v orloji

Tak už to máš u mě - ty krávy.

a ty - mráčku, promiň :-) Ono toho kus zmizí, až zubatýho smažou ;-)))

no vidíš, nakonec docela  milé rajče :) kdybys nebylo tak děsně zubaté a nekončilo furt v leču. Brečíme nejvíc nad čistou jednoduchostí. Že ji nemáme :) teda já

Já ho mám ráda, že je odsuď... a měl krásnej popsanej barák.. je v něm muzeum a na hřbitově má hrobku a prostě se mi ty jeho sochy líbí. 

a Pusíku, kdybys chtěl naštvaný krávy, tak mi napiš kam je poslat, tady to nechci Klárce už víc hnojit :-)

Dýně není moje, ale ještěrku si klidně nech... mám ji asi 10x 

když jsi statečná klárka, ani pusíka nepotřebuješ. Natož -

Já architektuře moc nerozumím, spíš se jen kochám a občas obdivuju ... jsem ráda, když zatluču hřebík:) Marcel

ok

:)

No on ho pak opravoval...ale zase proč by mu vypichovali ty oči, že?

Já mám zase ráda Suchardu ;-)

to on je klárka /kdo to říká, ten to je:)/ ale klidně mi tak říkej. Maximálně se otočíme všichni ... :)

Někde jsem to četla, Marcel, ale úplně mi to zkazilo pohled na cokoli v dějinách. Jak mám věřit něčemu, co se pořád přepisuje? Pro mě Hanuš, úplně mám před očima tu ilustraci v knížce :) 

až tě smažou, tak bys mohl být zubatý dýňák :-) tady máš obrázek.

https://prima-receptar.cz/wp-content/uploads/2017/10/zubaty-dynak-1024x768.jpg

Když si hraje Pusík, tak zlobí:-)) on to jinak neumí.

A víš to, že to vlastně Mistr Hanuš jen opravoval, že autor byl Mikuláš z Kadaně?!

tak ti tak taky můžu řikat?

Tenkterýstřídánickyjakponožky říká ..  :) a klárce to nevadí

kdo si hraje, nezlobí. Jen to nesmí nikoho bolet :)

Klárka?

já už se nebojím, Marcel, co má být, je, nic nenadělám :)

Hanuš ano, ale jeho kolečka jsou možná nesmrtelná :) pořád se točí a pořád zázrak, teda pro mě

:)

Teď už to tu máš jako v orloji :-) jen se bojím, že Mistr Hanuš už umřel.

Taky si myslím, že nemá a možná jich je tu víc ---

Leknutí, pokud není veliký, je dobrý, horší je srach ;-)

- vzkazuje, že tebe určitě nemá. Na to nepotřebuju signál :)

- doteď jsem věřila, že ne:) Teď jsem se lekla

Oldřich je pro mě milé jméno. 

A co když je Olda Ferdinand? Ha?!

:-))) jsem z toho vedle - jakta jedle. Mráček a paměť na lžíci, svázaná drátem...se jdu píchnout do oka !

neee, Ferdinand se jmenuje jedna dlouhodobá paměť :)

klárka to má od boha, když existuje jedna jediná skulina v matrixu, tak ji omylem najde, to se nedá zinscenovat ... a nebo ta lžíce tady vážně není :)

Ferdinand je kapr?

neee, na Boží hod si to připomínáme :))

proč jsi mráček? A jak jsi to dokázala? :-o

Na Boží hod?! :-))

Ferdinanda, Marcel :)

a kohože jste to zabili? :-)

Bráchovo kámoši dělají každý Boží hod vánoční orloj. Svatí pochodují, kolikrát v solidních mrazech, jen v tenkých kytlicích v otevřených oknech stodoly. Moc ráda tam jezdím se na tu šou dívat. I že jsou to moc milí lidi. Nejsou svatý  - ale skoro. Tak třeba tuhle vzpomínku bych drátem nesvázala ... A něco jo. Jenže tak to nefunguje, se nikdy nezbavíš, furt to defiluje a uklání se - a ty oči ... :)

Alegno, nlc - moc děkuju, krásný slova :)

Hluubokej pocit odcizení a neklidu, který pramení z tíhy minulosti?  Rozhodnout se opustit paměť, protože je příliš bolestná, a nelze s ní nalézt klid „nejde s ní ležet v pokoji.“ Tato tíha jakoby přirovnávaná k němým tvorům, bezmocným a poddajným, s „očima hovad“, kteří přijímají svůj osud, aniž by jej mohli změnit. Prostě jsou tak, jak byla ustájena, ohrazena, přivázána. Svázána a omezena, jako by byl drátem připoután za přední nohy, zbavený svobody a vlastní vůle. Nebo schopnosti cokoliv změnit.

Oslovení „čehý“, povel pro koně k zatočení doleva, může symbolizovat snahu o změnu směru, hledání úniku z této situace, touhu uniknout z kruhu vzpomínek a omezení. Což perfektně koresponuduje s motivem orloje v básni, protože hodinové ručičky běhají ... odnášejí. Takové hodiny, které mají plynulou vteřinovku, necukající, občas umí i provětrat vzduch... k tomu „třináctá hluchá v orloji“ představuje něco nadbytečného, nepatřícího do běžného řádu – outsidera, něco přehlíženého, nepochopeného? Hmmm. Může jít o symbol pocitu izolace a vytržení ze světa, ze společnosti, ze vztahu, z nepochopení samého. A ona melancholie, ztráta a zápas s časem, který nelze ovládnout ani zastavit. Jak se dá vyjádřit lidská touha po smíření s minulostí a zároveň touha po osvobození od ní ... Moc se mi líbí motiv, úplně ji vidím - tu třináctou. Je komplexní. Bolavě krásná.

Všechno do sebe zapadá, kolečka, zubatá a bolest nejlépe nepřiznat... v mém dětství se hodně používalo 'hovado boží' ... maj krásné oči