Volný pád

V Abbey Road si, teď pouští pozpátky,
smyčku můzy, co době odolá.
A tak já se, nad sixties nadnáším,
teď už víme, že byla časová.

Když poztrácím, pod nohama půdu,
a nebývá, poznat úplně směr.
Tak vyrážím, do mraků na tůru,
tam kde schází, pod nohama zem, zde:

Volám tím, svým pádem.
Volný tím, svým pádem.

Z oblak bývá, nadhledu k dostání,
na salámu, se zdá kdejaký šrám.
Hemžící se, lidé jsou tak malí,
když se blíží, zem rychle procitám.

Volám tím, svým pádem.
Volný tím, svým pádem.

Pád svůj teď vzývám,
pád svůj má význam.

Volá vývoj: "Už jsme to zvládli:
stav beztíže, v tunelu větrném.
Hlavu víckrát, tíha nepotrápí,
gilotina, je když tak v záloze."