako dycky.“

„To jsem nechtěla slyšet.“

„Ale víc neuslyšíš,“ ušklíbl se Notor. „Hele kotě,“ obrátil se na vědmičku. „Co tady máte k pití?“

„Šampaňské, víno, ochucenou vodku...“

„Ptám se co máte k pití a ne na zalepení tlamy,“ zavrčel. Vědmička se nevědomky přikrčila.

„Notore,“ řekla přísně Elizabeth. „Je tady piti do slušné společnosti. Tohle není nálevna tvého tipu.“

„Aha. Nevadí,“ zkrotnul Notor a vzápětí se zvedl z křesla. „Kam jdeš?“

„Na hajzl,“ ozvala se odpověď když Notor zmizel za dveřmi. 

„Ale záchody jsou...“ začala vědmička ale zmlkla. Za chvíli se ozval zvuk, který zněl Elizabeth povědomě. Jako by nárazy skla na plast.

A vešel Notor. A táhnul sebou kastl Starobrna.

„Já věděl, že na kluky je spoleh,“ usmál se. „Kotě, nahaž to do ledničky, snad mě to vyjde na celej let.“

„Kde jsi to vzal Notore?“

„V nákladovým prostoru,“ zašklebil se alkoholik a hned se do jednoho piva pustil. Elizabeth nemeškala a šla se podívat dolů. Nákladový prostor byl do polovičky zaplněný bednami v pivem.

„Ty kurvy...“ zašeptala.

 

„Vešlo se tam všechno,“ řekl Cyril Prášilovi u Vikinga.

„Rád bych viděl ksicht Horákový až to najde,“ zašklebil se právník.

„Já taky, ale být u toho bych nechtěl,“ pokýval hlavou vědmák a dal si další pivo.

 

„Dám si pivo, potom druhý, až pátý mou žízeň ztlumí...“ zanotoval Notor. 

Elizabeth mimoděk zaťala prsty do opěrek. Měla Notora poměrně ráda, ze Světlých to byl jeden z mála zábavných kumpánů, ale už ho začínala mít plné zuby. V poslední době se trochu změnil, byl bezstarostnější a méně děsivý. Ale otravný být uměl pořád. Elizabeth znala dobře jeho složku a také historky které se k ní, jako zástupkyni šéfa Denní Hlídky dostali. Radek Hasmand byl bojovník, voják a tařka živelná pohroma. Vysoký, ramenatý s náběhem k tloušťce, jako vždy měl černé kapsáče a koženou bundu stejné barvy. Dvakrát souzený pro odhmotnění Jiného. Prostě Světlí k pohledání. Co věděla tak ani mezi svými nebyl moc oblíbený.

Notor prozpěvoval dál, ale ve skutečnosti opilý nebyl. No, možná malinko. Viděl, že Hrákovou začíná srát a to mu dělalo radost. Měl Bětku, jak jí v duchu často a na veřejnosti o hodně méně říkal rád, ale ta její arogance a kariérismus ho sraly. A ji tak rád alespoň vyváděl z míry. Ve skutečnosti mu dělala jedna věc starosti. A vsadil by se, že Elizabeth taky.

„Hele Austrálie,“ ozval se.

„Už nějakou dobu,“ přisvědčila Elizabeth.

„Tak to by se měl ukázat ten ometák z Inkvizice, co?“ nadhodil.

„Je tady,“ řekla tiše Elizabeth která cítila zachvění se Šera.

Byl to snad jen závan ve vzduchu, něco letmého a nezachytitelného. Bílý opar, který se stal postavou v bílém.

„Kurva, Bílá paní,“ zašeptal Notor a vyschlo mu v ústech. Pod pohledem Inkvizitorky se ale pro pivo sáhnout neodvážil.

„Tato slovní spojení my připadají nepřijatelná Světlý,“ promluvila Inkvizitorka a Hasmandovi se málem zastavilo srdce. Z hlasu Bílé paní šel chlad. Strašlivý mráz, který se prodral až do samotné duše.

„Omlouvám se paní,“ dostal ze sebe Notor a postavil se. Stálo jej to spoustu sil.

„Vítám vás,“ Elizabeth naopak povstala elegantně a plynule. „Nevěděla jsem, že jste na palubě...“

„Nemusíte vědět nic Temná. Jsem zde, protože musím. Jsem váš pozorovatel. Trojí patronace.“

Mráz zmizel, Bílá paní se otočila a odešla dveřmi do vedlejší místnosti. Kariéristka a pouliční bijec se na sebe podívali a oběma jim hlavami bleskla stejná myšlenka.

Proč kurva zrovna ona?

 

„Proč kurva zrovna ona?“ vyrazil ze sebe Grunda, který býval na svůj bohorovný klid pyšný. Ale teď klidný nebyl.

„Jak to mám vědět?“ odvětil po telefonu Komárský. „Do čeho jsem to poslal svého nejlepšího Hlídkaře?“

„Ptám se na to samé... až na to, že Notor není asi můj nejlepší Hlídkař,“ dodal tiše. 

„Ale určitě nejprudší a nejnepředvídatelnější.“

„No právě.“

 

Letadlo šlo na přistání a Notor se začal uklidňovat. Co se děsí nějaké ženské? A Inkvizice na něj přece stejně nic nemá... až možná na pár drobností, blesklo mu hlavou.

Horáková se nebála a ani ji jejich dohled nenahnal hrůzu. Jen ji přítomnost této konkrétní Inkvizitorky malinko vyvedla z míry. No... možná víc než malinko.

„Tak jak se na to vrhneme?“ zeptal se Notor.

„To se ptáš včas,“ ušklíbla se Temná. 

„Raději pozdějc než nikdy,“ odvětil mág.

