První láska

První láska se nezapomíná. Ani já jsem na tu svoji nezapomněl.
Nezapomněl jsem, protože společná cesta byla omamně krásná ale kratičká, byť se později ještě jednou na chvíli opakovala.
Nezapomněl jsem, protože jsme nedošli k těžko schůdným úsekům, ke kterým jsem došel s ženou vlastní, a ke kterým, možná jinak obtížným, bychom také došli, pokud by se mou ženou stala ona.

Donedávna jsem ji měl v telefonu.
Občas jme si zavolali.
Když jsem ji před několika lety naposled navštívil, potkali jsme se sice jako jiní lidé, ale setkání bylo hezké. Pořád se stejně směje, i když dnes je již babičkou.
Má tehdejší milenka, když se to dozvěděla, protože jsem se jí o tom, nic zlého netušíc zmínil, ztropila sice takovou spíše než menší, větší scénu, ale život bývá složitý. Co nadělám.
Tentokrát mi ale křivdila. Náš příběh je uzavřen a již takový zůstane. Každý jsme někde jinde.

Donedávna jsem ji měl v telefonu.
Telefon mi ale onemocněl a všechna čísla zmizela.
Byť jsem úředník pečlivý, její číslo zálohované v PC nebylo.
Našel jsem firmu ve které je jednatelkou, adresu, ale telefonní číslo nikoliv. Nevím jestli je to kvůli zblblým pravidlům EU, nebo jen blbě hledám.
Vtrhnout k ní bez ohlášení nechci. Nechci případně zažít rozpačitý pohled zakrývaný úsměvem, který nebude ten, který znám.
Ale já nějaké řešení najdu!
Chci ji ještě, než si vlezu do truhly, vidět!
Chci ji vidět, protože kdysi dávno mi s ní:

Bylo fajn.