ZLATOHNĚDÁ VÁNICE

Dnes jsem Ti milá předal svůj Vániční dárek pro Tebe. Dal jsem Ti jej v tašce pod pracovní stůl. A Tvá následná reakce byla až neskutečná! Jak jsi byla vděčná. Přišla jsi za mnou do kuchyňky kdy jsem snídal své každodení jablíčko. Miri... Moc ďakujem za darček. Ja... Ja som ten pre Teba nestihla. Z psychických dôvodov. Tak až po Novom roku. Ach. Nechtěl jsem Tě trápit otázkami co že Tě aktuálně tolik moc trápí. I když něco wim a něco jiného zas tuším. Víš? ZŘÍM TĚ! Vstal jsem a hladil Tě po vLáskách. Ty moje trdlo. Vždyť já přece nic nežádám na oblátku. A Tvé vLásky byly tak! sametově jemné a mé ruce tak! neskutečně něžné... Ach. A pak jsi mi volala že jsi nevydržela čekat až do Štědrého dne a dárek sis už rozbalila. To som celá ja! A máš aspoň radost ty moje trdlo? Mám! Mám! Mám! To je skoro jakobys řekla MILUJI TĚ.

Dostala jsi knížku Majster & Margaréta. To po vašom. Po česky Mistr a Markétka. Od Michaila Bulgakova. Hmmm... Možná by nebylo úplně marné přečíst si to taky ve slovenštině...? A dovnitř jsem Ti na pohlednici napsal věnování:

PRO HOLKU CO RÁDA ČTE. TOHLE JE TA NEJKRÁSNĚJŠÍ KNIHA NA SVĚTĚ CO JSEM KDY ČETL JÁ. VĚŘÍM ŽE TI UDĚLÁ STEJNOU RADOST JAKO UDĚLALA MNĚ. KRÁSNÉ VÁNICE MARTINKO.

Howgh!