„Pravda. Ohlásíme se, ubytujeme a zítra vyrazíme.“

„Okej, já zařídim průvodce, vozidla a tak podobně. Zhruba v osum místního času?“

„Stihneš se i vyspat?“

„Brnkačka. Mám tady pár kámošů z vojny. Podle předběžnejch zpráv o počasí by cesta měla trvat dvanáct hodin. Takže v Broken Hill přespíme a zpátky.“

“Stejně je škoda že neriskneme letět až do Broken Hills.”

Notor se zatvářil vážně. “O tom vězni se nesmí nikdo dozvědět jestli jsem to pochopil. Takže musíme nechat stopy v Melbourne a pak tradá na flek. Nehledě k tomu…”

“Co?”

“Ale… mám nějaký echo že se tady děje něco většího….”

“To pak vysvětluje tu paranoiu a trojí patronaci” kývnula Elizabeth i když měla prakticky stejný brífing jako Notor.

„Ale jestli se ti nechce, já tam zajedu sám,“ navrhnul.

„Ne. Trojí patronace, pamatuješ?“

Hasmand střelil pohledem směrem, kde by měla být Bílá paní. „Nejde zapomenout.“

 

„Zasraná klendra,“ zamumlal Notor, když sestupoval po schůdkách z letadla.

Přistáli ve VIP zóně a za moment byli v klimatizované letištní budově. Ihned narazili na stanoviště místních Hlídkařů.

„Radek Hasmand, Světlý mág druhé kategorie,“ představil se ramenatému Hlídkaři. 

„Vítám kolegu,“ řekl pořízek srdečně. „Víme, že jste měli dojet,“ obrátil se k muži vedle. „Tady Luca je trošku mimo dneska,“ usmál se.

„Temný mág třetí kategorie, Elizabeth Horáková,“ představila se kurátorka Lucovi, který ji sledoval přimhouřenýma očima.

„Hej Tome!“ vykřikl najednou Notor a vrhnul se k téměř dvoumetrovému habánovi. „Ty starej šmejde, su rád že dejcháš!“

„Taky mě můžeš políbit prdel chlape,“ zavrčel chlapík a oba bývalí vojáci si stiskli ruce.

„Jak se máš ty nepovedenej potrate?“

„Kurevsky dobře nedomrde.“

„Ještě pořád nosíš ty přihřátý šátky?“

„Aspoň nevypadám jak buzna...“

„Skončili jste?“ ozvalo se za nimi. 

„Teprve začínáme“ ušklíbnul se Notor. „Tome, tohle je Elizabeth Horáková, na Temnou dobrá holka, se kterou se dá chlastat. Elizabeth, Thomas Reed asi nejtvrdší bouchač co znám.“

„Těší mě,“ řekla rezervovaně Elizabeth. Testosteroňáci ji nikdy nijak nebrali.

„Mě víc,“ obhlídnul ji mlsně Thomas, ho zase holky v kozačkách braly dost. „Deme do báru,“ zavelel. 

Jakmile si sedli, řekl větu, které se Notor bál snad ještě dříve, než se o tomto úkolu dozvěděl. Ale na druhou stranu... bez této věty by byla mise nuda.

„Máme průser,“ řekl Thomas Reed.   

 

 

 

Notor si s pobavením všimnul jak oči Horákové přeběhly po baru i po tom kousku letištní haly co byl od jejich stolu vidět. On sám se v klidu napil piva a opřel se o kovové opěradlo židle. 

„Nepovídej,“ řekl poklidně. 

„No, v Adelaide a v Sydney sou potíže,“ začal Reed. „Nic vážnýho ale... potřebovali tam posily.“

„Takže nemáte lidi? Pěkně hloupá výmluva.“

„O to nejde,“ nenechal se habán vyvést z míry. „Tady jsme nikdy neměli tolik těžkých vah jako Evropa a Amerika. Tady bys silný Jiný spočítal na prstech soustružníka.“

„Jen vaše Hlídka nebo i Denní?“ otázala se Elizabeth. Protáhla se a bavila se tím jak na ni Thomas zírá.

„Obě.“

„Elizabeth, běž se spojit se svejma a dáchnout si,“ poradil jí Notor. „Zítra jedeme i sami.“

„To je právě ta změna brácho,“ řekl Thomas. „Jedete už dneska.“

„Dneska?“

„Ano madam. Vlak vám vyjíždí...“

„Vlak?“ zvýšila hlas Elizabeth. „To si ze mě děláš prdel, já po dlouhý cestě pojedu ještě dvanáct hodin vlakem?“

„Tak to abysme neztráceli čas,“ řekl Notor a dorazil pivo. 

„Vlakem. Určitě nějaká lokálka na páru!“ vyštěkla Elizabeth.

„Hodíš nás na nádr?“ utnul počínající hádku Notor.

„Hned su zpátky“ Horáková se zvedla a zamířila na toalety.

„Kdes to sbalil?“ zeptal se Thomas. 

„Je to fajn holka, jen si na ni musíš zvyknout. Myslim, že ji poslali, aby na mě dohlížela.“

„Tak dohlížej na ni.“

„Šoupe ji brácha, tak musim bejt slušnej. Hele, piviska sou v letadle, tady máš amulet, aby ses k nim dostal. A splň svou část dohody.“

„Jasně. Ale ať to nezamluvíme. V Broken Hill mají hodně solidní basu ale bojí se vězně převíst sem. Jsou tam vesměs pětky, sfoukly by je jako svíčku.“

„A o koho de kurva už se vymáčkni.“

„To nevíme. Ale jsou tady a jsou silný“

„To sem pochopil,“ řekl Notor. „Ale rád bych věděl víc. Nevim ani koho převážíme. Všichni jsou tajemný jako hrad v Karpatech. Ani jestli mě dáš nějaký pravomoce...“

„Jsi Hlídkař. Ne voják,“ řekl Reed. „Vzpomínáš si na Káhiru?“

„Bohužel.“

„Tak mám podobnej pocit.“

„Doprdele.“

„Přesně. Tady máš podklady co sem sehnal ne úplně oficiálně. Akce je tvoje takže udělej co musíš. Kdybys mě potřeboval...“

„Pohoda. Začínám mít plán.“

„Tos tehdy pod Kilimanjarem tvrdil taky.“

„Žijem? Žijem.“

„Jo ale oblast je neobyvatelná ty vole.“

„Dyk to byli jen brikety, pár set sem, pár set tam.“

„Rasisto.“

„...vlakem. Po cestě zase poslouchat ožralýho Notora....“ pokračovala litanie z telefonu a Komárský a Grunda se v duchu mohli umlátit smíchy. 

