Tisíckrát

Pro tvůj pohled bych vraždil a v kapse nosím nůž, 
tím do kůže na zádech, mi vyřež nápis “Muž”.
Abych si tím byl jistý, ať to na beton vím, 
co jak kámen mě táhne, kde dnu svým prokletím. 

Časy kolem se mění, jak to zpíval už Bob,
kdo hrdinou byl dříve, do toho bys teď kop´.
Kudy má vést ta trasa, po které mám to brát?
Nemá sever ten kompas, od Jacka Sparrowa.

Mužem nestačí být, mužem musíš se stát,
nikdy nezastavit, směr vytýčit cestám.
Mužem musíš se stát, mužem nestačí být,
zvednout se tisíckrát, po vlastních nohou jít.

Dneska máme i umět, city najevo dát,
když se k tobě však schoulím, vineš ostnatý drát.
Že se hned nemám hroutit, že mám být správný chlap,
no tak čert se v tom vyznej, snesu spíš pravý hák.

Zpočátku bývá slovo a potom jejich past,
pohledy plaché laně - finta jak druhé zmást.
Vím, že to není snadné, myslím tím pro tebe,
nátlaku společenství, kdekdo z nás podlehne.

Mužem nestačí být, mužem musíš se stát...

Prý už tu není místo, pro ty jako jsem já,
co o ně býval zájem, když vál tu severák.
Teď, když vane jen vánek, jsem nepotřebný kus,
žít na smetišti dějin, nestojí za pokus.

Jakou roli se čeká, že budu tady hrát?,
má nejistota stoupá, zřejmě ujel mi vlak.
Možná mám problém obstát, srdce to ještě mám,
co pod kabátem tluče a ten nepřevlékám.

Mužem nestačí být, mužem musíš se stát...

A v tom je právě síla, když valchují ti hřbet,
dřív, než tě odepíšou, naučit se říct “Ne”.
To je přesně ta chvíle, nadechnout se a vstát,
kdy nenechat se zlomit a nenechat se zmást. 

Mužem nestačí být, mužem musíš se stát...

Role jsou dávno dané, rok může nový být,
já mám v tom pořád jasno: žít a nechávat žít!