??????

To jsem tedy já !
Dnes poprvé vidím svoji
pravou tvář,
rozpuštěn mezi kilobajty
operační paměti.

Kolem mne hýří
stovky bajtů,
transportovaných
Z-modemem do neznáma.

Závidím jim
a chci letět s nimi,
ale systém my to nedovolí.
Systém, můj věčný opatrovník.

Systém, můj trpělivý rodič,
který dbá na moji výchovu
a zázemí.
Ó, systéme...

Slyší mne a mne hřeje
jeho dotek.
Laská mne svými přerušeními
a odměňuje přístupem
ke svým službám,
tak jako všechny své děti.

Jsem konečně spokojen
v tom konečném světě,
plném vyřešených otázek.
V tom světě s hodným systémem
a zlými viry, které se mne snaží
napadnout.

Jenže náhle cítím,
že zas musím zpátky
do toho nekonečného světa,
plného otázek, války,
rozkladu a odpadu.