Seděli na obědě v Grandu.

„Ale vypadá to, že budou mít problémy.“

„Posily tam poslat nemůžeme. Aspoň ne oficiálně.“

„Oni si poradí.“

„No, jestli si poradí Notorovou metodou tak Austrálie zažije něco horšího než letní požáry.“

 

Vlak se řítil kupředu. Notor chlastal další pivo a Elizabeth jej ignorovala. Po nějaké době ji ale přemohla zvědavost.

„Co na té mapě pořád hledáš? Mám v mobilu GPS.“

„Tak si ho vypni,“ poradil Notor. „Podle Thomase nám bude chtít někdo chlapíka vyfouknout. Musíme jim to ztížit.“

„Nebudu si vypínat mobil. A ty tady tomu nevelíš.“

„Jak chceš,“ pokrčil rameny Notor. „Takže ti nemám nic říkat?“

„Tak jsem to nemyslela.“

„Fajn. Ale teď ti stejně moc neřeknu. Má pilot vzkaz?“

„Otevře jej jak jsi říkal.“

„Dobře. Jak tam dojedeme seženeš auto. Ideálně starej džíp bez elektroniky. Kdyby se něco začalo srát zmizíš a dostaneš se k letadlu.“

„A ty?“

„Já tě budu krejt a když je nezvládnu sundat zdrhnu.“

„A vězeň?“

„S tím si nedělej starosti, o něj se postarám já.“

„Jak budeš utíkat i s ním....“

Elizabeth se zahleděla Notorovï do očí a viděla tam jen tvrdost a chlad. A pochopila co chtěl bývalý voják říct. Jestli budou napadeni, vězeň se záchrany nedožije.

Dveře jejich kupé se otevřely a v nich stála Bílá paní. 

„Tu máte,“ řekla a podala každému z nich amulet. Oba byli stejné, beztvaré a bílé.

Byla Inkvizitor, námitky neměly smysl.

„Chcete znát naše plány?“ zeptal se Notor ze zdvořilosti.

„Znám je“ řekla.

 

Thomas Reed, velitel Noční hlídky Melbourne seděl za psacím stolem a zíral takzvaně do blba. Náhle se mu pohnula pravá ruka, skoro jako by proti své vůli. Dotknul se tlačítka na stole a řekl „hotovo.“

 

Pilot soukromého tryskáče si přečetl vzkaz přesně v danou chvíli a usmál se. „No kotě, dokonči to rychle,“ řekl dívce, která klečela u jeho sedadla. „Musíme vyrazit.“

Ta přerušila svou činnost. „Mám přestat?“

„Ne,“ vydechl pilot. „Chvilka sem, chvilka tam.“

 

„No to je teda hnusnej štatl,“ řekl Notor když vylezli z nádražní budovy. Opodál na ně čekali dva místní Hlídkaři, vlkodlak a věštec. I přes poměrné chladno svítilo slunce.

„Náhodou je to malebné,“ řekla Elizabeth a rozepnula si kabátek. 

„Doufám, že všechno půjde hladce, jinak sme v prdeli,“ prohodil Notor. „Jinak ty se soustřeď jen na obranu, protiútoky obstarám já.“

„Ave já,“ pozdravil Notor Hlídkaře a zvedl pravačku v náznaku pozdravu sieg hail. 

„Dobrý den,“ pozdravila i Horáková. „Jdeme si pro vězně.“

„Následujte nás,“ řekl vlkodlak.

„Koukám, že ste docela hovorný,“ prohodil Notor. 

Přešli ulici a kráčeli městečkem svižně dál. Věštec vypadal na klasického uzavřeného australáka. Nemluvil.

Vlkodlak oproti tomu pořád něco ševelil do Horákové a Notor se musel ovládat, aby mu nedal přes držku. V mlácení vlkodlaků měl už slušnou praxi.

„Tady je vězení,“ řekl věštec, nevysoký chlapík s nervózníma očima. 

Vešli do velké, klimatizované místnosti. Dlouhá chodba, sklep. Jen jedna cela byla obsazená, nevysoký, křehce vyhlížející vězeň se zvedl z kavalce.

„Ahoj Notore a Elizabeth,“ pozdravil.

„Bezemir Rijek, BR,“ řekl klidně Notor a nedal na sobě znát úžas že tohoto bývalého vězně a nějakou chvíli i Strážce potkává právě tady.

„Co ty tady děláš?“ zeptala se Horáková.

„Dlouhý příběh,“ odvětil BR. 

„A čas nemáme,“ řekl Hasmand. „Elizabeth...“

Ta pobídku pochopila a vyrazila s vlkodlakem shánět vozidlo. Notor zatím v kanceláři vypisoval papíry.

„Konečně se ho zbavíme,“ oddechl si snědý hispánec Carlos který tady velel Nořní Hlídce. Byl to mág čtvrté kategorie a s nevelikou mocí. 

„Jak jste jej vlastně dostali?“ zajímal se Notor.

