Kobylka tanečnice

KOBYLKA TANEČNICE 

Na paloučku u studánky
kobylka se prohání,
moc ji baví tancování
hudební má nadání.

Vesele si poskakuje,
skřivánek ji pozoruje.
Písničku jí zazpívá,
s hudbou se líp tančívá.

O TANČÍCÍ KOBYLCE

Na jednom malém paloučku u lesa, kde studánka vesele klokotá a ve větvích ptáčkové notují své písničky, pobíhá malá kobylka. Je to velká umělkyně, protože strašně ráda tančí. Jenomže tancování bez hudby není úplně ono. Na palouček také často létá skřivánek, který zase umí moc krásně zpívat. Často kobylku pozoruje. Jednnoho dne, dyž se kobylka opět pustila do tancování, zavolal na ni: „Haló! Kobylko!“ 

Kobylka se polekala a schovala se pod list. „Neboj se mě! Neublížím ti!“ povídal skřivánek.
„Kdopak jsi a proč na mě voláš?“ zeptala se vystrašeně.
„Jsem skřivánek a moc rád bych ti k tomu tancování zazpíval.“
„No, je pravda, že tancování bez hudby je tak trošku divné,“ zamyslela se a vykoukla z trávy na skřivánka. „A nesezobneš mě?“ zeptala se ještě pro jistotu. 

„Ne, neboj se,“ přesvědčoval ji, „ty umíš moc hezky tancovat a já zase umím zpívat. Když to spojíme dohromady, bude to moc hezké,“ řekl ještě.
Tak se stalo, že skřivánek s kobylkou vytvořili krásnou podívanou. Dokonce měli i obecenstvo. Skřivánčí zpívání přilákalo spousty zvířátek, která s nadšením pozorovala tančící kobylku a naslouchala skřivánčímu nádhernému zpěvu.