Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seOči
Autor
Gora
Prošla parčíkem a sledovala zhasínající světla televizorů. Vanul ledový vichr, ani límec utíkáčku nepomáhal zadržet teplo. Zastavila krok. Plácek před Národním výborem byl teď v noci liduprázdný. Od silnice k němu spěchaly dvě postavy. Ano, jsou to oni, kostelník a farář, vydechla a pokračovala v chůzi.
„Dobrý večer, tak jak, máte to?“ zeptal se téměř šeptem Irmy farář.
„Dobrý, ano, jistě,“ vyňala u nástěnky velký plakát z papírového pouzdra.
„Je na něm vše, jak jsme se telefonicky domluvili.“
Vyčouhlý mladík vytáhl z kapsy krabičku špendlíků se žlutými hlavičkami a pečlivě připevňoval ceduli.
Usmála se.
„Připadám si teď jako spiklenec ve Stínadlech,“ zažertovala.
„Tiše,“ dal farář prst před ústa. „Ani všichni svatí by nás před jejich zlobou neochránili.“
„Co bude potřeba ještě zařídit? Propůjčený sál tedy už máme? Jestli jsem dobře pochopila, budu celou diskusi uvádět?“
Farář, který noční schůzku inicioval, přikývl.
„Děláte civilní povolání, Irmo, lidé vás ze školky znají, jste pro ně důvěryhodná – staráte se o jejich děti. Mě s Honzíkem přece jen ne každý rád vidí. Přijedou i novináři z celostátních novin. Uvedla byste je? Lidi se musejí dozvědět, co se děje v Praze!“
„A propo, nevíte někdo, jaká je situace dole ve fabrice?“
Irma pokrčila rameny. Nikoho tam osobně neznala. Bydlela v městečku poměrně krátkou dobu.
„A co když nikdo n-nepřijde? Ve fabrice samej k-komunista,“ pronesl čahoun Honzík.
„Nevadí, my tři k založení OF docela stačíme, viďte, Irmo,“ podali si ruce a kostelníkovy veliké oči i ve tmě zářily leskem postav ze svatých obrazů. Spěšně se rozcházeli k domovu.
O pár dní později vyzvedávala na zastávce autobusu novináře, hlavní hosty setkání s místními i s dělníky. Honzík s farářem na ně čekali před kulturním domem. Otevřeli dveře do sálu.
Byl nabitý k prasknutí.
Když vystupovala na pódium k připravenému mikrofonu, už jí ani tak nepřišel na mysl strach z následků nepovolené akce. Vnímala hlavně všechny ty oči… tázavé, ostýchavé, ale i nadšené oči lidí.
21 názorů
máš môj obdiv, boli to neuveriteľné, neisté časy so svitajúcou nádejou...prešlo 35 rokov a u nás pri moci pohrobkovia tých pred 89 rokom...naša chyba...Absurdistan pokračuje hrozným tempom...
bývalli sme vtedy v malom okresnom meste s veľkou strojárskou fabrikou...deti mali 2 a necelých 5 rokov, vozila som ich na sánkach na zhromaždenia, vôbec som si nepripúšťala, že by sa mohlo stať ešte niečo zlé...na tom úplne prvom, keď bol vyhlásený generálny štrajk a robotníci zo strojární zaplnili ulice, rečnil Miško Dočolomanský, nedá sa zabudnúť na jeho unavenú, nevyspatú tvár, ale tá iskra v oku a hlase zaujala i mojich drobcov...doma poskakovali s prstami do V....
Petulo, ráda tě vidím - byla to ne tak jednoznačná doba, jak by se mohlo zdát. Z dnešního pohledu... díky.
No, v tu dobu jsem k nám na Jih posílala z Prahy svým příbuzným letáčky, plakáty a informace k vyvěšení. A už se asi nikdy nedozvím, zda tehdá měli či neměli odvahu to někde rozšiřovat…
čiší z toho touha opravdu něco změnit a trvat si na nadčasových hodnotách a pocit, že to jde, který se teď někdy nějak vytrácí...
Zajíc Březňák
Cituji:
Jinys, takže podle tebe věci fungují stejně jako před listopadem 1989?