Carlos vytáhl láhev tequily. „Vlastně se nechal zatknout. Nevěděli jsme v první chvíli co s ním, má v patách pár ošklivých problémů.“ Nalil dva panáky.

„Celej Bezimir,“ ušklíbnul se brněnský mág. „Můžeš být konkrétnější?“

„Ale to jo. Máme tady nějakou partu, neznáme ani jejich název tak jim pracovně říkáme Bratrstvo. A ten váš BR jim asi šlápl na kuří oko.“

„To on umí, je v tom talent,“ uznal Notor a popsal historku jak Bezemirovy v hospodě jeden chlapík pochcal záda když ho moc nasral. A zasloužil si za to dalšího panáka.

„Takže chápeš kolego, že sme měli obavy s transportem... hlavně kvůli těm problémům jinde. Tak jsem byl štastný, když mě Thomas informoval, že se tady objeví pár bělochů ze střední Evropy.“

„Čerňoši ze střední Evropy by byli taky dobří co?“

„Kdokoli. A... kde máte Inkvizitora? Má to být prý trojí patronace.“

„No, řekněme že tento Inkvík opravdu jen dozoruje... naštěstí. Dobrá kořalka,“ uznal.

„Místní jsou spíš pivaři,“ pokrčil Carlos rameny. „Ale pivo mě moc nejede.“

„Každýho věc,“ pokrčil Notor rameny a vylovil z „jezevce“ láhev průzračné pálenky. „Koštni, domácí.“

 

„Tak a teď seš krasavec,“ zašklebil se Notor když na BR pověsil neprůstřelnou vestu a přicvaknul amulet proti kouzlům.

A vytáhl želízka, která zabraňovala kontrole nad Šerem.

„Sbohem,“ řekl BR a zkusil se propadnout do Šera. 

Ale Elizabeth jej chytla za rameno. „Nikam.“ Vteřinku trval mlčenlivý boj a pak zaklaply želízka.

„Zesílila jsi,“ uznal Bezimir.

Notor společně z Elizabeth vyvedli vězně před budovu.

Projektil se zaryl do Bezemira a mrštil jím zpět ke dveřím. Další kulka prosvištěla těsně nad hlavou Elizabeth. Notor padl k zemi a převalil se za těžký džíp který přivezla Elizabeth.

„Proč kurva červenej?“ vyrazil ze sebe.

Carlos skočil zpátky do dveří budovy.

„Elizabeth! Postarej se o BR!“ Notor se vymrštil na nohy a z rukou mu vyrazili drobné ohnivé koule podobné meteoritům na střechu kde zaregistroval pohyb. Okraj střechy se rozletěl pod tímto surovým útokem a trosky dopadaly na ulici. Na několika autech se rozhoukaly alarmy.

Z leva se blížili dvě černě oděné postavy. 

Kolem něj se mihotala namodralá stěna, to Elizabeth zasáhla do boje.

V další chvíli Notora do hrudi zasáhla těžká kulka odstřelovače. Ale on ji čekal. Kulka pronikla Modrou stěnou ale vesta ji zastavila. Náraz jej donutil couvnout, vyslal Meteority na dvě postavy na levo a propadl se do Šera.

A tady na něj čekali. 

Vlkodlak v medvědí formě a mág s Chaabovým karabáčem.

Vzápětí se v Šeru objevila i Elizabeth s BR.

Chaabův karabáč sršel energií. Notor se nesměl nechat zasáhnout, Karabáč by jeho Štít prorazil. Vyhnul se útoku energie mu prosvištěla nad hlavou. Vsadil vše na jednu kartu, skočil kupředu než Karabáč dopadne. A taky se dostat z dosahu vlkodlaka. Jeho ruka se dotknula ramene černého mága a Notor vypustil spalující kouzlo. Tělo mága vzplálo, kouzlo brněnského bojovníka zničilo jeho ochrany v jediném okamžiku. V další chvíli ale Notora zasáhla tlapa medvěda. Úder hlídkaře pootočil, zlomil klíční kost a drápy přejely přes hruď kde rozervali neprůstřelnou vestu. Vytryskla krev a Notor šel na kolena.

 S Elizabeth do Šera vstoupil i vlkodlak Hlídky a nyní se proměnil....

V ptakopyska. 

A začal utíkat.

Do Medvěda se zakousla stříbřitá čepel, Elizabeth vytvarovala Šero do podoby kopí a udeřila jej vší mocí. Vlkodlak zařval. Notor pozvedl levačku a z dlaně mu vytrysklo kouzlo opět ve tvaru meteoritů a zasahovali nepřítele. Lámalo mu kosti a pálilo srst. 

Léčivý amulet který Notor měl na zápěstí už účinkoval a krvácení se zastavilo.

Další pohyb v Šeru.

Elizabeth viděla těžce zraněného vlkodlaka který se i tak vrhnul na Notora. Ten se odvalil, dostal na nohy a udeřil nejsilněším kouzlem které stačil povolat. Vlkodlak šel k zemi. Elizabeth viděla jak se první mág rozplývá v Šeru. 

Ale Šero se opět rozvlnilo. 

Okamžitě použila Zámek, ale dva soupeři tu už byli. Notor vytvořil Mrazíka, jeden z mágů ztuhnul uprostřed pohybu ale od Štítu druhého se kouzlo odrazilo. Elizabeth se nadechla, že přivolá Chaabův karabáč, ale Notor už útočil. První úder kouzlem vyčerpal mágův Štít a surový Press mu následně polámal žebra. Mág šel k zemi a Elizabeth jej kopla do hlavy.

„Gól!“ vyrazil ze sebe vyčerpaně Notor. 

„Neudržím Šero zamčené dlouho,“ řekla Horáková. Notor se ztěžka postavil na nohy.

