Magnum

:D ty jo, kdybych byla ... říkala bych si básník! :)

A asi, že Vánoce ... víc cukru pro mozek :) a taky víc úsměvů, když kolem tma

děkuju, že tu seš, Jani :)

Poslední dobou je tady díky tobě víc poezie než dřív. Ráda tě čtu (a ještě asi tak dva další, které tak trochu podezírám, že jsi to vlastně taky ty...)

Já jednou ještě s Mášou ... potkala na úzký lesní cestě jezdce. Strhla jsem ji do křoví, ale - kůň už se vzpínal, Máša dělala na vodítku salta .. ani nevím, jak jsem udržela :) bylo to v zimě a měla skoro sedmdesát kilo ..  :) musel tam být nějaký strážný - bo kůň nějak dosed na všechny čtyři a odklusali. Jsou to poděsové ... ale skvělí :) 

Dneska jsem křičela a Chad utíkal ke koni. A tak jsem se seznámila s paní, co už si dlouho máváme, snaží se mi vyhnout, ví, jaký  mám starch, aby ho nějaký nekopl. Měla s sebou maminku, ta si ho fotila, že je krásnej a ni jí nevadilo, že má místo dvanácti kilo přes šestnáct. Mi se taky líbí spíš kus chlapa, takže jsem v klidu. Chudáci koně. Někdy. Řekla jsem jí, že jsem chodec, nejraději chodím po svých... byl krásný den. S malou jsme prošlapávaly kaluže, miluju to a ona taky. :o)

blázni mají pravdu ... :) ale je jim to jedno. Prostě běžííí. To mi došlo, jak jsem produpla tu louži - boží zvuk.

Prostě osciluju ... život no - někdy na

nlc :) děkuju

veřejná dopravo:) moc děkuju, koně by taky, ale - znáš to ... a ty se máš, já se mažu sama ..  :))

Dopravní Pusíku, máš pravdu ... 

Ten blázen možná věří, že je ještě možné vrátit se k divokému běhu.

Tvoje báseň působí jako zápas mezi svobodou a tíhou – mezi létáním ve větru a nehybností zdi. Je v ní bolest ztráty i touha po něčem ... Prásk! Tvá slova působí jako šlehnutí bičem; evokují bolest, pohyb a naléhavou potřebu žít naplno, ať to stojí, co to stojí.