Spravedlnost

Lepkavá a horká krev,

každý máme svoji ránu, 

z níž vytéká rudě, hněv

a bolest doprovází nás po ránu.

Bída jež nás neopustí,

živořit a hladovět vás nutí,

svázáni a oddáni jste chutí

po životě pro děti vašeho hnutí.

Otázka však nastává:

žijí-li si všichni v bídě,

zda osud vyrovnaně dává,

zda na každého něco zbyde.

Zda rány osudu a toky krve

všem život rovnoměrně rve?

Osud náš je vybíravý,

nehostí nás stejnými dary.

Pro jednoho čeká kámen,

pro druhého je to amen,

pro třetího diadém...

Navzdor cestám a spravedlnosti,

já s osudem hostinosti,

osoba třetí jsem,

avšak vybírám si kamenem.

Nač bych nosil diadém,

když kolem mě mají problém,

leží ve špíně, louži bláta,

živoří a trpí jim táta.

Volím si tak život prostý,

když můžu, přijímám hosty,

když mám, rozdávám,

když nemám, dávám.