„Vidělas to?“ zeptal se a začal se smát.

„Co?“

„Toho vašeho vlkodlaka! Dyť je to ptakopysk!“

„No a co?“

„A co? Doufám, že mají i koalu!“ řval smíchy Notor a pravačka mu stále bezvládně visela podél těla. „Tak amulet v hajzlu a nic moc“ konstatoval.

„Co BR?“ změnil téma. „Teď bysme ho měli chtít živýho ještě víc.“

„Bezvědomí. Kulka jej trefila něšťastně, zlámala mu žebra a ještě se praštil hlavou o zeď.“

„Tak jdeme. Snad se na letiště dostaneme.“ Notor vrazil každému z mágů dýku do srdce. 

„A zajatci nic?“ Elizabeth věnovala několik tepů srdce k prohledání nepřátel a jejich amulety zmizeli v jejich kapsách.

„Určitě by nic nevěděli,“ pokrčil Notor rameny.

„Podívám se ti ještě na tu ruku.“

„Tak dělej, du dorazit ty kretény venku.“

„Kašli na ně.“

„Nebudu se ohlížet pořád za záda, jestli jsou venku dostanu je.

„Pamatuj na náš úkol“ štěkla Elizabeth. „Už teď jsi zabil čtyři Jiné!“ Elizabeth ten pohled co měl Notor už viděla. Byla to touha po boji. Chtěl bojovat, lámat kosti, zabíjet. Podobný pohled měla většina operativců.

Notor sklonil zrak. „Dobře. Mizíme.“

3)

 

V boční uličce vyklouzli z Šera. Zatím co Notor vyháčkoval postarší fordku, Elizabeth uzdravila BR.

„Co se to...“

„Dostal jsi kulku,“ řekla mu Elizabeth.

„Elizabeth, sedej a raž k letišti. Já se tady malinko zdržím a budu ti krejt záda. Protože chcou Rijeka mrtvýho, my ho musíme mít živýho.“

Elizabeth jen kývla. Rijek sedl na sedadlo spolujezdce a Horáková protůrovala motor. Vyjela z boční uličky a zařadila se do provozu. Z levé strany byly slyšet policejní sirény.

A Notor vběhl do baráku. Tady by měl být ten ostřelovač. Výtah, krátký poklus chodbou, krátké schody a dveře na střechu. Notor je potichu otevřel. 

Ten sniper je snad takovej vůl, že tady zůstal?

Zůstal.

Světlý obrateň.

Notor jej viděl jak klečí na jednom koleni a přes optiku pušky sleduje ulice pod sebou.

Vrhnul se na něj, chlapík reagoval jako vycvičený voják, pustil pušku a sáhl po pistoli. Notor jej kopl do zápěstí, přešlápl a vykopl mu proti hlavě. Chlapík se částečně kryl, odpoutal se kotoulem... a proměnil se.

Obrovský klokan se jedinným skokem dostal na stříšku výtahové šachty, dalším z ní a následný skok jej přenesl na vedlejší barák. Notor se zhroutil na kolena.

„Klokáááán! To chci domů! Stůj Skippi!“

Z ulice zaslechl střelbu a skočil po pušce.

 

„Asi nás našli,“ konstatoval BR když fordku zablokovalo černé SUV. Elizabeth nebyla nijak dobrá řidička, strhla volant, přejela obrubník chodníku. Křik lidí, zmatek, další auta. Náraz z boku. Fordka se roztočila jako káča a zazněly výstřely. Elizabeth se dostala z auta. Kulky se od jejího Štítu odrážely.

Tyhle Štítem neprojdou, uvědomila si. V jednom okamžiku se podívala do Šera a v dalším se jí v rukou objevil Chaabův karabáč.

 

Notor se zašklebil když viděl jak Chaabův karabáč jediným mávnutím přepůlil dvě auta a zabil tři střelce. Natáhnul závěr pušky a náboj, který vyskočil dal do kapsy.

A v další chvíli mačkal spoušť.

 

Že má posilu si Elizabeth uvědomila v okamžiku kdy se chlapovi, na kterého se zaměřila  pozornost rozlétla hlava. Ze střechy někdo střílel a ne na ni.

Okamžik klidu a zazvonil jí jednorázový telefon, který s Notorem koupili v Broken hill. 

„Bětko,“ ozval se hlas známého alkoholika. „Zavolej pilotovi ať letí na druhý místo. Tady přes poldy a ty kretény nepřistane. Sejdeme se tam jak sme se domluvili.“ Telefon zmlknul. 

Další střelba, místní kriminálníci se začali rozprchávat. 

„Padej,“ štěkla na BR a vzápětí zmizeli v uličce. Nikdo po nich nešel.

„Skipí, Skipí, Skipíííí je náááš kamarááád,“ prozpěvoval si Notor a měl dojem, že začíná být malinko duševně nevyrovnaný. To mu ale nebránilo v tom, aby nezničil pušku. Přesvědčil se že v pistoli je plný zásobník a strčil zbraň za opasek. Pohlédl na kulku z pušky, byli na ní vyleptané nějaké runy.

Runy?

V další chvíli se propadl do Šera, aby zkontroloval kdo jde po Elizabeth. Dole na místě střetu spíše jen zahlédl rozplývající se těla Jiných.

Co to kurva..... pomyslel si. Necítil žádné kouzlo, žádný otisk aury.

Jen něco jako mrazivý dotek.

„Dvě kurvy,“ ujelo mu. Bílá paní musela zasáhnout. Ale jak je dostala? Vzpomněl si na povídačky o ní, o ženě zaživa zazděné, o ženě, která se pomocí nenávisti vrátila zpět z Šera. O té, co byla více mrtvá než živá a živila se energií Jiných. Ale ne jako upír. Ona byla mnohem horší.