Odpověď:
- Můj otec, který zemřel počátkem roku 1989, vždy když jsem nadával na komunisty, tak říkal: "To v čem žijeme, není v režimu, ale v lidech."
Jestli mě něco mrzí, tak to, že mu nyní, když mi pomalu bude tolik, co jemu tehdy, už nemohu dát za pravdu...
Zajíc Březňák
Správně, optimismus, nikoliv komunismus. Zdalo se mi to nějaké divné. Vzhledem k tomu, že si často už večer nepamatuji, co jsem měl na oběd, to lepší nebude.
:-(
Díky.
Žila jsem v té době v okresním městě v příhraničí, zažila jsem, jak i komunisté odkládali své rudé knížky a zakládali OF, což mne poněkud naplňovalo skepsí... Všichni jsme chtěli změnu, z toho pramenilo i to poněkud naivní nadšení, ale asi už tehdy jsme od té změny očekávali každý něco jiného... Dík za to připomenutí.
Díky, přátelé, ať máte (dnes) jakýkoli názor - tehdy uběhlo pár dní po událostech v Praze a v městečku, kde jsme tenkrát několik let bydleli, se nic nehýbalo. Přesné datum naší "plakátové akce" již nevím, možná tak týden po 17.11.
Jak se ukázalo, bylo to jen zdání, pod povrchem to vřelo, stačilo dát konkrétní impuls. Ten plný sál bylo jedno z největších překvapení, které mne zatím v životě potkaly.
Nepřestanu si vážit lidí, kteří sebrali odvahu a přišli, ačkoli nic nebylo ještě jisté. Na malém městě/spíše vesnici byla situace zcela jiná než v centru dění... Díky.
Gora - Podařená krátká povídka, bez okázalosti.
K3 - Karle, druhý den? Velmi pochybuji, že 18. listopadu 1989 byly celé Doudleby na nohou.
Jinys - Pokoušíš se o vtipné a originální glosy, ale moc ti to nejde. Lidé, kteří si neberou servítky, by řekli, že kecáš blbosti.
V té době jsem jezdil do práce do Doudleb n. Orl. Ty zprávy z Prahy se šířily neuvěřitelně rychle. Druhý den byly celé Doudleby na nohou. Klíče nebyly nutné. Nic už nestálo v cestě... Těch přesvědčenejch komunistů bylo jen pár. Ostatní u nich byli pouze z profitu, takže já si myslím že všechno fungovalo nad očekávání dobře. Začaly to ale "děti" a disent, jim jsme stále dlužni tak, že se to nedá splatit. Záslužný počin tahle miniatura, Irčo.
Taková situace, scházení se s plakátem po nocích, je pro mě hodně vzdálená. Zažila jsem to na vysoké škole, tam se všechno hned říkalo do dráťáku a neměla jsem pocit, že má někdo strach. Díky za ukázání situace z jiného prostředí.
Ty jo, úplně no ta mě dychlo rychlo, mě bylo 16 let, jak v Peliškách těm dětem... díky moc Jarda
Pořád si ty pocity pamatuju. V tom nadšení byl i kus naivity, ale možná, že k nadšení prostě patří. Hnací motor to je. Ale kam dojedeš, záleží pak už na tobě a spoustě náhod...
Jinys, takže podle tebe věci fungují stejně jako před listopadem 1989?
Jinak Kundera napsal: "Optimismus je opium lidstva. Zdravý duch páchne blbostí. Ať žije Trockij! Ludvík." A nenapsal to vlastně on, ale ta jeho postava Ludvík Jahn to načmárala na pohlednici v románu Žert, za to byl Ludvík vyhozen nejen z KSČ a z vysoké školy, ale skončil u pétépáků.
Gora
Ale ano, Také jsem si myslel, že budou věci fungovat jinak, když jsem vrátil klíče do kapsy.
Jen jsem docela brzy pochopil, že to tak nebude...
Irčo, to očividně není náhoda, že na nás tvoje Oči vykoukly z Písmáku právě 17. listopadu, že? (mrk)
(Vontové mě také ihned napadli.)
Situaci v městečku/fabrice hodnotí v povídce kostelník, není čemu se divit, že měl odlišný názor než mnozí...
Jak to napsal Kundera?
"Komunismus je opium lidstva"?
Že by antikomunismus byl také?
:-)