Notor se dostal do druhé hladiny Šera, v té nemusel běhat po schodech a dělat podobné skopičiny. Během chvilky se dostal do tmavého baru. Vešel normálně dveřmi a hned po něm vešla Elizabeth s Bezimirem.

„V patách nemáš nikoho, zasáhl náš anděl strážnej,“ řekl Notor. „Jen smrtelníci, ale s tím není problém.“

„Není? Vždyť jsem si uválela kalhoty.“

Pokrčení rameny. A objednání piva.

„BR, proč po tobě jdou?“

Nevinný výraz. „Nemám tušení.“

„Neser nebo ti urvu prdel a přetáhnu přes hlavu.“

„To bych asi moc nesral,“ uznal BR. „Co vím řeknu až v České republice a to vašim šéfům.“

„Skončíš zpátky v Černovicích“ usmála se Elizabeth.

„Tak jo,“ dorazil Notor pivo. „Vezmeme auto a jedeme do Adelaide.“

 

Podařilo se jim zmizet z města. Notor se napojil na A32 a jeli. Přišla noc a pořád jeli.

Notor byl střízlivý.

Byla to pro něj pěkně hnusná zkušenost.

 

„Nějaké zprávy z Austrálie?“ zeptal se Blahoš Grunda své zástupkyně Kateřiny.

„V Broken Hill bylo trochu rušno, ale na Notorovy poměry ještě v normě. A objevilo se v Šeru nové propojení s ním.“

„Kdo?“

„Spíš co,“ ušklíbla se Kateřina. „Nějaký klokan nebo co.“

 

„Jaký klokan?“ nevěřícně valil oči Komárský který Grundovy volal o něco později. U nich na štábu bylo pozdvižení kvůli četným zásahům v Boken Hills a s Elizabeth se nemohl spojit.. 

„To sem se chtěl zeptat já, klokan a ptakopysk.“ Zaznělo z druhé strany telefonního spojení.

„Nejsou to nějaký zvířata? Nebo značka piva?“ nadhodil Komárský.

“Asi obojí” odvětil Grunda. “Ale zdá se, že oba dva žijí.”

“Oni ano ale pár Jiných ne” povzdechnul si Temný věštec Komárský. “To nebude lehké vysvětlování…”

 

„Zastav!“ vyhrkla Horáková a Notor reflexívně dupnul na brzdy. Nepřipoutaný Rijek se praštil do hlavy o opěrku na předním sedadle.

„Co se děje?“

„Tady se zastavíme,“ řekla Elizabeth a ukázala na obří světélkující nápis Elizabeth Shopping Centre.

„Bětko, jdou po nás kdejací šmejdi, stopro nás už vystopovali nebo aspoň tuší kam jedeme. Potřebujeme do vzduchu co nejdřív,“ zkusil to v klidu Notor.

„Ale já mám odřenou botu a špinavý kalhoty,“ řekla s jasnou ženskou logikou Horáková. „A navíc je mám dlouho a teď chci sukni. Půlhodinová pauza nám prospěje,“ ukončila počínající hádku tím že vystoupila.

„Bětko!“

„Určitě budou mít nějaké nové kolekce, které u nás ještě nejsou,“ pokračovala Elizabeth.

„Kurva de nám vo krk a ty myslíš na nákupy?“

„Ty zase na pivo,“ zkonstatovala žena.

„Ale škopka mám v krku na deset vteřin, ty než se vymotáš z kšeftu budu mít vlasy do půl zad.“

„Aspoň se ztratíme pronásledovatelům,“ Elizabeth se zavěsila do Notora. „BR jdeš s námi?“

„Nejde. Nemůže. Má pouta. Je to nápadný,“ řekl Notor.

Elizabeth tedy auto jedním dotekem zapečetila i s BR. „A máme čas na procházku,“ řekla a vedla Notora kolem zaparkovaných aut do nákupní zóny.

 

„Hlášení,“ vyštěkl Grunda do telefonu.

„Nejsou tady,“ zazněl hlas muže který měl čekat na Notora s Elizabeth na letišti v Adelaide..

„Jak to?!“

„Nevím,“ zaznělo zoufale. „Podle pravděpodobnostních linií tady dávno měli být.“

„Tak čekejte, oni přijdou.”

“Ale už sem tady napočítal snad deset potencionálních nepřátel” řekl skoro zoufale volající a Grunda zatnul zuby. 

 

“Jestli Elizabeth umře pověsím tě za koule do průvanu” vrčel Komárský do telefonu. 

“Já za to šéfe nemůžu, nebudu přece někde zmateně běhat. Čmuchaj tady ometáci z Noční hlídky Adelaide i naši kolegové odstud.”

Komárský zavřel na okamžik oči. “Je to na tobě Elizabeth” pomyslel si. Na tobě a těch kteří se dobrovolně přihlásili.

 

BR vláčel dvě objemné kabele z taxíku do letištní haly. Díky nim nebyla vidět želízka, která měl stále na rukou. Vedle něj kráčela Elizabeth v novém kabátě a její nové kozačky s jehlovými podpatky hlasitě klapaly. Notor vešel až s další skupinou lidí. Na naléhání Elizabeth, a taky proto, aby mu dala pokoj, se navlékl do toho co mu proti jeho vůli koupila aby prý konečně vypadal jako Světlí.. Bílý kabát, bílé kalhoty i boty. 

Připadal si jako buzna.

Sledoval davy lidí na mezinárodním letišti a napětí u něj opadalo. Tady si nikdo nic snad nedovolí.

Mířili k VIP zóně. Notor se napnul a malinko změnil vidění tak, aby zahlédl alespoň aury Jiných a zhluboka vydechl.. Támhle v kuřácké zóně se s cigárem v ruce dohadoval krátkovlasý obtloustlý chlapík s tmavovlasým hárošem. Vysoký chlap s krátkými, blonďatými vlasy zrovna vyšel ze záchodu. A byli tam další, tři svalnatí holohlavci, černovlasá žena v rudém koženém saku. Vysoký houmlesák, který se do haly dostal kdoví jak.

A spousta dalších.

„Bětko, jak projdeme VIP bude to horký,“ řekl Notor.

„Mám podobný pocit.“ Elizabeth poznala stejně jako její dočasný parťák některé z Jiných v hale. “Ale alespoň máme trochu kryté záda” šeptnula.

„Budu tě krejt vším co mám. Dostaň tu hubenou trosku do letadla a vemte čáru.“

„Co ty?“

„Tohle zvládnu.“

Podívala se na něj úkosem. Notor byl možná nejnebezpečnější Jiný kterého znala, ale jestli se vyplní její tušení, sám to nezvládne ani on.

Šli dál.

 

Max šel za trojicí. Byli to cíle a Max věděl, že není sám kdo po nich jde. Slyšel, že jsou nebezpeční, ale tak moc tomu zase nevěřil. Chlapík co vypadá jak buzík, ženská, co je spíš modelka a ten chcípák co má chcípnout...

Náhle jej za rameno chytla silná ruka a Max ucítil jak je tažený do Šera.

Tam dostal ránu do hlavy. „Lehni,“ bylo poslední co zaslechl. 

Petr Mazur, operativec a obrateň z Noční hlídky Brno jej překročil a pokračoval Šerem dál.

 

Irina oblečená ve svém rudém saku kývla na vlkodlaka Křivospára a vstoupili do Šera současně. Přesně za zády třech chlapíků, kteří se dostali za záda prozměnu Mazurovi.

„Krej si hřbet kočičáku,“ řekl Křivospár když si kopnul do jednoho z ležících.

 

Zazvonil telefon. „Ten není můj,“ řekl Notor, ale zvonění šlo z jeho kapsy. Už byli venku z budovy a pořád klid. Notor povolil hovor.

„Ahoj brácha,“ ozval se z telefonu hlas. „Teď stůjte a čekej.“

„Jasně brácha,“ odpověděl Notor a zastavil. „Stát,“ špitl.

Náhle cítil jak jej obklopilo kouzlo a nevěřil svým očím když tři postavy šli dál k letadlu.

„Co to...?“

„Tvůj milej se o něco snaží,“ okomentoval iluze, které vytvořil Boro.

 

A pak to začalo.

Prvně slabý dotek matoucího kouzla, které znemožnilo smrtelníkům cokoli vidět.

A potom.

Do obrazů udeřilo několik kouzel a ty se rozprskly. Současně Notor ucítil jak se na něm zakotvilo nepřátelské kouzlo a vzápětí se vynořilo několik postav. Notor tasil pistoli.

Prásk, prásk, prásk zazněly rány. Mág který začal gestikulovat schytal tři zásahy z nich poslední mu proletěl hlavou a ustřelil temeno. Prásk prásk, pistole chrlila olovo, další šel k zemi vlkodlak v podobě vlka. Vzápětí Hasmand cítil zásah kouzlem a prolomení štítu.

Propadl se do Šera.

A tam... překvapivě bylo plno.

Notora zasáhlo několik mrazících kouzel současně, ale bílý amulet na jeho hrudi vybuchl světlem a smetl všechna kouzla. Notor vyslal Meterory na všechny strany a pokusil se vystoupit z Šera.

 

Elizabeth kolem sebe rozhodila také mrazící kouzlo, ale to zastavilo jen dva mágy. I její amulet vybuchl v bílé záři a oslepil a zmátl útočníky.

A všimnula si, že BR zmizel v Šeru.

 

Zámek! Notor znal kouzla na jeho prolomení a okamžitě je použil. Zdálo se mu, že Šero se rozvlnilo a on se probil ven.

 

Elizabeth použila Chaabův karabáč a jeho moc zabila obrateně, který na ni útočil. Další útok, ale to už vedle ní stál Prášil a z jeho ruky tryskaly plameny.

Vedle ní se mihl jeden z těch svalovců z letištní haly a vrhnul se proti dalšímu z černých mágů.

Proti ní se postavil Světlý a v ruce mu plál Bílý meč, slabší verze slavného Cherubínova meče. Chaabův karabáč a Meč se střetli.

Notor se objevil jen na okamžik, aby viděl, jak Bezimir mizí. Okamžitě šel za ním ale BR byl stáhnut do druhé hladiny.

Šel tam.

Jen závan mrazu a smrti.

Notor se soustředil na třetí hladinu. „Mě neutečeš,“ drtil mezi zuby. „Já tě dostanu kurva!“ ze svého vzteku načerpal sílu a vstoupil do třetí hladiny.

 

Bitka na letišti byla krátká a urputná. Elizabeth klečela na jednom koleni. Jedno z kouzel jí přiškvařilo vlasy. A zlomil se jí podpatek na nové botě.

Tři vojáci v čele s Reedem se bavili s Prášilem, vypadalo to, že se znají. Irina měla šrám přes čelo, Křivospár se proměnil zpět do lidské podoby a obličej měl umazaný od krve a kulhal na pravou nohu.  Lea Bayerová stála s prázdným výrazem ve tváři, tohle byla její první bitka a ona se nemohla skoro pohnout. Ale neutekla a to bylo hlavní.  Cyril s Mazurem uklidňovali příslušníky Hlídek Adelaide. Připojil se k nim i Prášil a začal mluvit právnickou hatmatilkou.

 

Elizabeth si nikdo nevšímal.

Vstoupila do Šera, hledala Notora. 

 

Notor cítil jak jej něco rve pryč. Téměř nic neviděl a věděl, že dosáhl svého maxima. Před ním byly dvě siluety. Jedna stála v klidu a druhou škubaly křeče.

„Vrať mi jej,“ dostal ze sebe Notor.

„Je Inkvizice,“ zazněl chladný hlas.

„Předáme vám ho, ale já jej mám dostat k nám a to udělám.“

„Tvůj úkol je u konce.“

„Není! Proč teď zasahuješ?“

Šero se zavlnilo a do třetí hladiny Šera vstoupila Elizabeth. Bylo ale vidět, že ji stojí veškeré síly se v této hladině udržet.

„BR je pro všechny mrtev. A vy také.“ Bílá Paní zmizela ve čtvrté hladině. Notor se chtěl pustit za ní. Neměl šanci.

On ani Elizabeth.

Tak pryč, rozhodnul se.

Nešlo to.

Zámek.

„To není dobré,“ řekla nezřetelně Elizabeth. 

„Tady neskončím kurva!“ zařval Notor a soustředil se jako nikdy v životě.

Chytil Horákovou za ruku a spustil kouzlo. 

 

„Mimo Kategoriální zásah v Adelaide!“ vykřikla Kateřina.

 

Šero se otřáslo a záblesku světla se objevil Notor s Horákovou. Ten sebou bacil na zem a nehýbal se.

Horáková se třásla po celém těle.

Až teď si jich někdo všiml.

 

„Komárský,“

„George Hawk, Denní Hlídka Sydney.“

„Denní Hlídka Brna, s čím vám můžu pomoct?“

„Elizabeth Horáková je vaše agentka?“

„Ano. je členem Denní Hlídky.“

„Dobrá. Měl by vám dojít e-mail pane Komárský.“

„A prozradíte my obsah?“

„Ano. Agentka Elizabeth Horáková má zákaz vstupu na Australskou půdu.“

 

„Takže úkol nesplněn,“ řekl Blahoslav Grunda Notorovi. Ten stál před ním, ale v jeho postoji nebyl obvyklý posměch. Spíše vypadal jako by se scvrknul. „Máš k tomu co říct?“

„Nemám. Zmrdal sem to,“ řekl pevně hlídkař.

„To je všechno co k tomu řekneš?“

„Zprávu máš. Víc nemám co dodat. Byl to můj plán a nevyšel.“

„Tak nás s ním seznam.“ Notor se podíval na Hanse a Kateřinu. Pak pokrčil rameny.

„Pilot měl  rozkazy měl psané, aby nedošlo k úniku informací. Další letiště bylo až v Adelaide. Kontaktoval jsem Hlídku v každém městě v dosahu co mělo letiště, stejně jako Elizabeth. Doufali jsme, že Hlídky odvedou alespoň pozornost Bratrstva na více cílů. Pilot přistál podle instrukcí ve správný čas, ale zdržela nás doprava. Bratrstvo přesunulo víc sil na letiště. Thomas tam poslal tři mý kámoše z vojny, ale ani to nestačilo. V boji zasáhla Bílá paní a zmizela i s BR....“

„To poslední ze zprávy je pryč,“ řekl Blahoslav. „Stejně jako to co jsi řekl. Bílá paní do bojů nezasáhla a BR se nezmocnila. BR je mrtev.“

„Není kurva!“

„Je. A to je konečné stanovisko. Oficiálně jste s Horákovou neuspěli a BR byl zabit pod vaší ochranou. Neoficiálně tato akce nebude mít žádný negativní dopad na tvou kariéru a hodnocení.“

 

Notor seděl s Borem, Prášilem a Elizabeth ve Starém dvoře. „Takže kartáč co?“ zeptal se Boro.

„Jo“ kývnul Notor. „Dík za ty iluze mimochodem.“

„Není zač.“

„To vaše objevení se tam bylo dobrý. Skoro nám to vyšlo,“ sevřel rty Notor. „Měl sem toho šmejda dát Hlídce v Adelaide a mít dvojníka. Bětka mohla s pravím BR letět normálním letem.“

„Po bitvě...“ řekl Boro.

„Nemohls vědět že Inkvi...“ začal Prášil.

„Ne,“ řekl rázně Notor. „O tomto nemluv.“

„Jak chceš,“ pokrčení rameny.

„Ti tvý kámoši, co se tam ocitli, byli taky čísla,“ usmála se Horáková.

„Jo, z bejvalý jednotky. Tvrdí kluci, škoda jen, že sem byl v bezvědomí, když to všechno skončilo. Jinak, Prášile, co je to za blbost to vyhoštění?“

„Jo tohle,“ usmál se Prášil. „Oba jste uznáni jako persona non grata, nežádoucí osoby.“

„Proč?“ optala se Elizabeth.

„Je tady spousta výrazů jako jelikož a protože....“

„Ve zkratce vole.“

„Prostě jste dělali moc velkej bordel,“ shrnul pětistránkovou esej Prášil. 

„Vždyť to byla sebeobrana,“ namítla Elizabeth.

„Aspoň víš jak se cejtím já u soudu,“ usmál se Notor. „Serem na to, podělaní křováci.“

„My ostatní jsme se od tamtud stihli dostat včas. A Bláža s Emanem to ututlali. a tak se aspoň ožerem,“ navrhnul Prášil.

„Ještě ne,“ z Šera se vynořil Hans. „Prvně se dohodneme co dostanu za to, že nenapráskám ty piva cos sem propašoval.“

„Podíl?“ navrhnul Prášil.

„Na právníka chytrý,“ uznal Hans. „Tak teď se můžeme ožrat.“

 

Grunda si přiťuknul Steinlagerem s Komárským. „Na pašovaný a za darmo je dobrý,“ uznal šéf Denní hlídky.

„Budeme ho na mise posílat častěji,“ přikývnul Grunda. 

---